Monumentální barokní areál a živá nemocnice se v Olomouci potkávají na neobvyklém místě. Klášterní Hradisko leží severovýchodně od historického centra, na skalnatém návrší nad levým břehem Moravy. Rozlehlý komplex bývalé kanonie dnes slouží Vojenské nemocnici Olomouc, přesto si uchoval mimořádně cenné interiéry i část zahrad.
Nemocnice zde sídlí od ledna 1802 a je označována za prokazatelně nejstarší vojenskou nemocnici na území bývalého Československa. Její historie je přitom ještě starší: v Olomouci vznikla už roku 1748. Do Hradiska se přesunula poté, co armáda objekt využívala nejprve jako skladiště a později jako zajatecký tábor pro francouzské vojáky.
Od knížecí fundace k baroknímu paláci
Počátky Hradiska sahají do 11. století. Klášter založil olomoucký údělný kníže Ota I. Sličný s manželkou Eufemií. Prameny rozlišují mezi počátkem fundace v roce 1077 a slavnostním vysvěcením konventní kaple či kostela svatého Štěpána 3. února 1078, kdy byla vydána také zakládací listina.
Původně zde působili benediktini, kolem poloviny 12. století je vystřídali premonstráti. Klášter však opakovaně čelil válečným pohromám. Poškození přišlo za tatarského vpádu, během husitských válek i při obsazení Olomouce švédskými vojsky v roce 1642. Právě po švédském zpustošení začala dlouhá obnova, která dala místu jeho dnešní podobu.
Nový areál vznikal od druhé poloviny 17. století až do první poloviny 18. století. Na jeho koncepci se podílel Giovanni Pietro Tencalla, pozdější řešení prelatury spojované s Domenikem Martinellim. Mohutná čtyři křídla, nárožní polygonální věže a příčný trakt vytvářejí téměř uzavřený obdélný celek. Pro rozdílný charakter severní konventní části a jižní prelatury se Hradisku někdy přezdívá hanácký Escorial.
Fresky, knihovna a kostel svatého Štěpána
Nejreprezentativnější prostor představuje slavnostní sál prelatury. Na jeho stropě se odehrává freska Paula Trogera z roku 1731, věnovaná biblickému tématu Zázračného nasycení. Malbu doprovází iluzivní architektura Antonia Tassiho. Na výzdobě areálu se podíleli také Daniel Gran, Jan Kryštof Handke, Innocenzo Monti, Baldassare Fontana nebo sochaři Josef Antonín Winterhalder starší a Jiří Antonín Heinz.
Cennou součástí je klášterní knihovna s dochovanou štukovou a malířskou výzdobou. Pozornost si zaslouží rovněž kostel svatého Štěpána, vybudovaný v letech 1726 až 1731. Jeho osmiúhelníkový půdorys, předsíň, sakristie a dynamicky zakřivená střecha se sanktusní vížkou podtrhují vrcholně barokní charakter stavby. Po zrušení kanonie za josefínských reforem se z někdejší opatské kaple stal farní kostel, což pomohlo zachovat jeho interiér v pozoruhodně dobrém stavu.
Ke klášteru patří také několik zahrad, hospodářský dvůr, letní refektář a historické aleje. Prelátská zahrada je určena k procházkám a odpočinku, zatímco další části areálu zůstávají spojeny s nemocničním provozem. Hradisko je od roku 1995 národní kulturní památkou a zároveň významnou archeologickou lokalitou. Výzkumy potvrdily osídlení místa od pravěku a souvislé využívání prostoru přibližně od poloviny 10. století.
Zazděná schránka a návrat Přemyslovců
Výjimečný příběh se odehrál v roce 2018, kdy průzkum sakristie objevil zazděnou místnost s dvojitou pohřební schránou. Uvnitř byly ostatky sedmi osob. Následná antropologická, genetická a restaurátorská práce umožnila přiřadit většinu z nich k olomouckému přemyslovskému okruhu, i když míra jistoty se u jednotlivých osob liší.
Mezi identifikovanými byli zakladatel kláštera Ota I. Sličný, jeho manželka Eufemie, kněžna Durancie a dítě Marie. U dalších pozůstatků zůstává širší okruh možných identifikací. U jednoho ze synů Oty III. se například nepodařilo rozhodnout, zda šlo o Vladimíra, nebo Břetislava. U tří osob odborníci vytvořili také forenzní aproximaci podoby obličeje.
Po dokončení výzkumu a restaurování byly ostatky 14. května 2025 při mši uloženy zpět do hrobu v bočním oltáři kostela svatého Štěpána. Hradisko tak znovu získalo výraznou připomínku své nejstarší dějinné vrstvy.
Co návštěvníka čeká dnes
Klášterní Hradisko není běžně přístupný zámek. Jde o aktivní nemocniční areál, do jehož interiérů se veřejnost dostane především při organizovaných komentovaných prohlídkách a mimořádných akcích. V sezoně 2026 jsou vypsány prohlídky barokních prostor, které zahrnují slavnostní sál, knihovnu, vybrané části prelatury i kostel s věží. Některé termíny nabízejí také sklepní prostory a konventní zahradu.
Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální termín a podmínky, protože provoz nemocnice má přednost a prohlídky se mohou měnit. Do lůžkových oddělení a ambulancí se nevstupuje. Odměnou za respektování tohoto režimu je setkání s památkou, která není zakonzervovaným exponátem, ale místem, kde se barokní architektura dodnes prolíná s každodenní péčí o pacienty.