Večer v Českém krasu nemusí být tichý. Jen zvuky, které vydávají netopýři, lidské ucho většinou neslyší. Právě jejich odhalení nabídla Netopýří noc na Chlumu, která se u Srbska konala 21. srpna 2026. Program spojil setkání s živými hendikepovanými zvířaty, historii bývalého lomu a večerní cestu ke štolám Alkazaru.
Akci připravily ZO ČSOP Nyctalus a ZO ČSS 1-06 Speleologický klub Praha. Odpoledne v bývalém lomu Na Chlumu patřilo přednášce o životě netopýrů, ukázce handicapovaných jedinců, dětské dílně, soutěži a naučné stezce. Nechyběla ani poradna a výstavka. Pro návštěvníky to byla příležitost poznat zvířata, která se v přírodě často mihnou jen jako rychlý stín nad hlavou.
Odpoledne mezi vápencem a netopýry
Lom Na Chlumu leží přibližně kilometr severně od Srbska, v první zóně CHKO Český kras a v evropsky významné lokalitě Karlštejn-Koda. Na první pohled jde o bývalé důlní dílo, ve skutečnosti se tu potkává několik vrstev zdejší krajiny. Vápencový lom ukrývá jeskyně, podzemní prostory slouží jako zimoviště a okolí má význam také pro paleontology.
Výraznou součástí podzemí je Netopýří jeskyně, která společně se Srbskými jeskyněmi tvoří systém dlouhý podle materiálů Geoparku Barrandien 1230 metrů. V roce 2003 se podařilo obě části propojit. Nejde však o běžnou turistickou trasu – jeskyně a štoly nejsou místem pro samostatné objevování.
Chlumské jeskyně jsou důležité především jako zimní úkryt netopýra velkého a vrápence malého. V okolí se navíc našly kosti pleistocenních zvířat, například jeskynních lvů a hyen. Lokalita tak vypráví příběh nejen o těžbě kamene, ale i o dávném životě v Českém krasu.
Lom, který spojoval průmysl s železnicí
Těžba v lomu začala kolem roku 1920. O jeho provoz se nejprve starala firma C. T. Petzold, později Škodovy závody v Plzni a od roku 1946 Králodvorská cementárna. Vápenec se odtud dopravoval téměř kilometr dlouhou lanovkou k železniční zastávce Srbsko. Lanovka a vlečka zanikly v roce 1962, samotná těžba pokračovala až do roku 1980.
Podobně vrstevnatý příběh má i nedaleký Alkazar. Lom na levém břehu Berounky mezi Berounem a Srbskem vznikal od let 1907 nebo 1908 a těžba v něm skončila v roce 1948. Později se o jeho štoly zajímali speleologové. Za války zde podle regionálních turistických materiálů měly vzniknout podzemní továrny, které nebyly dokončeny, a v 50. letech byly prostory využívány jako sklad radioaktivního odpadu. Tato kapitola patří k minulosti místa a není důvodem k senzacechtivému pohledu na dnešní lokalitu.
Večerní cesta podél Berounky
Ve 20 hodin se účastníci sešli na návsi u Srbecké lávky a vyrazili podél Berounky ke štolám Alkazaru. Hlavní pomůckou se stal ultrazvukový detektor. Ten převádí vysoké frekvence netopýřího echolokačního volání do podoby, kterou člověk dokáže vnímat. Noční krajina se tak proměnila v prostor plný signálů, podle nichž bylo možné sledovat lovící netopýry.
U štol byl naplánován také odchyt do sítí a návštěva podzemí v doprovodu odborníků. Právě spojení pozorování ve volné přírodě s kontrolovaným nahlédnutím do štoly dává podobným akcím smysl. Návštěvník si neodnáší jen fotografii lomu, ale také představu, jak složité je netopýry sledovat a proč je jejich ochrana spojená s péčí o staré štoly a jeskyně.
Český kras jako území letounů
Netopýří noc v Srbsku zapadá do širšího programu Mezinárodní noci pro netopýry. Český kras patří k nejvýznamnějším místům jejich výskytu v České republice. Odborníci zde evidují 21 druhů letounů, tedy přibližně tři čtvrtiny druhů známých z celé země. Při zimním sčítání v 81 podzemních prostorech bylo v roce 2024 zaznamenáno 3338 jedinců 14 druhů.
Akce v lomu Na Chlumu už proto nebyla jen jednorázovou večerní vycházkou, ale také nenápadnou lekcí o krajině, kterou lidé obvykle vnímají hlavně ve dne. Kdo se vydá po podobné trase při některém z dalších ročníků, měl by počítat s pevnou obuví, chladnějším podzemím a respektem k pokynům pořadatelů. Do uzavřených či nestabilních prostor se nevstupuje a zimující netopýři se neruší. K lomu je vhodnější dojít ze Srbska nebo přijet vlakem; areál nemá sloužit jako parkoviště.