Kaplička svatého Víta v Kouřimi působí na první pohled jako drobná barokní památka uprostřed zeleně. Ve skutečnosti stojí na místě, kde se setkávají dvě výrazně odlišné dějinné vrstvy. Mladší představuje kaple z roku 1724 a její malby z 19. století, starší pak rozsáhlé hradiště Stará Kouřim, které patřilo k důležitým mocenským centrům raného středověku.
Barokní kaple na vrcholu akropole
Kapli nechali v roce 1724 postavit kouřimští měšťané Vít Vavák a Václav Frýda. Dnešní vzhled získala při úpravách v roce 1863, kdy její východní stěnu doplnily nástěnné malby od Josefa Mrkvičky. Zobrazují české zemské patrony, mezi nimi také svaté Cyrila a Metoděje.
Stavba je příkladem drobné sakrální architektury, která byla ve středních Čechách oblíbená v první polovině 18. století. Spolu s kaplí svaté Anny patří k nejstarším památkám tohoto typu na Kolínsku. Fasády byly podle regionálních památkových údajů opraveny v roce 2016 nákladem města.
Její poloha však dává kapli mnohem větší význam, než by napovídala velikost nebo jednoduchá podoba. Stojí na nejvyšším místě akropole Staré Kouřimi, nedaleko takzvaného Lechova kamene. Z tohoto místa lze vnímat terénní uspořádání celého hradiště a představit si, jak významnou roli návrší kdysi hrálo.
Hradiště, které zabíralo desítky hektarů
Stará Kouřim se rozkládala na návrší nad říčkou Výrovkou, dříve nazývanou také Kouřimka. Tvořily ji tři opevněné areály o celkové rozloze přibližně 44 hektarů. Dodnes jsou v krajině patrné valy, jejichž vnější pás dosahuje místy výšky tří až čtyř metrů.
Jako opevněné sídlo se lokalita začala rozvíjet patrně na počátku 9. století. Ve druhé polovině téhož století se rozšířila o střední a později také vnější areál. Výzkum, který zde v letech 1948 až 1957 vedl Miloš Šolle, přinesl množství nálezů a pomohl zařadit Starou Kouřim mezi významná raně středověká hradiště. Současní badatelé však upozorňují, že část starších závěrů je třeba znovu prověřit a některé nálezové informace dosud nebyly úplně zpracovány.
Devadesát metrů neznámého účelu
Největší záhadu lokality představuje dřevěná halová stavba objevená při hledání střední brány hradiště. Archeologové její půdorys rozpoznali podle pásu sloupových jam. Stavba ležela přímo pod mladší fortifikací a podle publikovaných podkladů měřila přibližně 90 metrů. Její šířka se uvádí zhruba od čtyř do devíti metrů podle toho, jak je půdorys rekonstruován.
Takové rozměry a neobvyklé konstrukční řešení z ní dělají jednu z nejpozoruhodnějších staveb Staré Kouřimi. Její funkce ale zůstává otevřená. Mohlo jít o prostor určený ke shromažďování, případně o místo spojené s vojenskou posádkou. Některé starší rekonstrukce dokonce rozlišovaly obytnou a shromažďovací část. Žádnou z těchto možností však nelze považovat za bezpečně prokázaný účel.
Také zánik hradiště probíhal zřejmě v několika etapách. Opevnění středního areálu podle revizní studie zaniklo požárem na přelomu 9. a 10. století. Celá Stará Kouřim pak patrně opustila své významné postavení až ve druhé čtvrtině nebo v polovině 10. století, v souvislosti s rozšiřováním přemyslovské moci.
Výlet mezi valy a dávnými příběhy
Kaplička je podle dostupných regionálních informací volně přístupná, pravidelná otevírací doba ani jistota otevřeného interiéru však nejsou uvedeny. Přichází se k ní pěšky po žluté turistické značce z centra Kouřimi. Návštěvu je vhodné spojit s procházkou po valech, k Lechovu kameni a k Libušinu jezírku.
Celý areál je archeologicky chráněný. Valy proto neslouží jako místo k hledání nálezů a do terénu není vhodné zasahovat ani cokoliv sbírat. Právě v jeho nenápadnosti spočívá kouzlo Staré Kouřimi: vedle malé kaple tu krajina stále uchovává otisk sídla, jehož skutečný význam i podoba se archeologové snaží skládat z dochovaných stop.