Nejhezčí pohled na Žebrák se nabízí přímo z jeho hlavní věže. Mohutná okrouhlá stavba, která přežila staletí požárů, opuštění i postupného chátrání, dnes slouží jako rozhledna. Z jejího ochozu je dobře patrné, jak neobvykle je hrad umístěný: stojí na úzkém křemencovém ostrohu nad soutokem Pekelského a Stroupinského potoka, přímo nad obcí Točník.
Hrad na důležité cestě do Norimberka
Žebrák vznikl ve druhé polovině 13. století přibližně dva kilometry severně od historické obce Žebrák. Jeho počátky souvisejí s rodem Buziců a při popisu založení je namístě opatrnost: za hlavního zakladatele bývá považován Oldřich Zajíc, který zemřel roku 1304.
Rozhodující pro další osud hradu byla jeho poloha. Nedaleko vedla dálková cesta z Prahy přes Zdice a Plzeň směrem k Norimberku a dále do Porýní. Žebrák tak nebyl jen šlechtickým sídlem, ale také strategickým místem na významné komunikaci. Roku 1336 jej získal Jan Lucemburský výměnou za budyňské panství. O několik let později hrad koupil jeho bratr Jan Jindřich, nechal jej rozšířit a vybudoval zde kapli svatého Apolináře a svaté Markéty.
Královská zastávka i sídlo Václava IV.
Po dalších majetkových změnách se Žebrák stal královským hradem. Karel IV. jej využíval jako místo odpočinku při cestách do Říše, zejména na trase k Norimberku. Hrad byl tedy součástí panovnické infrastruktury své doby, podobně jako dnešní zastávka na důležité cestě. Právě zde také roku 1351 zemřel Karlův prvorozený syn Václav.
Největší stavební rozmach přišel za Václava IV. Starší palác byl rozšířen a v předhradí vznikl nový dvoupatrový obytný palác. Jeho reprezentativní podobu připomínaly mimo jiné bosované nároží. Přestože byl na přelomu 14. a 15. století vybudován sousední Točník, Žebrák zůstal ještě déle než sto let hlavním sídlem panství. Teprve postupně převzal jeho úlohu mladší a pohodlnější hrad.
Ostroh, který určil podobu hradu
Žebrák zaujme také svou dispozicí. Areál je velmi úzký a protáhlý, protože stavitelé museli využít omezený prostor skalnatého ostrohu. Hradní území odděloval umělý šíjový příkop a ze tří stran je obtékaly vodní toky. Těsným podmínkám se přizpůsobily hradby, paláce i vnitřní komunikace.
Hlavní věž má průměr přes jedenáct metrů. V předhradí stávala menší okrouhlá věž, jejíž průměr nedosahuje devíti metrů. Z hradního komplexu se dochovaly také části starého a novějšího paláce, úseky opevnění a další pozůstatky, které pomáhají představit si, jak málo místa měl středověký hrad k dispozici.
Požáry, poklad a návrat návštěvníků
Žebrák poškodily požáry v letech 1395 a 1532. Druhý z nich vypukl během pobytu Ferdinanda I. Po pozdějším hledání údajného pokladu Václava IV. hrad zpustl a běžný život se přesunul do podhradí. Z kdysi významné panovnické rezidence se stala romantická zřícenina.
Ve 20. století byla hlavní věž staticky zajištěna a upravena pro návštěvníky. Záchrana věže umožnila zpřístupnit místo jako vyhlídku i jako ukázku středověkého stavitelství. Archeologický výzkum navíc potvrzuje, že lokalita má mimořádnou historickou hloubku; nálezy zde dokládají osídlení od pravěku přes středověk až po novověk.
Výlet na Žebrák a Točník
Prohlídka Žebráku probíhá samostatně, bez průvodce, s tištěným textem. Návštěvníci si mohou projít zpřístupněné části a vystoupat na věž, pokud to dovolí aktuální provozní podmínky. Zřícenina má nerovné povrchy, proto je vhodná pevná obuv. Při nepříznivém počasí může být provoz omezen, a před cestou je proto dobré ověřit aktuální informace správce.
Žebrák leží jen přibližně půl kilometru od hradu Točník. Obě památky tak tvoří přirozený výletní celek: na starším hradě lze sledovat sevřenou obrannou dispozici a výhled z věže, zatímco Točník ukazuje pozdější podobu reprezentativnějšího panovnického sídla. Právě toto spojení dává návštěvě jedinečný smysl a řadí dvojhradí k nejvýraznějším historickým místům středních Čech.