Hrad Houska u Blatců patří k místům, kde se historie přirozeně potkává s fantazií. Podle rozšířené pověsti nestojí na strategickém místě kvůli obraně okolí, ale měl zakrýt otvor vedoucí do podsvětí. Takové vysvětlení zní působivě, historické prameny je však nepotvrzují. Houska je přesto mimořádná – už svou polohou, stavebním vývojem a dochovanou výzdobou.
Hrad, jehož počátky halí nejistota
Houska se nachází v katastru stejnojmenné osady, která spadá pod obec Blatce v okrese Česká Lípa. Lokalita je archeologicky sledovaným územím s nálezy od středověku do novověku. Samotný hrad vznikl ve 13. století, přesné datování se však v popularizačních materiálech liší. Hradní správa jeho založení spojuje s Přemyslem Otakarem II. a se stejnou stavební hutí, která měla pracovat také na nedalekém Bezdězu.
Areál navíc vyrostl na místě staršího hradiště. Tradiční výklad spojuje jeho původ s vévodou Pšovanů Slaviborem a jeho synem Housekem, od něhož měl být odvozen název. Tento příběh je ale třeba chápat jako tradici, nikoli jako zcela jistě doloženou kapitolu raných dějin.
V průběhu staletí se Houska proměňovala z gotického hradu v pohodlnější renesanční sídlo. Drželi ji například páni z Dubé, Smiřičtí ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové a Kounicové. Později přešla k princezně Hohenlohe a hraběnce Andrássyové. Roku 1924 ji koupil Josef Šimonek, prezident Škodových závodů a senátor, za jehož éry proběhly významné opravy.
Kaple ukrytá pod pozdějšími omítkami
Nejcennějším prostorem hradu je gotická kaple archanděla Michaela ve východní části severního křídla. Zasahuje přes dvě podlaží a její výzdoba patří k nejpůsobivějším dokladům středověkého umění v objektu. Nástěnné malby vznikly přibližně v první polovině 14. století, některé přehledy je kladou kolem roku 1330 nebo do 30. a 40. let.
Fresky zobrazují pašijové a další biblické výjevy. Některé postavy mohou dnešnímu návštěvníkovi připadat podivné, hybridní nebo démonické. Právě odtud se částečně odvíjí jejich spojování s pověstmi o pekle. Samotná ikonografie maleb ale není důkazem nadpřirozených bytostí – jde o náboženskou středověkou výzdobu, kterou je třeba vnímat v dobovém kontextu.
Malby byly objeveny při opravách ve 20. století po odstranění pozdějších omítek. Kaple totiž prošla renesančními úpravami a v minulosti byla dokonce rozdělena dřevěným stropem na dvě podlaží. Obnova kaple proběhla za Šimonkovy éry v roce 1928, celková rekonstrukce hradu byla dokončena kolem roku 1930.
Skála ve zdivu a příběh o bráně do pekla
Legenda vypráví, že pod Houskou se nachází průrva či dutina, z níž vystupovaly démonické bytosti. Hrad měl být pomyslnou zátkou, která brání jejich návratu na svět. S pověstí souvisí i příběh vězně spuštěného do propasti výměnou za milost. Když ho vytáhli, měl být zestárlý, prošedivělý a krátce nato zemřít.
Žádná brána do pekel, bezedná propast ani podzemní chodby obývané nelidskými tvory však nejsou potvrzeny památkovým ani archeologickým výzkumem. Hrad skutečně stojí na skalním podloží a v některých interiérech skála prostupuje stavbou. V loveckém salónku je dokonce opracovaný skalní blok součástí obvodového zdiva. Právě neobvyklé stavební řešení mohlo pozdější představivost podpořit.
V roce 2014 byla při průzkumu znovu odhalena dříve zazděná malá, obtížně přístupná místnost. Jde o zajímavý doklad složitého vývoje hradu, nikoli o potvrzení legendárních podzemních prostor.
Od válečného depozitáře k památce pro veřejnost
Po opravách se Houska nevyhnula ani těžkým dějinám 20. století. Za druhé světové války ji využívala německá armáda, od roku 1943 jako depozitář židovských a zednářských knih. Po válce zde sídlil archiv Státní knihovny v Klementinu. Po restitucích se hrad vrátil původním majitelům a od roku 1999 je přístupný široké veřejnosti.
Při prohlídce stojí za pozornost také Zelená světnice s malbami z přelomu 15. a 16. století. Jedna z nich zachycuje podobu Housky s dnes zaniklou věží. Samostatně lze navštívit i expozici PEKLEM v bývalé kočárovně. Rozměrné pohyblivé a ozvučené lipové dílo inspirované Dantovou Božskou komedií představuje jedenáct scén pekelných trestů.
Výlet na Kokořínsko
Hrad je soukromou památkou s kulturním programem, sezonními akcemi a prohlídkami pouze s průvodcem. Praktické podmínky, otevírací dobu a vstupné je vhodné před cestou ověřit, protože se v průběhu sezony mění. Autem se parkuje přibližně 700 metrů od hradu, odkud vede k bráně asi desetiminutová cesta. Veřejná doprava je omezená.
V sezoně 2026 hradní správa avizuje novou dětskou hru a stezku kolem hradu i v blízkém okolí. Housku lze spojit s výletem po Kokořínsku, například směrem k Jestřebickým pokličkám, skalním dolům nebo Bezdězu. Ať už návštěvník přijíždí za freskami, architekturou, nebo pověstí, nejzajímavější je právě hranice mezi tím, co o Housce víme, a tím, co si o ní po staletí vyprávíme.