Ještě před několika desetiletími tu nebylo jezero, ale průmyslový lom. Dnes se v bývalém těžebním prostoru u Mikulova rozkládá vodní plocha sevřená vápencovými stěnami. Oficiálně se přírodní památka jmenuje Lom Janičův vrch a patří k pozoruhodným místům CHKO Pálava. V létě láká ke koupání, po celý rok ale připomíná, jak výrazně může lidská činnost změnit krajinu – a jak si příroda dokáže proměněný prostor osvojit.
Kopec, který ustoupil těžbě
Janičův vrch býval jedním z vápencových vrcholů Pavlovských vrchů. Vápenec se zde dobýval v menším měřítku už od 16. století, velký průmyslový lom však vznikl až po druhé světové válce, v roce 1946. Těžba pokračovala do roku 2004, kdy byly podle místních informačních materiálů dostupné zásoby vyčerpány.
Původní vrch byl téměř celý odtěžen. Historické údaje o jeho nadmořské výšce se v pramenech liší, jisté ale je, že dnešní podoba místa je výsledkem dlouhodobého dobývání kamene. Z lomových stěn jsou patrné jednotlivé etáže i geologická stavba území, která má význam také pro paleontology.
Jezero vzniklo během několika měsíců
Po ukončení těžby se přestala čerpat podzemní voda. Hladina začala rychle stoupat a během několika měsíců se vytvořilo neprůtočné jezero. Vodní plocha má přibližně dva hektary, zatímco celá přírodní památka zabírá asi 4,06 hektaru. V nejhlubší části dosahuje voda zhruba deseti metrů.
Kolísání hladiny, mimo jiné v souvislosti se suchem, někdy rozdělí vodu na dvě části. Menší z nich je podstatně mělčí, větší vyplňuje nejhlubší lomovou etáž. Voda bývala mimořádně průzračná a starší údaje uvádějí viditelnost až kolem osmi metrů. K jejímu zhoršení přispělo nejen živelně vysazování ryb, ale také vysoké množství návštěvníků, kteří do vody vnášeli živiny.
O kvalitu vodního prostředí se ochránci snaží pečovat takzvanou predací kaskádou. Podpora dravých ryb má omezovat počet druhů, které se živí planktonem. Více zooplanktonu pak může spotřebovávat řasy a sinice. Nejde však o záruku, že bude voda za všech okolností křišťálově čistá.
Útočiště pro ptáky i obojživelníky
Nejcennější není jen samotné jezero. Předmětem ochrany jsou také skalní společenstva na lomových stěnách, zbytky panonských stepních trávníků a pobřežní vegetace. Roste zde například devaterka poléhavá, ožanka horská, pěchava vápnomilná, kakost krvavý nebo smldník jelení.
Lomové stěny a vodní hladina poskytují podmínky řadě ptáků. Pozorovat zde lze například volavku popelavou, kvakoše nočního, ledňáčka říčního nebo rorýse obecného. Objevuje se také vlha pestrá, rybák obecný a příležitostně výr velký. Pukliny ve skalách mohou v zimě využívat i vzácní zedníčci skalní.
Na břehu vzniklo několik menších tůní oddělených od hlavního jezera. Protože se do nich nedostávají ryby, představují vhodné útočiště pro obojživelníky, například kuňku ohnivou, čolka obecného nebo skokany. V okolí se pohybuje také užovka obojková.
Koupání s jasnými pravidly
Janičův vrch je známý jako přírodní koupaliště, někdy také neoficiálně přezdívané Mikulovský Karibik. Nejde ale o běžný aquapark ani klasické městské koupaliště. Lomové hrany nejsou zpevněné, hrozí pád kamenů a pobyt je na vlastní nebezpečí. Skákání do vody je zakázané, stejně jako rybolov mimo ochranářský management.
V minulosti v nejvytíženějších dnech přicházely více než tisícovky lidí. Návštěvnost přinášela odpad, potíže s parkováním i zátěž pro vodu, proto byl zaveden regulovaný vstup. V koupací sezoně, obvykle od 15. června do 15. září, bývá provozní doba stanovena na 9 až 19 hodin a současně může být u vody nejvýše 100 osob. Aktuální podmínky je vhodné před cestou ověřit u provozovatele.
V posledním zveřejněném ceníku stojí vstup pro dospělého podle délky pobytu desítky až několik set korun, parkovné je uvedeno samostatně. Psi do areálu nesmějí. Zakázané je také kouření, rozdělávání ohně, stanování, sklo nebo používání nevhodných opalovacích krémů. Provozní řád nově připouští vlastní paddleboardy a nafukovací čluny, i toto pravidlo se však může měnit.
Krátká stezka odhalí minulost lomu
Kdo nechce zůstat jen u vody, může se vydat na přibližně dvousetmetrovou naučnou stezku. Devět panelů přibližuje historii těžby, geologii a paleontologii, vodní režim i zdejší rostliny a živočichy. Vysvětluje také, proč se v lomu pracuje s rybí obsádkou a jak se návštěvníci mají u vody chovat.
Stezka je přístupná celoročně a její prohlídka zabere zhruba půl hodiny. Mimo koupací sezonu je přírodní památka podle oficiálních informací volně přístupná, stále je ale nutné respektovat vyznačená omezení. Janičův vrch tak není jen místem pro letní osvěžení, ale i názornou ukázkou, že zatopený lom může být současně geologickou učebnicí, útočištěm živočichů a citlivě regulovaným výletním cílem.