Jen málokteré české výstaviště je tak těsně propojené s městskou zelení jako Flora Olomouc. Hlavní pavilon a další výstavní prostory leží přímo ve Smetanových sadech, odkud lze pokračovat k historické oranžerii, do botanické zahrady, rozária nebo sousedních Bezručových sadů. Návštěva tak nemusí být jednorázovou cestou na veletrh, ale příjemným výletem na několik hodin.
Od pevnostního předpolí k výstavnímu areálu
Smetanovy sady vznikly na ploše někdejšího pevnostního předpolí. Jejich počátky sahají do roku 1820, o vybudování městského parku v této lokalitě pak rozhodla olomoucká městská rada v roce 1831. Dnes jde o nejstarší a největší olomoucký park, který je zároveň nemovitou kulturní památkou.
Parkem vede 710 metrů dlouhá Rudolfova alej. Mezi další výrazné prvky patří lázeňský pavilon z roku 1879, litinový hudební altán z roku 1895 nebo zámecký skleník, přenesený sem v roce 1886. Při procházce zaujmou také vzácnější dřeviny, například jinan dvoulaločný, metasekvoje, tisovec opadavý, liliovník tulipánokvětý či korkovník amurský.
Tradice květinových výstav se v areálu začala psát v roce 1958 první regionální výstavou. Název Flora Olomouc se objevil poprvé v roce 1967, kdy byl využit také nový hlavní pavilon A. Ten dodnes tvoří centrum areálu. Nabízí dvě podlaží, klimatizované prostory a bezbariérový přístup. Doplňují ho menší pavilony E, G a H, které hostí výstavy, veletrhy, trhy, kulturní program i další akce.
Oranžerie připomíná dobu exotických rostlin
K nejzajímavějším stavbám v sadech patří historická oranžerie. Vznikla roku 1866 podle versailleské předlohy ve Velké Bystřici a o dvě desetiletí později byla převezena do Olomouce. V letech 1893 až 1926 sloužila jako starý palmový skleník a ve své době v ní rostlo až 90 druhů exotických rostlin.
Stavba prošla v letech 2015 až 2018 rozsáhlou obnovou. Restaurátoři zachovali například dřevěné ozdobné prvky a část původních oken. Oranžerie dnes neslouží pouze rostlinám – konají se v ní výstavy, koncerty, kulturní a společenské akce, případně svatby či soukromá setkání.
Rozárium: geometrická zahrada růží
Z historických sadů se dá pokračovat do rozária, které je součástí botanické zahrady Výstaviště Flora Olomouc. Vzniklo v letech 1970 až 1972 na místě bývalé městské skládky. Jeho tvář určují pravidelně uspořádaná betonová pole se záhony růží – výrazně geometrická kompozice kontrastuje s romantickou představou růžové zahrady.
Rozárium má rozlohu 3,5 hektaru a jeho sbírka je vedena jako Národní sbírka rostlin. Zahrnuje stovky domácích i světových odrůd a tisíce růžových keřů; přesné údaje se podle jednotlivých materiálů liší. Nejlepší čas k návštěvě přichází v červnu, kdy růže vrcholně kvetou a areál ožívá také při výstavě a festivalu Vyznání růžím. V roce 2025 získalo rozárium mezinárodní ocenění Award of Garden Excellence.
Palmy, kaktusy a nové Národní sbírky
Botanická zahrada nabízí venkovní výsadby, zatímco sbírkové skleníky přenášejí návštěvníka do tropů a subtropů. Tvoří je palmový, kaktusový, tropický a subtropický skleník. Kromě exotických rostlin zde lze vidět také akvárium, ptáky a plazy.
Palmový skleník z roku 1927 je kulturní památkou a k nejcennějším částem areálu patří také historická kaktusová sbírka. Některé z nejstarších exemplářů jsou spojovány s botanikem a cestovatelem Vojtěchem Albertem Fričem. Význam sbírek podtrhlo rozhodnutí z 12. června 2026, kdy získaly status Národní sbírky historická kolekce kaktusů a sbírka česneků v botanické zahradě. Ta čítá přibližně 230 druhů a odrůd planých i okrasných česneků. Spolu se sbírkou růží tak Flora Olomouc spravuje tři Národní sbírky.
Jak si návštěvu naplánovat
Parky, botanická zahrada i rozárium jsou podle aktuálních informací přístupné zdarma. Vstupné se obvykle týká sbírkových skleníků a konkrétních výstav. Botanická zahrada a rozárium mají sezónní provoz, zatímco skleníky bývají otevřené v omezeném režimu od února do prosince. Před cestou je proto dobré ověřit aktuální hodiny i program.
Rozárium je přístupné ze třídy 17. listopadu nebo přes botanickou zahradu z Bezručových sadů. Praktická trasa může vést od pavilonu A Smetanovými sady k oranžerii, dále přes botanickou zahradu do rozária a nakonec do skleníků. Výstaviště tak ukazuje Olomouc z jiné perspektivy: jako město, kde se historie, zahradní umění, botanický výzkum i každodenní odpočinek setkávají v jednom zeleném prostoru.