Hranická propast patří k místům, která klamou pohledem. Z vyhlídky v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic návštěvník vidí především mohutný suchý jícen a malé zelené Jezírko. Právě pod jeho hladinou se ale ukrývá nejhlubší dosud známá zatopená jeskyně na světě. Ověřená hloubka činí 519,5 metru, z toho 69,5 metru připadá na suchou část a 450 metrů na zatopené prostory.
Rekord, který není z vyhlídky vidět
Suchý jícen má přibližně 104 na 34 metrů a jeho otevřená část leží v nadmořské výšce kolem 315 metrů. Jezírko na jeho dně však vytváří jen zdání, že propast končí. Pod hladinou pokračují úzké i rozsáhlejší zatopené prostory, do nichž se běžný návštěvník nedostane.
Hranická propast je označována za nejhlubší zatopenou sladkovodní jeskyni světa. Přesnější je mluvit o nejhlubší známé zatopené jeskyni: její skutečné dno dosud nikdo nedosáhl. Voda navíc není obyčejná povrchová voda, ale uhličitá minerální voda, tedy kyselka s teplotou přibližně 15 až 22 °C. Slovo sladkovodní zde především odlišuje lokalitu od mořských a slaných podvodních jeskyní.
Jeskyně vzniklá odspodu
Hranický kras je malé území mezi Hranicemi, Teplicemi nad Bečvou a Černotínem. Tvoří jej ostrůvky devonských vápenců vystupující z mladších hornin. Propast je pozoruhodná způsobem svého vzniku. Neformovala se běžným krasověním, při němž povrchová voda prosakuje do horniny shora, ale hydrotermálním procesem.
Z hlubokých puklin stoupala vzhůru vlažná voda obohacená oxidem uhličitým. Ta postupně rozpouštěla vápenec a vytvářela podzemní prostory odspodu. Podle datování hydrotermálních sintrů vznikla největší část dnes známých jeskynních prostor přibližně před 100 až 130 tisíci lety. V zimě lze v okolí pozorovat místa, kde uniká teplý oxid uhličitý a odtává sníh. I tato místa odborníci sledují.
Stejný geologický příběh stojí také za nedalekými Zbrašovskými aragonitovými jeskyněmi na levém břehu Bečvy. Návštěva obou lokalit proto dobře ukazuje, jak rozdílné podoby může hydrotermální kras mít.
Od olovnice k autonomnímu robotu
O propasti se píše už od roku 1580, kdy ji zaznamenal Tomáš Jordán z Klauznburku. Do mapy Moravy ji později zakreslil také Jan Amos Komenský; nejstarší tištěná verze jeho mapy pochází z roku 1627. Systematické měření začalo na přelomu 19. a 20. století. Učitel a pozdější starosta Hranic Josef Václav Šindel tehdy z loďky spouštěl sondu se závažím a naměřil 36 metrů.
Technika postupně umožnila pronikat stále hlouběji. V roce 1974 dosáhla sonda 175 metrů pod hladinou, v roce 1995 robot Hyball 205 metrů. Polský speleopotápěč Krzysztof Starnawski v letech 2012 až 2015 překonal náročné části systému a dosáhl při lidském ponoru hloubky 265 metrů. Rekordní hodnoty jsou však dílem robotů.
V září 2016 se dálkově ovládaný robot dostal do 404 metrů pod hladinou a Hranická propast tehdy překonala italskou propast Pozzo del Merro. Další významný krok přišel 1. srpna 2022. Autonomní robot UX-1Neo sestoupil do 450 metrů a vytvořil také 3D sonarovou mapu zatopených částí. Zastavila ho technická omezení, nikoli dno. Podle sonarového průzkumu systém pokračuje dál a mapa navíc nezachycuje všechny boční větve.
Výzkumná laboratoř i chráněné území
Na průzkumu se podílí Základní organizace České speleologické společnosti 7-02 Hranický kras spolu s českými a zahraničními odborníky. Sledují se voda, horniny, sedimenty, teplota, tlak i výška hladiny. V propasti je rozmístěno deset teplotních a dvě tlaková čidla, přičemž nejhlubší z nich leží v hloubce 180 metrů.
Lokalita je cenná také biologicky. V suché části jeskyně Rotunda se nachází letní mateřská kolonie netopýra velkého. Dlouhodobý monitoring zde zaznamenal 16 druhů netopýrů, včetně čtyř kriticky ohrožených. V roce 2011 byl v jeskynní štěrbině poprvé v České republice doložen také létavec stěhovavý.
Jak Hranickou propast navštívit
Propast je přístupná celoročně a bez vstupného, ovšem pouze z povrchu. K Jezírku, skalním stěnám a vyhlídce vede naučná stezka Hůrka. Nejjednodušší přístup je od železniční stanice Teplice nad Bečvou, další možnost nabízí červená turistická značka od autokempu v Hranicích.
Stezka vede přírodním terénem, není vhodná pro kočárky a v rezervaci je zakázána jízda na kole. Vyplatí se pokračovat k vyhlídce u sochy svatého Jana Nepomuckého nebo ke zřícenině hradu Svrčov. Výlet lze spojit s návštěvou lázní Teplice nad Bečvou a Zbrašovských aragonitových jeskyní.
Informační centrum Hranické propasti je v roce 2026 podle aktuálních turistických informací uzavřeno kvůli modernizaci budovy. Před cestou je proto vhodné ověřit jeho stav; jako náhradní zdroj informací lze využít turistické informační centrum na zámku v Hranicích. Samotná propast ale zůstává místem, kde stačí krátká procházka, aby člověk stanul nad jedním z největších dosud nevyřešených tajemství české přírody.