Pod kůrem kostela sv. Františka Serafínského v Golčově Jeníkově visí pozůstatky zvířete, které bychom v českém chrámu čekali jen stěží. Jde o části kostry velryby grónské, údajně přivezené jako válečná kořist z přístavu Stralsund u Severního moře. Podle městských a krajských materiálů jsou právě jeníkovské pozůstatky považovány za nejstarší dochované pozůstatky velkého kytovce v České republice.
Návštěvník přitom nevidí kompletní kostru ani celé tělo. Dochovala se pravá spodní čelist, pravá lopatka a další žebro. V popisech se jeho přesné určení mírně liší – jednou je uváděno krční žebro, jindy žebro z přední části hrudní páteře. Místní informační materiály původnímu exempláři připisují délku přes 16 metrů a hmotnost přibližně 45 až 50 tun.
Empírový chrám u starší Lorety
Dnešní kostel vznikl v letech 1827 až 1829 z iniciativy hraběte Otty z Herbersteinu. Prostorná jednolodní stavba v empírovém slohu byla postavena tak, aby přímo navazovala na loretánskou kapli. Vznikla tedy jako mladší součást mnohem staršího poutního areálu.
Na místě dnešního kostela původně stála kaple sv. Františka z Assisi. Její část se dochovala v ohradní zdi děkanské zahrady. Pozorný návštěvník v ní může rozeznat zazděné výklenky po oknech, profilovanou římsu i pozdně barokní portálek. Kostel tak není izolovanou památkou, ale součástí slohově pestrého celku s loretánskou kaplí, uzavřenou zahradou, ohradní zdí a sousoším Svaté chýše nad vstupní branou.
Počátky areálu sahají k aktivitě generála Martina Maxmiliána Goltze, který zde v letech 1650 až 1653 budoval poutní zázemí. Naproti kostelu stojí samostatná zvonice, podle turistických materiálů vysoká 49 metrů. Do dnešní podoby byla přestavěna roku 1785.
Velrybí kořist i pozornosti hodný interiér
Velrybí kosti jsou nejsilnějším magnetem, kostel však nabízí i další pozoruhodnosti. Interiér doplňuje empírové kování dveří, kazatelna s částmi z druhé poloviny 18. století a kamenná křtitelnice s vloženým cínovým džberem. Její dřevěné víko zdobí rokoková řezba Křest Krista v Jordáně.
Oltářní obraz sv. Františka Serafínského vytvořil kutnohorský malíř V. Vysekal v roce 1888. Zajímavý je také obraz Nanebevzetí Panny Marie, který je pravděpodobně dílem okruhu či dílny jezuitského malíře Ignáce Raaba. O hudební stránku chrámu se starají varhany z roku 1899 od kutnohorského varhanáře Jana Tučka. Ten se podle místních údajů narodil přímo v Golčově Jeníkově.
Legenda o nalezeném dítěti
S poutním místem se pojí také příběh Václava Ferdinanda Millesima. Podle legendy se chlapec roku 1677 ztratil během stavebních prací ve Vilémově. Jeho rodiče se modlili v jeníkovské Loretě a dítě bylo následně nalezeno živé a zdravé. Události bylo připisováno zázračné vyslyšení přímluvy Panny Marie a příběh se stal součástí duchovní tradice místa.
Další kapitolu odhalila až moderní archeologie. Při otevření krypty loretánské kaple v roce 2008 byly potvrzeny ostatky generála Martina Maxmiliána Goltze a jeho manželky Marie Magdalény. Dochoval se dokonce také pohřební oděv.
Obnovená památka v centru města
Na konci 20. století byl kostel ve špatném technickém stavu. Následovala několikaletá obnova podporovaná mimo jiné Ministerstvem kultury a odborně sledovaná Národním památkovým ústavem. Opravy se týkaly střechy, omítek, ohradních zdí i vstupní brány. Restaurována byla také socha Madony a Santa Casa.
Vnější plášť byl dokončen v roce 2015. Při opravě západního průčelí se na místě podařilo obnovit i značně poškozené kamenné sochy sv. Františka Xaverského a sv. Aloise.
Kostel stojí v ulici Mírová na severním konci náměstí a dobře se hodí do pěší procházky po Golčově Jeníkově. Navštívit lze také loretánskou kapli, děkanství a zvonici. Protože chrám nemá podle dostupných údajů trvale garantovanou návštěvní dobu, je vhodné si přístup předem ověřit u místní farnosti. Hromadné výpravy se mohou na prohlídce kostela, Lorety a fary domluvit s farním úřadem.