V roce 1551 se na zříceninu Jivno vydal křivoklátský purkrabí Jan Žďárský ze Žďáru. Nevedl ho zájem o historii, ale vidina ukrytého pokladu. Získal povolení hledat podzemní bohatství, a pokud to bude nutné, mohl při tom rozebrat i zbytky hradních zdí. Poklad podle dostupných zpráv nenašel. Jivno tak přišlo alespoň o část toho, co z něj po staletích zbylo.
Hrádek s nejasným jménem
Jivno stojí na výrazném ostrohu nad hlubokým údolím Klíčavy, v jižní části Lánské obory u Lán. Samotné jméno však není původní. Skutečný název hradu se nedochoval a dnešní označení vzniklo podle blízké zaniklé vsi. Ve starších pramenech a literatuře se proto objevují také podoby Hivno, Hyvno, Bivno nebo Divno.
Také původ hradu zůstává do určité míry zahalený. Obec Lány jej řadí mezi hrádky spojované s králem Václavem I., který vládl v letech 1230 až 1253 a na Křivoklátsku využíval lovecká sídla. Přesné založení Jivna ani jeho původní funkci však nelze doložit s úplnou jistotou. Pravděpodobně šlo o lovecký hrádek v rozsáhlém panovnickém revíru.
V písemných pramenech se Jivno spolehlivě objevuje až v době, kdy už bylo pusté. Další zmínka z roku 1685 jej uvádí mezi opuštěnými hrady na křivoklátském panství.
Co ukrývá lesní ostroh
Hradní areál měl přibližně 84 metrů na délku a 34 až 36 metrů na šířku. Příčná zeď jej rozdělovala na menší předhradí a větší obytnou část. Ta byla patrně zastavěna ze tří stran a uprostřed se nacházelo nádvoří. K jižnímu křídlu přiléhala klenutá kaple, což naznačuje, že nešlo pouze o jednoduché vojenské stanoviště.
Výrazným prvkem opevnění byla mohutná kruhová věž vestavěná do čelní hradby. Měla průměr přes 13 metrů a zdi silné přibližně 2,7 metru. Východní část věže zasahovala do příkopu, který chránil vstup a odděloval ostroh od přístupové šíje. Dnes je třeba představivosti: Jivno se nedochovalo jako romantická zřícenina s vysokými zdmi, ale především jako archeologicky cenné místo s pozůstatky půdorysu, opevnění a terénních stop.
Jivno je nemovitou kulturní památkou i archeologickou lokalitou. Památková ochrana je vedena od 3. května 1958. V historickém kontextu patří k loveckým hrádkům, které souvisejí s krajinou dnešní Lánské obory; podobně se připomínají také Jenčov a Dřevíč.
Obora mezi historií a přírodou
Lánská obora má dlouhou historii. Její starší podoba vznikla roku 1713, kdy bylo kolem území vybudováno přibližně 47 kilometrů plotu. V roce 1816 se rozdělila na Řevničovskou a Lánskou část. O rok později byla v části starší valdštejnské obory zřízena menší Lánská obora určená především k intenzivnímu chovu vysoké zvěře.
V roce 1921 přešla spolu s lánským zámkem z majetku Fürstenberků na československý stát. Později získala také reprezentační význam a dnes je součástí Lesní správy Lány, příspěvkové organizace Kanceláře prezidenta republiky. Rozkládá se v krajině CHKO Křivoklátsko, kde se střídají staré dubové a bukové porosty, louky, pastviny a hluboce zaříznutá údolí. Významné jsou zde například světlé pastevní lesy a staré solitérní stromy, které poskytují útočiště vzácnému saproxylickému hmyzu.
Za Jivnem jen s povolením
Samotná zřícenina není běžně přístupná. Leží v oboře se zvláštním režimem a v blízkosti vodárenské nádrže Klíčava, která slouží jako zdroj pitné vody. K ruinám proto nelze doporučovat individuální výpravu mimo oficiálně povolené akce. Do obory se návštěvníci dostávají především v rámci komentovaných prohlídek a příležitostných historických exkurzí, jejichž termíny a podmínky se mohou měnit.
Pro běžný výlet je vhodnou alternativou Naučná stezka Lánská obora. Trasa měří přibližně pět kilometrů, její převýšení je kolem 30 metrů a obvykle zabere jednu až dvě hodiny. Dvacet osm informačních tabulí představuje zdejší faunu, flóru i přírodu Křivoklátska. Stezka vede od budovy Lesní správy Lány k demonstrační části obory, nikoli přímo ke zřícenině Jivno. U demonstrační obůrky lze pozorovat vybranou zvěř z velkého posedu; aktuální režim jejího zpřístupnění je dobré před cestou ověřit.
Jivno tedy není cílem klasického výletu za snadno dostupnou památkou. Je spíš pozvánkou k objevování méně známých vrstev Lánska: středověkého loveckého sídla, příběhu nenalezeného pokladu, státní obory i krajiny kolem Klíčavy. Právě omezený přístup z něj dělá místo, které si člověk může nejlépe představit v souvislostech okolní přírody a historie.