Hořovice jsou v českých poměrech neobvyklým městem: najdeme tu dva zámky vzdálené od sebe jen asi dvě stě metrů. Zatímco starý zámek připomíná dlouhou středověkou historii místa, nový zámek vznikl jako pohodlnější a reprezentativnější sídlo šlechty. Právě on je dnes hlavní hořovickou památkou a společně s parkem tvoří působivý areál na úpatí Brd.
Nové sídlo mělo nahradit starý hrad
Předchůdce starého zámku je písemně doložen už v roce 1233. O hradu lze s jistotou hovořit nejpozději v době husitských válek. Postupem času však přestal odpovídat nárokům aristokratického bydlení, a proto na přelomu 17. a 18. století vzniklo nové sídlo.
Za jeho stavitele je považován Jan František z Vrbna a Bruntálu. Nový zámek nebyl jen praktickým bydlištěm, ale také demonstrací postavení svého majitele. Rozsáhlá budova má půdorys písmene H, nízké valbové střechy a věž nad střední částí. K reprezentativnímu celku patří čestné dvory, zdobené mříže, sochařská výzdoba i hospodářské zázemí v podobě kočárovny a bývalého pivovaru.
Dnešní podoba však není pouze barokní. Zámek byl v dalších obdobích upravován, výrazně také v 19. století, kdy se proměňovaly interiéry i park. Právě spojení barokního založení s pozdějšími zásahy dává areálu jeho vrstevnatý charakter.
Od Vrbnů k hesenskému kurfištovi
Rod pánů z Vrbna a Bruntálu držel Hořovice až do poloviny 19. století. Roku 1852 panství prodal Dominik z Vrbna Friedrichu Wilhelmovi, knížeti z Hanau a hesenskému kurfištovi. Ten je pořídil jako dar pro svou manželku Gertrudu, což patří k pozoruhodným kapitolám v dějinách zámku.
Potomci tohoto páru zůstali spojeni s Hořovicemi až do roku 1945. Posledním šlechtickým majitelem byl Jindřich ze Schaumburgu. Po druhé světové válce přešel majetek do rukou státu na základě Benešových dekretů. Zámek pak čekalo několik zcela odlišných využití. Krátce zde fungovala nemocnice a pobývaly tu jednotky Rudé armády, v letech 1956 až 1974 pak střední průmyslová škola strojní.
Po uzavření kvůli technickému stavu následovala rekonstrukce a postupný návrat památky veřejnosti. První návštěvníci se do zámku začali vracet od roku 1985. Od roku 2000 je areál národní kulturní památkou ve správě Národního památkového ústavu.
Park, kde cesta vede ke Sluneční bráně
Zámek stojí za návštěvu i bez prohlídky interiérů. Park byl pravděpodobně založen v letech 1709 až 1714 jako barokní kompozice. Jeho hlavní osu tvoří lipová alej, která směřuje ke Sluneční bráně. V 19. století dostal areál volnější krajinářskou, anglicky pojatou podobu.
Při procházce lze narazit na umělou jeskyni, studniční stavení nebo domek zahradníka. Výrazným prvkem je také sochařská výzdoba bran a pilířů, spojovaná s dílnou Matyáše Bernarda Brauna. Park tak není pouhou zelenou kulisou zámku, ale promyšlenou součástí jeho architektury a příběhu. Veřejnosti bývá přístupný zdarma, přičemž aktuální režim se může měnit podle sezony nebo konání akcí.
Interiéry pro milovníky historie i rodiny
Základní prohlídkový okruh Život na panském sídle přibližuje reprezentativní prostory od 18. století až po první polovinu 20. století. Návštěvníci procházejí například schodišťovou halou s barokní freskou, kaplí, apartmá knížete a kněžny, Recepčním sálem nebo Červeným a Zeleným salónkem. Přibližně hodinová prohlídka ukazuje, jak se měnil vkus, způsob bydlení i společenský život aristokracie.
Rodiny může zaujmout samostatný okruh Hry a hračky malých aristokratů. Představuje předměty, s nimiž si hrály šlechtické děti, zapůjčené z depozitářů hradů a zámků. Nabídku doplňuje expozice historických hracích strojků.
Státní zámek Hořovice najdete v centru města na adrese Vrbnovská 22/2. Z Prahy i Plzně je dostupný po dálnici D5, od železniční stanice Hořovice vede k areálu přibližně 1,4 kilometru dlouhá pěší trasa. Před cestou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu a dostupnost jednotlivých okruhů, zejména mimo hlavní sezonu.