Skleněná zahrada Pačinek Glass působí jako místo, kde se příroda a lidská fantazie navzájem doplňují. Na terasách z pískovcových štuků se mezi skutečnými rostlinami objevují ručně tvarované skleněné květiny, rostliny, stromy, ptáci a další plastiky. Některé září barvami, jiné připomínají organické tvary nebo zvláštní bytosti z pohádkové krajiny.
Nejde přitom o pečlivě oddělený park s exponáty za zábradlím. Zahrada není oplocená a skleněná díla jsou vystavena přímo v prostoru, kterým návštěvník prochází. Právě tato otevřenost patří k nejvýraznějším rysům kunratického areálu. Podle provozovatele stojí na důvěře v lidi a na přesvědčení, že vztah k umění může být silnější než potřeba vystavovat je za plotem.
Z bývalého statku vzniklo místo pro sklo
Proměna Skleněné zahrady je zároveň příběhem obnovy zanedbaného místa. Areál bývalé strojní a traktorové stanice, součást někdejšího Státního statku, byl vyčištěn a postupně získal novou funkci. Jiří Pačinek v něm vybudoval sklárnu a prostor, který dnes slouží jako venkovní galerie.
Kunratická sklárna vznikla v roce 2015 a navázala na první Pačinkovu huť v Lindavě, založenou o několik let dříve. Do Kunratic se později přesunula veškerá výroba. Zdejší skláři pracují tradičními hutními postupy, sklo foukají a ručně tvarují. Vedle váz a dalších užitkových předmětů vznikají také sochy, plastiky a experimentální práce, z nichž část našla své místo právě v zahradě.
Každé roční období ukáže jinou zahradu
Skleněné objekty tu nejsou jen napodobeninami rostlin. Jejich kouzlo vyniká především v kontrastu s živou zelení, která se během roku proměňuje. Jinak zahrada působí na jaře, jinak v plném létě a jinou atmosféru získává v zimě, kdy barevné sklo vystupuje z tlumenější krajiny.
Proměnlivý je také pohled podle počasí a denní doby. Slunce rozehrává barevné plochy a odlesky, zatažená obloha zdůrazní tvar a strukturu. Po setmění je možné požádat personál o dočasné nasvícení zahrady. Návštěva tak nemusí končit s posledními paprsky a stejná plastika může večer působit téměř jako světelný objekt.
Mezi uváděné instalace patří například Serpenta Multichroma, Columna Ledum, Hyalos Polychroma nebo Kunraticia Lucida. Nejdůležitější však není zapamatovat si názvy jednotlivých děl, ale vnímat celek: zahradu, která se mění s okolím a v níž sklo nepůsobí jako cizorodý předmět.
Od zahrady až ke sklářské peci
Samotná venkovní galerie je jen jednou částí areálu Pačinek Glass. Návštěvu lze rozšířit o prohlídku sklárny, galerie Jiřího Pačinka, showroomu a prodejny. Při komentované exkurzi mohou návštěvníci sledovat mistry skláře při práci u pecí a lépe pochopit, jak se z rozžhavené skloviny rodí křehké a tvarově složité dílo.
Prohlídka sklárny je samostatně zpoplatněná a její součástí bývá také ručně vyrobená skleněná vstupenka. Aktuální ceny i časy prohlídek je vhodné ověřit před cestou, stejně jako to, zda v danou dobu skutečně probíhá ukázka hutní práce. Zahrada má podle provozovatele celoroční přístup, ve dne i po setmění; to ale neznamená, že ve stejném režimu fungují komentované prohlídky.
Křišťálový chrám v sousedním kostele
Výlet do Kunratic může pokračovat v kostele Povýšení svatého Kříže z roku 1833. Jeho interiér dnes doplňuje stálá expozice moderního skla známá jako Křišťálový chrám. Historický sakrální prostor tu vytváří nečekané pozadí pro současné skleněné plastiky, z nichž některé vznikly přímo pro tento interiér.
Křišťálový chrám je přístupný s průvodcem a časy prohlídek se mohou měnit podle sezony nebo aktuálního provozu. Praktické informace je proto dobré před návštěvou zkontrolovat u Pačinek Glass. Areál nabízí také občerstvení ve Sklářské kantýně a možnost zakoupit skleněné výrobky.
Skleněná zahrada tak není pouze zastávkou pro milovníky skla. Ukazuje, jak může současné řemeslo oživit zanedbaný areál a propojit výrobu, umění, přírodu i regionální tradici. V krajině Lužických hor a Křišťálového údolí vzniklo místo, kde se na české sklářství nedíváte jen za vitrínou, ale přímo v prostoru, který žije vlastním tempem.