Ve výšce přibližně 751 až 752 metrů se nad krajinou Českého středohoří zvedají Hradišťany. Po Milešovce jde o druhý nejvyšší vrchol tohoto výrazného sopečného pohoří. Výlet sem ale není zajímavý pouze kvůli nadmořské výšce. Vrcholová plošina spojuje chráněnou přírodu, pozůstatky pravěkého hradiště a poklidnou atmosféru místa, které bývá ve srovnání s Milešovkou méně navštěvované.
Louka na čedičové plošině
Vrcholová část Hradišťan je zbytkem výlevu olivinického čediče. Na první pohled tu však návštěvníka zaujme především otevřená podhorská louka, obklopená lesnatými svahy. Právě její cenná květena je důvodem, proč byla lokalita už 3. ledna 1952 vyhlášena přírodní rezervací.
Chráněné území se dnes jmenuje přírodní rezervace Hradišťanská louka a podle aktuálních údajů má rozlohu 2,5111 hektaru. Leží celé v CHKO České středohoří a zasahuje přibližně do nadmořské výšky 733 až 752 metrů. K evidovaným rostlinám patří například kostřava ametystová, oměj pestrý nebo starček oranžový. Obec Hrobčice uvádí také úpolín nejvyšší, lilii zlatohlavou, plicník úzkolistý a hrachor různolistý.
Rezervace má za sebou i méně radostný příběh. Orchideje, které kdysi patřily k hlavním důvodům ochrany zdejší louky, z území postupně vymizely. Podle dostupných podkladů k tomu přispělo nevhodné hospodaření a většina dříve zaznamenaných vstavačovitých druhů zmizela do 70. let 20. století. Dnešní podoba louky tak připomíná, jak citlivě může péče o horské trávníky ovlivnit jejich druhovou pestrost.
Valy staré tisíce let
Název Hradišťany není náhodný. Na vrcholové plošině se dochovaly pozůstatky výšinného sídliště a opevnění knovízské kultury ze střední až pozdní doby bronzové. Archeologové lokalitu přibližně řadí do období mezi lety 1300 až 800 před naším letopočtem.
Pravěké hradiště mělo dvojdílnou dispozici a zabíralo zhruba sedm hektarů. V terénu jsou patrné dva valy, které kdysi pomáhaly chránit osídlený prostor. Dochoval se také relikt objektu vykládaného jako studna nebo cisterna. Místo tedy nebylo jen přirozeně dobře chráněným bodem v krajině, ale také prostorem, kde lidé dlouhodobě žili a hospodařili.
Odborné výklady připouštějí, že hradiště mohlo mít vedle obranné také kultovní funkci. Při procházce je však třeba vnímat valy spíše jako nenápadné terénní útvary než jako výrazné kamenné zříceniny. Právě jejich skromná podoba dobře ukazuje, jak dlouhý čas od pravěkého osídlení uplynul.
Výstup z Dřevců
Nejpraktičtějším výchozím místem pro výlet bývá vesnice Dřevce, která leží přibližně v nadmořské výšce 640 metrů. Odtud pokračuje k vrcholu červeně značená turistická trasa. Převýšení není extrémní, obec Hrobčice ale výstup přesto řadí k náročnějším turistickým výšlapům. Počítat je potřeba s lesními cestami a místy strmějším stoupáním.
Cesta postupně opouští zástavbu a vede krajinou, v níž se střídají lesní úseky s otevřenějšími partiemi. Odměnou je především samotná vrcholová plošina, kde se na malém prostoru setkají louka, čedičový podklad a pravěké valy. Za dobré viditelnosti se otevírají pohledy na okolní vrchy Českého středohoří včetně Milešovky, nejvyšší hory celého pohoří.
Co si z výletu odnést
Hradišťany nejsou místem pro návštěvu kvůli jediné dominantě. Jejich kouzlo spočívá v kombinaci několika vrstev: sopečného původu vrcholu, podhorské louky s chráněnými rostlinami a lidské přítomnosti staré více než tři tisíce let. Výlet tak může být zajímavý pro milovníky přírody i pro ty, kteří rádi hledají v krajině stopy dávných kultur.
Rezervace je maloplošné chráněné území bez návštěvnického centra a jednoznačné poštovní adresy. Při pohybu na místě je proto důležité respektovat značení, nevstupovat mimo přístupné cesty, netrhat rostliny a nezasahovat do archeologických valů. Nejhezčí zážitek nabídne pomalá procházka, při níž si člověk všimne nejen výhledů, ale i nenápadných změn v terénu a života na louce.