Na vrchu Havran se člověk ocitne na nejvyšším bodě Tachovska, přibližně 300 metrů od česko-německé hranice. Nadmořská výška se ve zdrojích uvádí různě – přesnější údaj činí 895,30 metru, obce běžně pracují se zaokrouhlenými 894 metry. Podstatnější než několik desítek centimetrů je ale charakter celého místa: z bývalého vojenského stanoviště se stal volně přístupný turistický cíl uprostřed hlubokých lesů Českého lesa.
Ochoz nad krajinou Českého lesa
Současná rozhledna využívá ocelovou konstrukci někdejší radiotechnické hlásky. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 919,7 metru nad mořem a nejvyšší patro leží 24,4 metru nad zemí. Po vystoupání po schodišti se otevírá kruhový rozhled, který za dobré viditelnosti zahrnuje Přimdu, Dyleň, Velký Zvon, Čerchov, Slavkovský les, Šumavu i německé pohraničí. Na německé straně lze hledat například Flossenbürg nebo hrad Schellenberg.
Výjimečně průzračný vzduch může nabídnout také pohled směrem k Alpám. Jde však o možnost závislou na mimořádné dohlednosti, nikoli o výhled, na který by se dalo spolehnout při každé návštěvě. Mnohem jistější odměnou je rozsáhlá lesnatá krajina bez velkých sídel a rušných komunikací.
Z vojenské hlásky veřejnou rozhlednou
První dřevěná věž na Havranu vznikla přibližně kolem roku 1963. O několik let později prošel areál rozsáhlou modernizací. V letech 1967 až 1972 zde vyrostla 46 metrů vysoká konstrukce s dřevěnou anténní nástavbou, která sloužila radiotechnickému průzkumu a sledování vojenské komunikace, radarů i navigačních systémů letadel armád NATO. Stanoviště bylo součástí širší sítě pracovišť v Českém lese a jeho dosah mohl zasahovat hluboko na území tehdejší Spolkové republiky Německo.
Havran se nacházel v přísně střeženém pohraničním pásmu. Pod vrcholem vedly elektrické ploty, později dvojitá signální stěna, a prostor mezi nimi hlídali služební psi. Vojenský provoz skončil na konci 80. let, definitivně pak vojáci místo opustili v roce 1992. Po odstranění části dřevěné nástavby objekt chátral a hrozila mu demolice.
Záchrana přišla díky Klubu vojenské historie a sportů Tachov, který hlásku získal v roce 2011. Rekonstrukce v roce 2013 proměnila zanedbaný vojenský objekt v rozhlednu. Veřejnosti byla představena v červnu 2014. Právě tento příběh dává stavbě další rozměr: nejde jen o vyhlídkovou věž, ale o připomínku techniky, která kdysi pomáhala střežit hranici a sledovat dění za ní.
Krajina, která zmizela z mapy
Výlet na Havran by byla škoda vnímat pouze jako cestu k výhledu. Okolní Český les patří k územím, kde se výrazně propsaly poválečné dějiny. V prostoru dnešní Lesné zanikly například Skláře, Stoupa, Zlatý Potok, Nová Knížecí Huť, Jedlina, Ostrůvek nebo České Nové Domky. Některé osady zmizely v 50. letech, jiné postupně po vysídlení a uzavření pohraničního pásma.
V terénu po nich zůstávají sklepy, základy kamenných domů, ovocné stromy, pozůstatky sklářských provozů a drobné sakrální památky. Skláře, někdejší Neu-Windischgrätz, zanikly v roce 1952. Stoupa, která mívala před válkou 29 usedlostí, byla v 50. letech zničena. Tiché lesní cesty tak vedou krajinou, která působí prázdně, ale pod povrchem ukrývá stopy někdejšího života.
Prakticky na Havran
Nejčastějším českým výchozím místem je Stará Knížecí Huť, část obce Lesná. Odtud pokračují návštěvníci pěšky nebo na kole po značených cestách; podle zvolené trasy je třeba počítat přibližně s 6,5 až 8 kilometry. Kratší přístup se uvádí z německého sportovního areálu Silberhütte přes Křížový kámen, obvykle kolem 2,5 až 3 kilometrů. Před cestou je vhodné ověřit stav cest, možnosti parkování a aktuální režim tras.
Rozhledna je podle provozovatele přístupná bez běžného vstupného a celoročně, aktuální technický stav či případné omezení je ale rozumné ověřit před výpravou. Odlehlé místo nabízí jen omezené služby, proto se hodí pevná obuv, voda a oblečení do rychle se měnícího počasí. V zimě mohou schody i vyhlídka namrzat.
Havran leží v CHKO Český les, a proto je důležité držet se značených cest, respektovat klid krajiny a nevstupovat do zabezpečených objektů. Odměnou není jen rozhled z výšky, ale i možnost projít se územím, kde se v jediné výpravě potkává příroda, vojenská historie, železná opona a paměť zaniklých obcí.