Jen málokterá česká památka nabízí tak silný kontrast jako zámek Jezeří u Horního Jiřetína. Historické sídlo s barokními kořeny dnes hledí do krajiny poznamenané povrchovou těžbou a na některých trasách je vidět také velkolom ČSA. Jezeří však není pouze připomínkou zaniklých obcí a průmyslové proměny severních Čech. Je to místo, kde se v jediné stavbě překrývají staletí architektury, hudební historie, válečné události i příběh pomalé obnovy.
Od středověkého hradu k lobkowiczkému sídlu
První písemné zprávy o předchůdci dnešního zámku pocházejí z let 1363 až 1365. Na místě tehdy stál středověký hrad spojovaný s pány ze Rvenic, v pramenech se objevují také označení de Lacu a Eisenberg. Později se objekt proměnil v renesanční zámek a následně v reprezentativní barokní sídlo.
Renesanční přestavba byla dokončena roku 1549. Připomíná ji kamenný klenák nad hlavní branou s erbem Hochhauserů a latinským nápisem, který návštěvníka vybízí k zamyšlení nad pomíjivostí moci a rodové slávy. Roku 1623 panství získali Lobkowiczové. Právě za jejich držení se Jezeří stalo významným kulturním centrem.
Zámek v roce 1713 těžce poškodil požár. Zničil mimo jiné hlavní schodiště, věže, řadu pokojů, kapucínské prostory i oranžérii. Obnova začala ještě téhož roku a v dalších desetiletích vtiskla areálu barokní podobu. Na přelomu 18. a 19. století pak Josef František Maxmilián z Lobkowicz nechal upravovat reprezentační i obytné místnosti. Vznikl také divadelní sál a nová kaple.
Hudba, Beethoven a ztracený park
Jezeří nebylo jen místem aristokratické reprezentace, ale také výrazným hudebním bodem. František Maxmilián z Lobkowicz podporoval Ludwiga van Beethovena, jemuž skladatel věnoval mimo jiné Symfonii č. 3 Eroica, Symfonii č. 5 Osudovou a Symfonii č. 6 Pastorální. V roce 1831 zde vznikla Lobkowiczká hudební škola. Jedním z jejích absolventů byl Josef Spitz, pozdější učitel hudby Antonína Dvořáka.
Rozsáhlý zámecký park se začal ve velkém proměňovat roku 1836. Krajinářský areál zahrnoval anglický park, arboretum, okrasné školky, rybníky, skleníky, pavilony, vyhlídky i oboru. Rostly zde například jedlé kaštanovníky, liliovník tulipánokvětý, platan pestrolistý, jeřáb břek nebo magnolie.
Velká část této kompozice ale zanikla spolu s okolní krajinou. Těžba postupně pohltila řadu obcí, mezi nimi Ervěnice, Nové Sedlo, Komořany, Třebušice, Dřínov, Albrechtice a Dolní Jiřetín. V jihozápadní části zámeckého parku začala podle údajů Národního památkového ústavu těžba v roce 1978. V 70. a 80. letech se dokonce uvažovalo o likvidaci parku; proti tomu protestovali místní obyvatelé. Dochovala se pouze jeho spodní část. Památková ochrana byla potvrzena v roce 1990.
Válečné využití a desetiletí chátrání
Osud Jezeří výrazně poznamenalo také 20. století. Za druhé světové války se zde nejprve usídlil štáb SS-Leibstandarte Adolf Hitler. Od roku 1943 fungoval na zámku zvláštní tábor pro prominentní vězně, převážně vysoké francouzské důstojníky. Prošli jím také vězni z pracovního komanda koncentračního tábora Flossenbürg.
Po únoru 1948 přešel zámek pod státní správu a o dva roky později jej převzalo ministerstvo národní obrany. Vojenské využití přineslo necitlivé zásahy do interiérů, poškození zařízení a ztráty části mobiliáře. Po roce 1959 objekt zůstal bez dostatečné ochrany a začal rychle chátrat. Těžbě přitom nečelil jen jako symbol, ale i jako konkrétní stavba v území, o jehož další existenci se dlouho vedly spory.
Jezeří jako památka v procesu
Po restituci v letech 1991 až 1992 se zámek vrátil Lobkowiczům. Náročná obnova však přesahovala jejich finanční možnosti, a tak Martin Lobkowicz v roce 1996 Jezeří daroval státu. Veřejnosti se otevřelo v červnu téhož roku, přestože bylo stále ve velmi špatném stavu.
Dnes je právě nedokončenost jednou z jeho největších předností. Návštěvník neprochází pouze dokonale upravenými reprezentačními pokoji, ale také prostory, na nichž jsou patrné následky desetiletí zanedbávání. Základní okruh představuje patnáct místností, hlavní schodiště i části reprezentačních a obytných prostor z 19. a 20. století. V přízemí a sklepech lze navštívit například stříbrnici, pokoje kapucínů, oratoř zámecké kaple, lovecké pokoje či sklepení.
Velmi působivý je Okruh s výhledem. Z druhého patra jihovýchodního křídla ukazuje nejen dnešní těžební krajinu, ale také připomíná zaniklé obce, někdejší jezero a podobu původního parku. Zámek s arboretem byl v roce 2022 zařazen mezi národní kulturní památky.
Obnova pokračuje i nyní. Zázemí divadelního sálu a hlavní chodby se rekonstruují v rámci Operačního programu Spravedlivá transformace; projekt je plánován do konce roku 2027. Cílem je zlepšit podmínky pro kulturní akce, dokončit technickou infrastrukturu a obnovit historické malby, štuky i dřevěné, kamenné a kovové prvky. Samotný divadelní sál proto není v současnosti běžnou součástí návštěvnické prohlídky.
Jezeří leží v Horním Jiřetíně a k areálu vede od nehlídaného parkoviště vzdáleného přibližně 250 metrů stoupání. Otevírací doba i dostupnost jednotlivých okruhů se mění podle sezony a probíhající obnovy, proto je vhodné ověřit aktuální údaje před cestou. Právě proměnlivost návštěvy ale k Jezeří patří: není muzeem uzavřeným v minulosti, nýbrž živou památkou, která stále hledá svou další podobu.