Pod Podolským mostem se při výrazném poklesu hladiny Orlické přehrady objevuje krajina, kterou běžně zakrývá voda. Na obnažených březích a dnech mohou být patrné části původních cest, kamenný mostek přes potok, zbytky usedlosti U Mářů nebo někdejší domek výběrčího mýta. Nejde však o to, že by se před návštěvníky vynořila celá zatopená vesnice. Rozsah viditelných pozůstatků závisí na konkrétní výšce hladiny, místních sedimentech i počasí.
Hladina klesla o téměř čtrnáct metrů
Podle měření Povodí Vltavy byla hladina Orlíku 24. srpna 2026 ve 13:10 na kótě 336,16 metru nad mořem. Ve 21:50 už měření uvádělo 335,94 metru. Ve srovnání s hladinou zásobního prostoru, která činí 349,90 metru nad mořem, šlo odpoledne o pokles přibližně 13,74 metru.
Důvodem nebylo plánované vypouštění kvůli rekonstrukci, ale mimořádně nepříznivá hydrologická situace. Do nádrže přitéká méně vody, než kolik je potřeba uvolňovat pro zajištění minimálního průtoku na dolní Vltavě. V období sucha proto Orlík pomáhá průtoky nadlepšovat. Povodí Vltavy upozornilo, že při poklesu na kótu 334,60 metru nad mořem by se vyprazdňování zastavilo a potřebný odtok by začala zajišťovat Slapská přehrada. Podle dlouhodobých simulací jde o situaci, která může nastat přibližně jednou za padesát let.
Za nízkými přítoky stojí dlouhodobý nedostatek srážek, vysoké teploty a zvýšený výpar. Ani bouřky v červenci nepřinesly výraznější hydrologickou odezvu, protože krajina už měla velký deficit vody.
Podolský most stojí nad starou cestou
Nejlépe doloženým místem pro pozorování odhalené krajiny je Podolsko mezi obcemi Podolí I a Temešvár. Odborný katalog věnovaný proměnám historické krajiny označuje tuto lokalitu při nízké hladině za nejnavštěvovanější. Jedním z důvodů je dobrá dostupnost autem a také výrazná dominanta v podobě Podolského mostu.
Most vznikal v letech 1939 až 1942. Je dlouhý 510 metrů a jeho vozovka se nachází přibližně 55 až 65 metrů nad hladinou nádrže. V roce 2023 byl prohlášen kulturní památkou. Na místě dnešního mostu ovšem kdysi stál starší řetězový most z let 1847 až 1848. Ten Orlík nezatopil. Po prohlášení za kulturní památku byl v roce 1959 rozebrán a přemístěn k obci Stádlec na Lužnici, kde je známý jako Stádlecký most. Od roku 1989 má status národní kulturní památky.
Při dostatečném poklesu vody se pod Podolskem mohou ukázat pozůstatky komunikace vedoucí k původnímu mostu, dlážděná silnice i nájezd. Objevit se mohou také základy zaniklých staveb a menší kamenná konstrukce přes potok. Každá návštěva ale může vypadat jinak: několik desítek centimetrů vody navíc či méně rozhoduje o tom, co zůstane skryté.
Údolí zmizelo pod vodou, památky se zachraňovaly
Orlická nádrž se stavěla od roku 1956 a dokončena byla v roce 1966. Údolí Podolska zmizelo pod hladinou kolem roku 1960. Zatopená plocha dnes činí přibližně 2 732 hektarů, vzdutí na Vltavě dosahuje 68 kilometrů a na Lužnici a Otavě dalších 7 a 22 kilometrů.
Vznik přehrady znamenal zánik pěti větších vesnic, čtrnácti mlýnů, řady pil a přibližně 650 obytných a hospodářských staveb. Před napuštěním proběhl průzkum dotčeného území. Hrady Orlík a Zvíkov byly zabezpečeny, některé historické objekty se podařilo přemístit nad zátopovou čáru. Patří mezi ně například románský kostelík v Červené z 12. století a právě řetězový most z Podolska.
Současná podoba okolí Orlíku je tak výsledkem dvojí proměny. Původní údolí zmizelo pod vodou, ale při mimořádném suchu se jeho fragmenty na krátký čas vracejí na povrch.
Výlet vyžaduje opatrnost
Podolský most, výhledy na nádrž a příběh zaniklé krajiny tvoří zajímavý cíl i bez sestupu k obnaženému dnu. Aktuální výšku hladiny je vhodné ověřit přímo v měřeních Povodí Vltavy, protože údaje se během dne mění. Před návštěvou je také nutné zkontrolovat stav přístupových cest a případná dočasná omezení.
Do obnaženého dna není bezpečné vstupovat bez rozmyslu. Bahno, nestabilní sedimenty, skryté prohlubně, ostré předměty i zbytky staveb mohou způsobit úraz. Pozůstatky není vhodné rozebírat ani odnášet.
Opatrnost platí také pro plavbu. Při hladině pod 345,60 metru nad mořem nejsou v úseku mezi Podolskem a plavební komorou Kořensko garantovány ponory 1,30 metru. Státní plavební správa proto v takové situaci nedoporučuje plavbu motorových plavidel, lodí půjčoven ani plachetnic. Zatopené původní stavby se totiž mohou nacházet přímo v plavební dráze. K výletu proto stačí pevná půda pod nohama, dobrý výhled a respekt k místu, které se z vody vynořuje jen dočasně.