Hrad Hus patří k místům, kde se historie čte přímo z krajiny. Zřícenina stojí na protáhlém skalnatém ostrohu nad Blanicí, která jej obtéká ze tří stran. Přístupovou část chrání sráz a někdejší opevnění, z něhož se zachovaly příkopy, valy a útržky obvodových zdí. Výlet sem není jen návštěvou romantické zříceniny. V okolním terénu lze dodnes rozpoznat také stopy obléhání z roku 1441.
Hrad u obchodní cesty
Počátky hradu sahají do roku 1341. Stavbu tehdy povolil král Jan Lucemburský čtyřem bratrům z Janovic – Jenšíkovi, Vavřincovi, Herbordovi a Peškovi. Sídlo vzniklo na místě označovaném jako „Na husi“ a mělo chránit zdejší krajinu i důležitou komunikaci, která souvisela s prachatickou větví Zlaté stezky.
Význam hradu odpovídal rozsahu panství. Když Karel IV. roku 1359 potvrdil Peškovi z Janovic držbu hradu, patřila k němu městečka Záblatí a Husinec i řada okolních vsí. Po vymření pánů z Janovic přešel nejpozději roku 1363 do majetku královské komory. Později jej král Václav IV. kolem roku 1390 zastavil Zikmundu Hulerovi, svému podkomořímu. Huler byl roku 1405 popraven za podvody.
Na hradě potom působil purkrabí Mikuláš z Pístného, který začal užívat jméno Mikuláš z Husi. Nejpozději roku 1420 jej držel Jan Smil z Křemže. Právě po jeho uvěznění se hradu zmocnil Habart Lopata z Hrádku. Se svou družinou odtud podnikal výpravy proti kupcům a soumarům putujícím po obchodní cestě.
Loupeživý rytíř a konec hradu
Proti Habartu Lopatovi se vydalo vojsko v únoru 1441. Vedli je Přibík z Klenové, Petr Zmrzlík ze Svojšína a Jan, respektive Janek, Sedlecký z Prachatic. K útočníkům se přidali také Klatovští. Obležení trvalo až do září. Posádka se nakonec vzdala, protože jí došly zásoby.
Po kapitulaci byl Hus vypálen a rozbořen. V 16. století se už uváděl jako pustý a obnoven nebyl. V lese a na ostrožně se přesto dochovaly pozůstatky, které pomáhají představit si jeho někdejší podobu: fragmenty hradeb, příčné příkopy, valový pás i druhý příkop vytesaný ve skále. Ten odděloval jižní sídelní část hradu. Archeologové v okolí zaznamenali také zákopy a bašty vybudované při obléhání.
Co uvidíte při návštěvě
Zřícenina je volně přístupná a bez pravidelné návštěvní doby. Na místě není pokladna ani návštěvnické zázemí, proto je dobré počítat s výletem do přírody, nikoli s klasickým prohlídkovým areálem. Nejjednodušší přístup vede od Křišťanovického rybníka po modré turistické značce. Podle místa startu a zvolené trasy měří přibližně dva až tři kilometry a cesta zabere zhruba hodinu.
První úsek vede po rovnější zpevněné cestě. Za Kouzelnou studánkou, která leží asi 400 metrů od rybníka, se stezka zužuje a přibývají kameny, kořeny a prudší úseky. Pevná obuv je proto důležitá. Trasa není vhodná pro kočárky, přesto ji lze při opatrnosti zvládnout i s menšími dětmi. Na samotné ostrožně je třeba držet se dál od hran skal a respektovat narušené zdivo.
Rybník, Blanice a zaniklé Cudrovice
Výlet k hradu se dobře spojuje s Křišťanovickým rybníkem, který patří k nejvýše položeným rašelinným rybníkům v Česku. Jeho travnaté břehy a přírodní okolí vybízejí k zastavení, v sezoně tu bývá také občerstvení a tábořiště. K rybníku lze přijet autem; parkování se nachází přibližně 600 metrů od jeho břehu. Veřejnou dopravou je možné využít zastávku Prachatice, rozcestí Křišťanovice, odkud zbývají asi dva kilometry.
Po modré značce lze od hradu pokračovat údolím Blanice ke zaniklé obci Cudrovice. Z někdejší vsi zůstal především starý hřbitov, kříž a pozůstatky sakrálních staveb. Ve zbořeništích a okolní vegetaci se může vyskytovat bolševník velkolepý, proto je namístě opatrnost. Kdo chce delší trasu, může zvolit přibližně osmnáctikilometrový okruh ze Záblatí přes Hlásnou Lhotu, Křišťanovice, Hus, Blažejovice, Albrechtovice a Dobrou Vodu.
Podobnost názvu hradu se jménem Mistra Jana Husa svádí k domněnkám, přímé historické spojení však doloženo není. Hrad tak zůstává především připomínkou středověkého panství, obchodu a násilného střetu, který ukončil jeho krátkou, ale pozoruhodnou historii. Protože jde o významné archeologické území, návštěvníci by neměli odnášet kameny, kopat v terénu ani zasahovat do pozůstatků opevnění.