Jen málokterá polabská krajina spojuje přírodu, minerální pramen a filmovou paměť tak přirozeně jako Kersko. Přírodní park Kersko-Bory zabírá přibližně 23,22 km² na levém břehu Labe a chrání rozsáhlý komplex Kerského lesa a lesa Bory. Typické jsou zde borové a březové porosty, rovina, dlouhé lesní průhledy a síť cest, po kterých se dá vydat bez spěchu.
Lesní městečko uprostřed Polabí
Kersko je dnes součástí obce Hradištko, jeho podoba však nevznikla náhodou. Ve 30. letech 20. století se z někdejšího kerského polesí začala utvářet rekreační a vilová lokalita. V lesním prostředí přibývaly vily, chaty a další stavby, takže park dnes není pouze neobydleným lesem. Západní část území zahrnuje rozsáhlou chatovou osadu, která si i přes pozdější proměny zachovala charakter místa určeného k odpočinku.
Právě střídání lesa a rekreační zástavby dává Kersku jeho osobitou atmosféru. Člověk se během jediné procházky pohybuje mezi borovicemi, staršími cestami, nenápadnými odbočkami a místy, která připomínají počátky zdejšího vilového městečka. Kersko tak působí spíše jako krajina s příběhem než jako klasický uzavřený lesopark.
Svatojosefský pramen neboli Kerka
Přirozeným bodem výletu je Svatojosefský pramen, kterému místní říkají také Kerka. Původně byl navrtán ve 30. letech při budování rekreačního Kerska. Starší vrt dosahoval hloubky 59 metrů, ale jeho vydatnost postupně slábla. Proto vznikl v roce 1985 nový vrt. Přesné údaje o jeho hloubce se v jednotlivých materiálech liší, jisté však je, že právě tento zásah pomohl prameni zachovat jeho význam pro osadu.
Pramen má podobu zastřešeného odběrného místa a historicky byl znám jako uhličitá minerální voda, označovaná také jako alkalicko-muriatická kyselka. Místní informační materiály zmiňují její obsah jódu a lithia. Název Svatojosefský vzešel z veřejné soutěže, kterou ve 30. letech vypsal tehdejší majitel kerského polesí Josef Hyross. V okolí se nachází také restaurace U Pramene s venkovním posezením, takže právě zde lze výlet příjemně zahájit nebo zakončit.
Kersko mělo i další historický zdroj vody, Štědrovečerní pramen. Ten je dnes zaslepen, a hlavní pozornost tak přirozeně přitahuje právě Svatojosefský pramen.
Po stopách Bohumila Hrabala
Kersko je neodmyslitelně spojené s Bohumilem Hrabalem, který zdejší prostředí proměnil v součást svého literárního světa. Jeho jméno připomíná naučná stezka i několik míst, která návštěvníci vyhledávají při výletu. Nejznámější z nich je restaurace Hájenka, v turistických materiálech často označovaná jako Hrabalova hájenka.
Hájenka je spojená s filmem Slavnosti sněženek, jenž vychází z Hrabalova díla a využil právě kerské prostředí. Nejde však o oficiální název objektu; místní zdroje používají především označení Hájenka. Její význam spočívá hlavně v atmosféře a v propojení skutečné krajiny s literární a filmovou představou Kerska. Návštěva tak není jen zastávkou u známé restaurace, ale také možností vnímat, jak se obyčejný lesní kout stal součástí české kulturní paměti.
Kerské rybníčky a cesta bez spěchu
Za pozornost stojí také Kerské rybníčky, evropsky významná lokalita s lesními rybníčky a cennými mokřadními biotopy. Žije zde významná populace čolka velkého. Tato část parku ukazuje, že zdejší příroda není jen o borovicích a rekreačních cestách, ale také o drobných vodních stanovištích, která mají v jinak suché lesní krajině velký význam.
Kerskem vedou lesní cesty a tematické trasy včetně Hrabalovy naučné stezky. Jejich množství a četné křižovatky ale mohou návštěvníka snadno zmást, proto se hodí mapa nebo navigace. Při pohybu parkem je důležité respektovat klid lesní krajiny, nevjíždět bez povolení na lesní cesty a nepoškozovat okolí pramene ani mokřadních míst.
Výlet po Kersku může být krátkou procházkou k prameni a Hájence i delší trasou přes lesní městečko, Hrabalova místa a Kerské rybníčky. Největší kouzlo však park ukáže tehdy, když mu návštěvník dopřeje čas: Kersko není jednou atrakcí, ale souborem přírodních, historických a kulturních zastavení rozptýlených v lese.