Jen málokteré místo v Golčově Jeníkově vypráví dějiny města tak soustředěně jako okolí synagogy v ulici Pod Vyšehradem. Výrazná zděná stavba stojí uprostřed bývalé židovské čtvrti, mezi nízkými domy a úzkými, poněkud křivolakými uličkami. Kdo se sem vydá, neuvidí pouze samostatnou památku, ale celé historické prostředí, v němž po staletí žila židovská obec.
Synagoga, která povstala z požáru
První písemná zpráva o synagoze v Golčově Jeníkově pochází už z roku 1659. Původní stavba byla nejspíše dřevěná. Po požáru v roce 1808 sice došlo k její obnově, později však znovu chátrala. Rozhodující událost přišla 21. května 1871, kdy oheň zničil synagogu a přibližně patnáct okolních domů.
Krátce nato začala vznikat nová, tentokrát zděná budova. Stavěla se v letech 1871 až 1873 a slavnostně byla veřejnosti předána 16. září 1873. Její podobu připisují plánům čáslavského stavitele Skřivánka. Výsledkem je novorománská synagoga, kterou ozvláštňují maurské neboli orientální dekorativní prvky.
Nejvýraznější je hlavní průčelí. Nad štítem se nacházejí dvě černé desky se zlacenými nápisy Mojžíšova Desatera, nechybí ani hebrejská hvězda a verš ze žalmu. Stavba tak není jen dokladem náboženského života, ale také působivým příkladem synagogální architektury 19. století v českých zemích. Její vzhled zároveň připomíná dobu, kdy se židovské obce výrazně podílely na veřejném a kulturním životě měst.
Čtvrť s ješivou, rabínským domem a školou
Golčovský Jeníkov nebyl místem uzavřeného ghetta v přesném slova smyslu. Židovská čtvrť se rozkládala jižně od náměstí a západně od něj. Její jádro dodnes tvoří soubor domů a uliček, které dávají tušit někdejší každodenní život komunity. Synagoga stála uprostřed čtvrti, naproti ní bývala škola a v jejím přístěnku se nacházela mikve. U tohoto údaje je však třeba zůstat opatrný: informace o jejím dnešním stavu se v jednotlivých materiálech liší a nelze ji návštěvníkům představovat jako běžně dochovanou či přístupnou památku.
Významnou adresou bylo číslo popisné 188. V 18. a 19. století zde působila ješiva rabína Arona Kornfelda, která se stala evropsky známým centrem talmudského bádání. Číslo 159 sloužilo jako rabínský dům a v domě čp. 165 býval útulek pro přestárlé členy obce. Jednotlivé domy tak společně se synagogou skládají obraz komunity, která měla vlastní náboženské, vzdělávací i sociální zázemí.
Od početné obce k místu paměti
V 19. století patřila zdejší židovská obec k početným. Roku 1842 žilo v Golčově Jeníkově 613 obyvatel židovského vyznání, tedy přibližně 27 procent obyvatel města. V následujících desetiletích však počet členů komunity klesal. Roku 1930 jich zde žilo už jen 79.
Synagoga sloužila náboženské obci do roku 1942. Za druhé světové války byla většina jeníkovských Židů deportována a po válce se obec v Golčově Jeníkově již neobnovila. Zůstaly domy bývalé čtvrti, synagoga a židovský hřbitov jako hmotné připomínky lidí, jejichž přítomnost po staletí utvářela podobu města.
Interiér není běžně přístupný
Po roce 1942 využívala synagogu Církev československá husitská a později Českobratrská církev evangelická. Její nájem skončil v roce 1965. Poté objekt chátral a uvažovalo se dokonce o přestavbě na kulturní zařízení s kinem a knihovnou. K tomuto záměru nakonec nedošlo. Od roku 1969 slouží synagoga jako depozitář Židovského muzea v Praze a v 90. letech prošla kompletní rekonstrukcí.
Budova na adrese Pod Vyšehradem 768, 582 82 Golčův Jeníkov dnes není běžně otevřena veřejnosti. Návštěva proto spočívá především v prohlídce exteriéru a procházce okolní čtvrtí. Zvenku lze dobře vnímat její průčelí, štít s Desaterem i vztah k okolním historickým domům. Pro lepší představu o interiéru může posloužit videoprezentace synagogy, kterou nabízí město.
Celá lokalita je památkově chráněna jako židovská čtvrť, synagoga a soubor domů. Nejde tedy jen o jednu sakrální stavbu, ale o cenný historický celek a tiché místo paměti. Při návštěvě má smysl pokračovat také k židovskému hřbitovu a všímat si, jak se jednotlivé dochované body skládají do příběhu komunity, která z Golčova Jeníkova zmizela, její stopa však z města nezmizela.