Na první pohled tu mnoho nezůstalo. Volná plocha u cesty ke koupališti, části kamenné ohradní zdi a několik pozůstatků náhrobků. Přesto je židovský hřbitov v Uhlířských Janovicích důležitým místem: připomíná komunitu, která ve městě žila po staletí a jejíž stopa byla během 20. století téměř vymazána.
Dnešní podoba hřbitova tak není obrazem zachovaného historického areálu s řadami náhrobků. Spíše jde o tichý symbol zaniklé židovské obce a o prostor, kde se dá vnímat proměna města i dramatické události českých dějin.
Komunita s kořeny nejpozději v 17. století
Židovské osídlení Uhlířských Janovic je doloženo nejpozději od 17. století. Pamětní nápis na místě připomíná vznik zdejší komunity před rokem 1686. Židovští obyvatelé byli součástí města až do období nacistické okupace. Vedle hřbitova jejich přítomnost připomínala také synagoga, která se dochovala a dnes slouží jako modlitebna Církve československé husitské.
Samostatné pohřební bratrstvo vzniklo v roce 1829. Pozemek pro hřbitov byl podle dostupných údajů zakoupen roku 1832, vlastní založení či schválení areálu se uvádí o rok později a první pohřby probíhaly od roku 1834. Rozdílné datování tedy souvisí s tím, zda se hovoří o pořízení pozemku, úředním vzniku hřbitova, nebo o skutečném začátku pohřbívání.
Hřbitov byl později rozšířen, patrně v roce 1907, a jeho historická plocha dosahovala přibližně 4 107 metrů čtverečních. Sloužil místní komunitě až do začátku druhé světové války; podle místních podkladů se zde pohřbívalo ještě do roku 1942.
Válka a postupný zánik místa
Židovská náboženská obec v Uhlířských Janovicích je na pamětní desce uvedena jako zaniklá v roce 1940. Nacistická perzekuce znamenala konec zdejšího společenského života a tragédii pro jednotlivé rodiny. Regionální údaje uvádějí, že z místní židovské diaspory přežili válku pouze dva lidé.
Po válce už hřbitov neměl komunitu, která by o něj pečovala. Areál začal chátrat a postupně byl devastován. V roce 1966 měl při rozšiřování cesty ke koupališti zaniknout domek hrobníka a márnice. Další zásah přišel v roce 1979, kdy Židovská náboženská obec v Praze odprodala část náhrobků.
Kolem roku 1985 byl pozemek převeden státu, který zde plánoval výstavbu rodinných domů. Po uskutečnění záměru byl pozemek později vrácen Židovské obci v Praze. Hřbitov je dnes veden jako nemovitá kulturní památka s evidenčním číslem 27761/2-1196.
Náhrobky dostaly druhý život ve Světlé
Nejcennější svědectví o někdejší podobě hřbitova se podařilo zachránit mimo samotný areál. V roce 1992 bylo na stavební parcele v Ondřejově u Prahy nalezeno přibližně dvacet náhrobků pocházejících z Uhlířských Janovic. Kameny byly později přemístěny na nový židovský hřbitov ve Světlé nad Sázavou, podle akademických podkladů v roce 1997.
Uhlířskojanovické deskové náhrobky jsou tam umístěny podél hřbitovní zdi. Ve Světlé tak vytvářejí souvislejší připomínku komunity, jejíž původní pohřebiště v Uhlířských Janovicích téměř zmizelo. Zároveň ukazují, že záchrana památky nemusí vždy znamenat její ponechání na původním místě.
Tiché místo u cesty ke koupališti
V samotných Uhlířských Janovicích dnes návštěvník uvidí především volnou plochu, pozůstatky kamenné zdi a fragmenty dvou náhrobků. Jeden z nich byl upraven jako památník obětem druhé světové války, o druhém se dochovalo jen torzo. Některé popisy uvádějí jediný zachovaný náhrobek, což souvisí s rozdílným zachycením současného stavu areálu.
Hřbitov leží na jižním okraji města v ulici Ke Koupališti, poblíž místních rybníků, a vede k němu zeleně značená turistická cesta. Podle dostupných údajů je areál bez náhrobků volně přístupný, pravidelné prohlídky ani návštěvnické zázemí zde nejsou doloženy.
Návštěva proto vyžaduje spíše klid a respekt než očekávání klasické památkové prohlídky. Právě v nenápadnosti tohoto místa je však jeho síla. Několik kamenů, kus zdi a pamětní připomínka stačí k tomu, aby uprostřed dnešních Uhlířských Janovic zůstala čitelná stopa komunity, která z města zmizela, nikoli však z jeho historie.