Na náměstí Míru v Novém Boru stojí neobvyklá připomínka řemesla, které po staletí formovalo tvář města. Kašna a skulptura Po fajrumtu nevystavuje realistickou postavu skláře ani kopii hutního zařízení. Místo toho pracuje s náznakem, materiály a prostorem. Její svislý sloup, vodní plocha a navazující lavice společně připomínají otevřenou sklářskou formu, z níž byl právě vyjmut pomyslný výrobek.
Název, který přišel ze sklářské hutě
Výraz po fajrumtu patří ke staršímu sklářskému slangu. Označoval konec pracovní směny a zvolání, kterým se v provozu ohlašovalo, že práce pro daný den skončila. Název proto do díla vnáší lidský rozměr. Neodkazuje jen k technice výroby, ale také k rytmu každodenního života lidí, kteří trávili pracovní hodiny u pece a ve sklářské huti.
Nový Bor je se sklářstvím spojený velmi těsně. Sklo se stalo jedním z určujících prvků vývoje města už od konce 17. století a místní tradice se propsala do výroby, obchodu, designu i zdejšího kulturního dědictví. Současná skulptura tuto minulost nepřipomíná jako uzavřenou kapitolu, ale jako součást živého městského prostoru.
Forma bez výrobku
Dominantou objektu je přibližně 5,5 metru vysoký sloup. Stejný rozměr se uvádí také u průměru kruhové vodní plochy, která jej doplňuje. Horizontální lavice se sloupem vytváří celek připomínající dřevěnou rotační formu používanou při výrobě skla. Pomyslný výrobek v ní už není – zůstává po něm jen prostor, stopa a očekávání.
Pod hladinou se ukrývá odrazivý prvek, který se při bližším pohledu může projevit jako zrcadlový nebo skleněný relikt výrobního procesu. Voda zde není pouze praktickou součástí kašny. Pomáhá měnit vzhled díla podle počasí, světla i úhlu, z něhož se na něj návštěvník dívá. Jednou odráží oblohu, jindy okolní architekturu nebo samotný sloup.
Symbolika stojí na kombinaci několika materiálů a živlů spojených se sklářskou výrobou. Dřevo připomíná formu, voda ochlazování a proměnu, oheň tavicí proces, kov hutní provoz a sklo výsledek celé práce. Autoři tak přenesli scénu z každodenního verštatu do středu města, aniž by prostor zahltili doslovným historickým obrazem.
Vítězný návrh pro proměněné náměstí
Skulptura vznikla v roce 2018 v souvislosti s rekonstrukcí historického středu Nového Boru. Autorkami vítězného návrhu jsou architektky Gabriela Králová a Lucie Chroustová z pražského ateliéru Aulík & Fišer. Město vybíralo z 25 anonymních návrhů a porota ocenila řešení, které dokázalo výrazně zaplnit centrální prostor, ale zároveň navázat na jeho charakter.
Po fajrumtu dnes funguje jako nový orientační bod náměstí Míru. Nachází se v prostředí, kde se potkává radnice, kostel Nanebevzetí Panny Marie, secesní pošta, měšťanské domy a další připomínky minulosti města. Moderní objekt tu proto nepůsobí jako izolované umělecké dílo. Vstupuje do dialogu s historickou zástavbou a doplňuje ji o současný pohled na místní tradici.
Tip na procházku za novoborským sklem
Skulpturu lze navštívit volně jako součást veřejného prostoru na náměstí Míru. Nejlépe vynikne při pomalé procházce, kdy si lze prohlédnout její kompozici z různých stran a chvíli pozorovat hladinu. V teplé části roku může vodní prvek přitahovat děti i kolemjdoucí; případné využití vody a aktuální režim provozu je ale potřeba řídit podle značení přímo na místě.
Návštěvu stojí za to spojit se Sklářským muzeem a prohlídkou historického centra. Jako orientační bod poslouží radnice na adrese náměstí Míru 1 v Novém Boru. Po fajrumtu pak může být prvním zastavením tematické procházky, která pokračuje od současné městské plastiky k výrobě, historii a designu spojeným s městem, jehož příběh se bez skla téměř neobejde.