Hlavní lipová alej v zámeckém parku v Hořovicích vede pohledem od Nového zámku ke Sluneční bráně. Za ní se kdysi otevíral průhled do volné krajiny směrem k bažantnici na Hořičkách. Stromořadí tak nebylo pouhou ozdobou zahrady, ale součástí promyšlené kompozice, v níž se spojovala architektura, zeleň i vzdálené okolí.
Dnešní návštěvník tu může během krátké procházky číst několik staletí vývoje zámeckého areálu. Zachovaná alej připomíná barokní zahradu, pozdější úpravy v přírodnějším stylu zase vysvětlují, proč park dnes nepůsobí jako přísně geometrický prostor.
Od starého sadu k francouzské zahradě
Na místě dnešního parku se sad připomíná už přibližně kolem roku 1520. Velký park u Nového zámku však vznikl až po jeho dostavbě za hraběte Norberta Václava z Vrbna. První terénní práce probíhaly v letech 1709 až 1714 podle návrhu Jana Ferdinanda Schora, tyrolského rodáka, malíře, inženýra a zahradního architekta.
Původní podoba odpovídala tehdejšímu ideálu francouzské zahrady. Hlavní osa byla zvýrazněna mohutnou lipovou alejí a vedla k reprezentativnímu zakončení v podobě Sluneční brány. Nad její kovanou mříží je umístěn motiv slunce, pilíře doplňují sochy a vázy z okruhu dílny Matyáše Bernarda Brauna, datované přibližně kolem roku 1725.
Brána díky tomu není jen praktickým vstupem, ale také výrazným výtvarným bodem, k němuž alej přirozeně přitahuje pozornost. Při procházce je dobře patrné, jak důležitý byl v barokním parku pohled a jeho přesné vedení.
Proměny parku, které alej přežila
Kolem roku 1800 nechal hrabě Rudolf z Vrbna pravidelnou zahradu upravit na přírodně krajinářský park. Změnil se charakter prostoru, hlavní lipová alej a další důležité cesty však zůstaly zachovány. Právě díky tomu lze dnes v Hořovicích vnímat napětí mezi původní barokní osou a volnější parkovou úpravou.
Park se měnil i později. V letech 1889 až 1890 přibyly tvarované dřeviny, ornamentální záhony a dvojice kruhových rondelů z jírovců. V letech 1908 až 1917 vznikl vlevo od osové aleje obdélníkový rybník, který byl později kvůli problémům s betonovou konstrukcí zrušen a zatravněn. Roku 1909 zde vyrostl tenisový kurt a za posledního majitele Jindřicha Schaumburga, v letech 1939 až 1940, také bazén.
Po roce 1945 byl park volně přístupný veřejnosti a sloužil rovněž jako hřiště a místo konání veřejných akcí. Nedostatečná údržba se na něm podepsala, část cenných rostlin zanikla. Obnova začala v roce 1993 a dnešní podoba se opírá především o historickou osovou kompozici. Po stranách aleje se dochovaly také prvky stříhaných habrových stěn a kaštanových rondelů.
Kolik let je zdejším lipám?
Stáří aleje se v různých materiálech uvádí odlišně, což souvisí i s tím, že samotné stromořadí mohlo být v průběhu času obnovováno. Turistické informace hovoří o lipách starších než sto let. Památkový katalog u položky označované jako „lipová alej nad zámeckým parkem“ eviduje dvouřadou alej dlouhou 276 metrů, tvořenou 61 lípami srdčitými a pěti jírovci. U nejstarších stromů připouští odhad stáří až 250 let.
Tyto údaje proto není vhodné chápat jako přesné stáří každého stromu ani jako jednoznačné datum založení celé aleje. Jisté však je, že lípy patří k historicky významným prvkům hořovického areálu. Alej byla v roce 2022 nominována do ankety Alej roku a ve Středočeském kraji skončila se 87 hlasy druhá. Výsledek ukazuje, že nejde jen o památku v odborném smyslu, ale také o místo, k němuž mají vztah místní obyvatelé a návštěvníci.
Procházka v areálu zámku
Zámecký park je součástí státního zámku Hořovice a národní kulturní památky, do níž patří také ohradní zdi, Sluneční brána a další historické stavby. Park bývá veřejnosti přístupný bez průvodce a bez vstupného, konkrétní režim se však může měnit podle sezony, počasí nebo akcí v areálu. Před cestou je proto rozumné ověřit aktuální informace u správy zámku.
Procházku lze začít u návštěvnické části Nového zámku a pokračovat parkem k hlavní aleji a Sluneční bráně. Z vlakové stanice Hořovice je areál vzdálen přibližně 1,4 kilometru. V parku je třeba držet se vyznačených cest, nepoškozovat vegetaci a respektovat zákaz jízdy na kole či koloběžce mimo povolené trasy. Psi sem mohou na vodítku.
Hořovická lipová alej zaujme právě svou nenápadnou vrstevnatostí. Na první pohled nabízí klidnou cestu mezi vzrostlými stromy, při pozornějším pohledu však odhaluje půdorys barokní zahrady, změny šlechtického sídla i dlouhou cestu k dnešní památkové péči. Její největší hodnotou je, že historickou kompozici stále umožňuje zažít přímo v prostoru, nikoli jen z plánů a popisů.