Had vytesaný do pískovce, žena s harfou obklopená obřími tvářemi nebo jeskyně s výjevy z českých dějin. Skalní galerie Václava Levého ale nemá jediný vchod, pokladnu ani střechu. Jde o rozptýlený soubor plastik, reliéfů a uměle vytvořených jeskyní v lesích mezi Liběchovem, Želízy, Ješovicemi a Tupadly.
Jednotlivá díla se objevují podél turistických cest a často působí jako překvapení uprostřed borového lesa. Celý soubor je chráněn jako kulturní památka a představuje jednu z nejzajímavějších ukázek romantického sochařství v české krajině.
Sochař, který začínal jako kuchař
Václav Levý se narodil roku 1820 v Nebřezinách u Plas. Do Liběchova přišel v souvislosti s panstvím Antonína Veitha, mecenáše umění, kolem jehož zámku se v 19. století scházeli umělci a osobnosti českého národního obrození. Levý zde zpočátku pracoval jako kuchař. Díky podpoře svého zaměstnavatele však získal možnost věnovat se umění a vzdělávat se.
V pískovcových skalách začal tvořit ve 40. letech 19. století. Památkové údaje u souboru uvádějí především léta 1841 až 1846, některé turistické materiály pracují s širším obdobím do roku 1851. Z Liběchova se později vydal za uměleckým vzděláním do Mnichova a Říma, působil v Praze a stal se také učitelem Josefa Václava Myslbeka.
Had, Harfenice a tvář ze Sfingy
Nejvýraznějším motivem v okolí Tupadel je Had. Dlouhý reliéf využívá tvar pískovcové stěny a patří k dílům, která lze navštívit z obce po modře značené turistické trase. Od Hada se dá pokračovat k dalším Levého plastikám.
Harfenice je rozsáhlejší kompozice vytesaná po obvodu nízké skalky v pásu dlouhém přibližně dvacet metrů. Uprostřed sedí žena s harfou, kolem níž se objevují groteskní, místy až démonicky působící obří hlavy. Celek doplňuje stylizovaná jeskyně s menšími tvářemi kolem vchodu. Nedaleko se nachází také jeskyně známá jako U Ještěra.
Menší Sfinga čeká na osamocené skále při cestě. Reliéf tvoří nadživotní tvář lemovaná šátkem v egyptském stylu. Na povrchu jsou patrné stopy původní barevnosti, která dnes už zdaleka není zachována v původní podobě. Součástí souboru je také ve skále vytesaná kaple svaté Máří Magdalény, stejně jako další práce známé jako Kazatelna, Hlavy nebo Blaník.
Klácelka jako romantický obraz českých dějin
Jedním z nejvýznamnějších celků je Klácelka, uměle vytvořená jeskyně z let 1845 až 1846. Její název připomíná filozofa, básníka a publicistu Františka Matouše Klácela, který se pohyboval v okruhu liběchovského zámku a podle regionálních pramenů v jeskyni pobýval a psal.
Reliéfy vycházejí z Klácelovy bajky Ferina lišák. Zvířecí postavy v ní představují lidské vlastnosti, takže nejde jen o dekorativní výzdobu skal. Před jeskyní Levý vytvořil také Jana Žižku, Prokopa Holého a Zdeňka Zásmuckého. Nechybí blanický rytíř na koni ani trpaslíci kující zbroj pro blanické rytíře. V pískovci se tak potkává romantická fantazie s tématy české minulosti a národního obrození.
Výlet krajinou, ne návštěva klasické galerie
Z Tupadel vede k Hadu modrá turistická trasa, odtud lze pokračovat k Harfenici a kapli svaté Máří Magdalény. Pohodlnou možností je také přibližně dvanáctikilometrový okruh po stopách Václava Levého, který spojuje Liběchov, Klácelku, Želízy, Tupadly i další díla. Kdo chce trasu rozšířit, může po žluté značce zamířit k jeskyni Mordloch a přírodnímu útvaru Sedm chlebů.
Právě tady je dobré rozlišovat, co vytvořil člověk a co příroda. Sedm chlebů není Levého dílo a Mordloch je spojován především s pověstmi o loupežnících. Také známé Čertovy hlavy u Želíz patří do širšího památkově evidovaného souboru, neleží však v bezprostřední blízkosti Tupadel.
Stejně jako okolní skály podléhají i reliéfy vodě, mrazu, vegetaci a přirozenému zvětrávání. Jejich stav mohou zhoršovat také starší zásahy nebo vandalismus. Při návštěvě proto stojí za to zůstat na cestě, na skály nešplhat a plastik se nedotýkat. Lesní terén může být písčitý, kořenitý a nerovný.
Skalní galerie Václava Levého je součástí kulturní krajiny Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko–Máchův kraj. Ta si v roce 2026 připomíná padesát let od vyhlášení ochrany Kokořínska. Výlet k Levého dílům tak nabízí nejen setkání s pozoruhodným sochařem, ale i vnímání krajiny, v níž se lidská tvorba postupně stala součástí pískovcových skal a lesů.