Monumentální zámek uprostřed Týnce nedaleko Klatov překvapí rozměry i příběhem. Hlavní budova měří přibližně 65 metrů, její průčelí člení 19 okenních os a střed tvoří výrazný oválný rizalit. Právě v něm se ukrývá vestibul a reprezentační oválný sál. Stavba, která měla připomínat palác vídeňského typu, patří k významným raným příkladům vrcholně barokní rezidence v Čechách.
Rezidence, která zadlužila své stavebníky
Zámek vznikal kolem roku 1700 na takzvané zelené louce pro Maxmiliána Norberta Krakowského z Kolowrat. Autorem návrhu je na základě uměleckohistorického rozboru připisován Giovanni Battista Alliprandi, jehož architektura navazovala na evropský vrcholný barok a okruh vídeňského architekta Johanna Bernharda Fischera von Erlach. U autorství se však v některých starších materiálech objevuje také jiné jméno, proto je přesnější mluvit o připisovaném autorství.
Hrubá stavba byla hotová po roce 1710, většina prací skončila před rokem 1724 a dokončení celého záměru se protáhlo až do roku 1760. Nákladná výstavba rod výrazně zatížila dluhy. Po smrti Maxmiliána Norberta v roce 1721 proto následovala nucená správa majetku.
Na balkoně nad hlavním vstupem návštěvníky vítají sochy Junony a Herkula. Uvnitř se dochovaly také stopy pozdějších úprav, mimo jiné kabinet s malbami Francesca Samaria zachycujícími dvory týneckého panství. V jednom z pokojů jsou připisovány fresky Františku Lemariemu. Park se během staletí proměnil z barokního a rokokového prostoru v krajinářský park anglického typu; jeho výrazným prvkem je pozdně empírový altán z roku 1845.
Od Polívkova hotelu k dlouhému chátrání
Kolowratové drželi Týnec do roku 1927. Poté jej koupil stavební inženýr a mecenáš Jaroslav Josef Polívka. Dokončil západní trakt, nechal zavést vodovod a vytvořil zde luxusní hotel se 45 pokoji. Zámek se stal místem setkávání kulturního světa. Zavítali sem například Adolf Loos, Alfons Mucha, Jan a Rafael Kubelíkovi, Karel Hašler nebo Josef Váchal. Polívka později v emigraci spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem.
S Týncem je spojen také Alexander Kolowrat, známý jako Sascha Kolowrat. Automobilový a motocyklový závodník, letec a průkopník filmového průmyslu byl posledním členem rodu Kolowratů, který zámek vlastnil.
Po druhé světové válce sloužil objekt německé armádě, později sirotčinci, zařízení pro tělesně postižené děti a nakonec Československé lidové armádě. Po neúspěšném záměru proměnit jej po roce 1989 v hotel a kasino začal zámek znovu rychle chátrat. Zatékalo do něj, narušená byla statika a poškozené či zničené byly stropy, okna, dveře i podlahy.
Čtvrt století obnovy
Nová etapa začala na konci roku 1999, kdy zámek koupil sběratel a restaurátor umění Jan Pelánek Lazarowitz. Od roku 2005 se na záchraně podílí také jeho manželka Hana Jirmusová Lazarowitz. Jejich cílem nebylo vytvořit pouze klasický památkový objekt, ale také umělecké centrum a muzeum moderního umění.
Obnova hlavní budovy trvala přibližně 25 let a skončila v roce 2023. Při opravách se ve velké míře uplatnily tradiční materiály a historické řemeslné postupy. Projekt podpořily soukromé prostředky, Ministerstvo kultury, Plzeňský kraj i evropský program IROP. Za citlivé spojení rekonstrukce s prezentací současného umění získal zámek titul Stavba roku Plzeňského kraje 2023. Národní kulturní památkou byl prohlášen v roce 2014.
Obnova se týkala především hlavní budovy, nikoli celého areálu. Další práce čekají hospodářské objekty, terénní úpravy, vyhlídkový altán i případný pivovar. Také půdní prostory nejsou historickou ukázkou: původní barokní krov byl v minulosti odstraněn a nahradila jej nevhodná ocelová konstrukce s asfaltovým šindelem.
Váchalův Týnec a současné umění
Veřejnosti se zámek poprvé otevřel o Velikonocích 2024. Běžná komentovaná prohlídka trvá přibližně 50 minut a vede slavnostním patrem, pokoji Kolowratů, pokojem barokního kavalíra, kabinetem s původními freskami i kaplí. Historické prostory doplňují nástropní malby současných autorů, mezi nimiž jsou Tomáš Císařovský, Alena Anderlová, Pavel Žilák, Luděk Rathouský, Tets Ohnari a Jiří Surůvka.
Samostatná trasa je věnována Josefu Váchalovi, výrazné osobnosti českého moderního umění a autorovi spojenému s Pošumavím. Sbírka představuje jeho kresby, dřevořezy, dřevoryty, knihy, olejomalby i exlibris. Nechybějí práce vztahující se přímo k Týnci, například Týnská strašidla, Hotel Zámek Týnec v plném provozu nebo Vraždění v Týnském zámku. Zámek uchovává také díla jako Šumava umírající a romantická, Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel či Dřevorytcova domácnost.
Váchal v Týnci pobýval a v roce 1931 zde pracoval na knize Šumava umírající a romantická. Část času trávil v zahradním domku, takže zdejší sbírka není jen souborem izolovaných exponátů, ale připomíná konkrétní místo a tvůrčí období.
Výlet za památkou i programem
Týnec dnes funguje jako galerie, muzeum i kulturní prostor. Historické sály se využívají pro výstavy, koncerty, divadlo a tvůrčí práci umělců. Pro návštěvu je proto vhodné ověřit aktuální program a otevírací dobu předem; během sezony bývá zámek přístupný od středy do neděle, mimo hlavní sezonu v omezenějším režimu. Skupinové návštěvy je třeba objednat s předstihem.
Zámek Týnec tak nabízí neobvyklé setkání barokní architektury, pohnutých dějin a živého umění. Není pouze dokončenou kulisou minulosti, ale památkou, která se stále vyvíjí a hledá své místo v kulturním životě regionu.