Ve volné krajině jihozápadně od Velhartic stojí kostel, kolem kterého se po desetiletí vypráví podivuhodný příběh. Na severním štítu se v omítce objevovaly tmavé skvrny připomínající ženský obličej. Nejlépe byly patrné z větší vzdálenosti, například ze silnice mezi Velharticemi a Nemilkovem. Teď je ale otázkou, zda tajemná tvář po opravě silně poškozené fasády ještě někdy vystoupí.
Tvář, kterou vytvořil čas a omítka
Hřbitovní kostel sv. Máří Magdalény stojí na mírném návrší uprostřed polí, stranou hlavní velhartické zástavby. Právě jeho poloha, starý hřbitov a klid okolní krajiny vytvářejí působivou atmosféru. Z areálu se otevírá pohled na obec i na velhartický hrad.
Skvrny ve štítu nebyly malbou ani záměrně vytvořeným obrazem. Šlo o proměnu omítky, které lidé začali přisuzovat podobu lidské tváře. Vnímání tohoto jevu samozřejmě záviselo na světle, počasí, vzdálenosti i stavu fasády. Právě z takového neurčitého obrazu se však mohl zrodit příběh, který postupně získal vlastní život.
V roce 2025 byla oznámena oprava štítové zdi a silně narušené omítky. Součástí obnovy měl být také nový finální nátěr. Podle zástupců místního spolku tak tvář po dokončení opravy patrná nebude; teprve čas měl ukázat, jestli se skvrny na nové fasádě znovu objeví. Aktuální podoba štítu se proto může měnit.
Pověst o dívce a mrtvém milém
Místní legenda spojuje kostel s příběhem mladé ženy, která následovala svého zemřelého milého. V různých verzích pověsti oplakává vojáka, případně se mrtvého snaží přivolat zpět pomocí tajemného rituálu. Vyprávění se tak dotýká motivů známých z Erbenovy balady Svatební košile, zařazené do sbírky Kytice.
Velhartická tradice někdy uvádí, že právě zde mohl Erben pro svou baladu najít inspiraci. Přímý historický doklad, který by takovou souvislost potvrzoval, však znám není. Stejně opatrně je třeba přistupovat i k tvrzením o pohanském pohřebišti, Velké Moravě nebo černé magii. Patří do vrstvy folkloru, nikoli mezi ověřená fakta o kostele.
Gotická památka s významnou minulostí
Pod tajemnou pověstí se skrývá cenná sakrální stavba. Její budování začalo roku 1373. Původně byl kostel zasvěcen Božímu tělu, dnešní zasvěcení sv. Máří Magdaléně se objevuje v pozdější tradici. Jednolodní gotická stavba má trojboce uzavřený presbytář a je součástí hřbitovního areálu obehnaného zdí.
Výrazně se proměnila v 16. století, kdy prošla pozdně gotickou přestavbou. Z této doby pocházejí například některé portály, hřbitovní brána a severovýchodní předsíň s pozoruhodnou diamantovou neboli sklípkovou klenbou. Další úpravy následovaly v 19. století. Tehdy byla změněna okna, nově zaklenut presbytář a do lodi vestavěna kruchta.
Kostel je nemovitou kulturní památkou od roku 1958. O jeho záchranu se vedle vlastníka, Římskokatolické farnosti Velhartice, dlouhodobě stará také místní občanské sdružení. Předchozí opravy se týkaly například střechy a oken; nová krytina byla důležitá hlavně kvůli zatékání do objektu.
Velhartická archa dnes visí jinde
Nejcennější umělecké dílo, které s kostelem souviselo, už návštěvníci na místě neuvidí. Pozdně gotický třídílný oltář známý jako Velhartická archa vznikl přibližně kolem let 1490 až 1500. Na začátku 20. století byl z kostela odvezen a roku 1902 jej získala pražská instituce. Dnes patří do sbírek Národní galerie v Praze a je vystaven v Anežském klášteře.
Podle odborných a popularizačních materiálů jde o jediný úplně a neporušeně zachovaný oltář svého druhu v Čechách. Velhartický kostel tak připomíná nejen místní legendu, ale i významné pozdně gotické umění.
Klidná zastávka nedaleko hradu
Hřbitovní areál je vhodný především pro krátkou zastávku, fotografování exteriéru a vnímání krajiny. Návštěva má pietní charakter, proto je namístě držet se přístupných cest a respektovat případné obřady. Interiér nebývá běžně otevřen jako stálá expozice; přístup může být možný při pouti ke svátku sv. Máří Magdalény, bohoslužbách, Noci kostelů nebo po předchozí domluvě s farností.
Kostel lze spojit s návštěvou hradu Velhartice, židovského hřbitova a dalších památek obce. Ať už se skvrny ve štítu znovu objeví, nebo zůstanou minulostí, místo stojí za pozornost právě tím, jak se v něm potkává skutečná historie, krajinná scenérie a síla lidské představivosti.