České sklo se z podhůří Lužických hor dostávalo do Španělska, Portugalska, Nizozemska i Ameriky. Nový Bor přitom nebyl významný pouze výrobou v hutích. Místní řemeslníci sklo brousili, ryli a malovali, obchodníci je zprostředkovávali do zahraničí a zdejší škola i umělci posouvali obor dál. Sklářské muzeum Nový Bor tento příběh představuje v domě, který je sám připomínkou někdejšího bohatství sklářského města.
Od lesních hutí k mezinárodnímu obchodu
Sklářská tradice v okolí Nového Boru sahá do vrcholného středověku, kdy se v podhůří Lužických hor rozvíjely sklářské hutě. Od 17. století se však zdejší obyvatelé stále více zaměřovali na zušlechťování skla a jeho prodej. Právě tato specializace pomohla oblasti překročit význam místní výroby.
V 18. století se Nový Bor stal centrem malířů, brusičů a rytců skla. Hutě v okolí jim postupně nestačily, a tak se sem dovážely polotovary i z dalších částí Čech a Moravy. Hotové výrobky pak putovaly k zákazníkům v Evropě i za oceánem. O významu obchodu svědčí také americký konzulát otevřený ve městě roku 1892 a celní úřad zřízený v roce 1905.
Dům, který patřil sklářskému obchodníkovi
Muzeum sídlí na adrese náměstí Míru 105 v patrovém domě z roku 1804. Postavil jej sklářský obchodník Johann Christoph Socher. Pozdně barokní stavba s mansardovou střechou a pískovcovým portálem je památkově chráněná, a návštěva tak začíná ještě před vstupem do expozice.
Samotné muzeum vzniklo v květnu 1893 z iniciativy Odborového svazu sklářského dělnictva. Nejprve fungovalo v prostorách radnice, do dnešního sídla se přestěhovalo v roce 1952. Základ sbírek tvořily dary místních sklářů a obchodníků. Později přibyly předměty od výrobních a exportních firem, produkce zaniklých podniků i práce ze sklářských soutěží.
Čtyři způsoby, jak sklo získává charakter
Stálá expozice, modernizovaná a znovu otevřená v roce 2013, je rozložena do dvou podlaží. Vývoj českého skla od 18. století do současnosti sleduje především prostřednictvím technik zdobení a zpracování. Návštěvník tu najde sklo ryté, hutní, broušené a malované.
Expozici doplňují modely historické sklářské hutě, brusičské a rytecké dílny i vitríny věnované sklářské technologii. Nejde tedy jen o přehlídku hotových výrobků. Muzeum ukazuje také práci, nástroje a postupy, díky nimž získávaly nádoby, dekorativní předměty nebo šperky svůj výsledný vzhled.
Vystavená část představuje přibližně osm procent celkové muzejní sbírky. Ta se dnes nezaměřuje pouze na historické řemeslo, ale také na průmyslovou produkci, tvorbu místní sklářské školy a práci současných sklářských výtvarníků.
Muzeum, které sleduje i současnost
Výraznou osobností novodobých dějin regionu byl Bedřich Egermann. Jeho ateliér v 19. století vyráběl sklo schopné konkurovat zahraniční produkci. Na rozvoj oboru navázala sklářská škola založená v Novém Boru roku 1870. Její vliv je v regionu patrný dodnes a muzeum zachycuje také práce, které vznikají v prostředí současného sklářského vzdělávání a tvorby.
V roce 1994 muzeum obnovilo tradici sklářských soutěží. Nejlepší soutěžní práce se zařazují do sbírek, takže instituce neuchovává jen vzpomínku na minulost, ale dokumentuje i to, kam se sklářské řemeslo posouvá dnes. Právě propojení historie s živou tvorbou dává návštěvě větší smysl než pouhá prohlídka starožitností.
Prakticky před návštěvou
Sklářské muzeum najdete přímo na novoborském náměstí Míru. Podle aktuálních údajů bývá otevřeno denně kromě pondělí, obvykle od 9 do 17 hodin; před cestou je vhodné ověřit případné sváteční nebo sezonní změny. Muzeum nabízí individuální prohlídky s tištěným průvodcem, komentované návštěvy i programy s pracovními listy pro děti. Skupinové programy je třeba objednat předem.
V prodejně jsou k dostání repliky historického skla, autorské šperky, skleněná bižuterie, odborné publikace a suvenýry. Před muzeem lze parkovat na náměstí a badatelé mohou po předchozí domluvě využít odbornou knihovnu. Pro návštěvníka, který chce poznat Nový Bor v širších souvislostech, je muzeum přirozeným začátkem: během jediné návštěvy propojí historii města, obchodní kontakty, techniku i současnou podobu českého sklářství.