Janovice nad Úhlavou si mnoho lidí spojí především s románem Černí baroni. Právě zde se nacházel rozsáhlý vojenský areál, který se stal jedním z míst spojených se službou u technických praporů a s literárním světem Miloslava Švandrlíka. Dnes už armáda v Janovicích nepůsobí, její stopa je však v podobě města stále dobře patrná.
Kasárna vyrostla v době studené války
Nová kasárna vznikala v 50. letech 20. století, tedy v období rychlého rozšiřování československé armády. Na přelomu září a října 1954 se do nově postaveného areálu přestěhoval 23. pěší pluk z Nýrska. V následujícím roce pak pravděpodobně došlo ke sloučení celého útvaru v Janovicích.
Podle regionálních historických materiálů patřil areál k největším a nejmodernějším vojenským komplexům tehdejšího Československa. Jeho součástí bylo také mimořádně rozlehlé nástupiště. Na výstavbě se podle regionálního zdroje podíleli příslušníci pomocných technických praporů, známí jako pétépáci nebo také Černí baroni. Přesný podíl jednotlivých jednotek na konkrétních stavebních etapách však dostupné informace podrobně nerozlišují.
Kdo byli Černí baroni
Pomocné technické prapory vznikly na počátku 50. let jako nástroj komunistického režimu vůči mužům považovaným za politicky nespolehlivé. Zařazováni do nich byli například synové sedláků a podnikatelů, duchovní nebo vzdělaní lidé, kterým režim nedůvěřoval. Místo běžného vojenského výcviku často vykonávali těžkou práci v dolech, lomech a na stavbách.
Označení Černí baroni se později vžilo především díky Švandrlíkově knize. Samotné pojmy technické prapory a pomocné technické prapory se přitom v popularizačních textech někdy směšují. V době, kdy u těchto jednotek sloužil Švandrlík, už původní pétépácké útvary procházely proměnou a navazovaly na ně další technické prapory.
Janovice v románu i ve vzpomínkách
Miloslav Švandrlík absolvoval vojenskou službu v letech 1953 až 1955 u technických praporů v západních Čechách. Mezi místa spojená s jeho službou patřily také Janovice nad Úhlavou. Zkušenosti z vojenského prostředí později využil při psaní románu Černí baroni, který poprvé vyšel v roce 1969.
Janovice se v knize objevují jako jedno z působišť technického praporu. Čtenář se setkává s vojáky pod vedením poručíka Hamáčka a politického zástupce poručíka Troníka. Kniha samozřejmě není přesným historickým dokumentem. Vychází však z reálného prostředí, skutečných typů lidí a zkušeností, které autor během služby poznal. Právě proto působí janovická stopa v románu tak přesvědčivě.
S místní tradicí se spojuje také major Terazky. Jeho předobraz ale nelze jednoduše označit za důstojníka přímo z janovické posádky. Historické pátrání Českého rozhlasu uvádí jako skutečnou inspiraci Andreje Gazdu, velitele útvaru pomocných technických praporů, s nímž se Švandrlík setkal u 1. technického praporu. Janovická souvislost tak může vycházet spíše ze širšího okruhu autorovy služby než z jediného konkrétního místního důstojníka.
Od vojenského města k průmyslové zóně
Vojenská tradice Janovic nad Úhlavou skončila 15. října 2004, kdy byla činnost místní posádky ukončena. Armáda tím z města nezmizela beze stopy. Po desetiletí ovlivňovala jeho každodenní život, podobu i zaměstnanost a zanechala po sobě rozsáhlý areál s řadou objektů.
Po odchodu vojáků se území začalo proměňovat v Rozvojovou zónu Janovice nad Úhlavou. Dnes jde o oplocený průmyslový areál na okraji města, nikoli o klasický vojenský skanzen nebo muzeum s pravidelnými prohlídkami. Některé části mohou být využívány soukromými subjekty.
Co čekat při návštěvě
Janovická kasárna jsou zajímavá především jako místo s výraznou historickou a literární atmosférou. Návštěvník zde může vnímat urbanistickou stopu bývalé posádky a dochované objekty, neměl by však automaticky počítat s volným vstupem do celého areálu. Přístup se může lišit podle konkrétní části a jejího využití.
Před případnou návštěvou je proto vhodné ověřit aktuální možnosti u města nebo provozovatelů jednotlivých částí rozvojové zóny. Oplocené či soukromě využívané objekty není možné procházet bez souhlasu. I pohled zvenčí však připomene, že Janovice nejsou jen jedním z míst na mapě Švandrlíkových Černých baronů, ale také městem, jehož podobu na dlouhá desetiletí určovala armáda.