Voda je pro klášter v Plasích zároveň hrozbou i záchranou. Zatímco nadměrná vlhkost běžně poškozuje zdivo a omítky, zdejší dřevěné základy by bez trvalého ponoření začaly hnít. Právě tento zdánlivý paradox stojí za jednou z nejpozoruhodnějších technických památek v Česku.
Barokní konvent vznikal podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela v první polovině 18. století, přibližně v letech 1711 až 1738. Stavitelé se tehdy museli vyrovnat s náročným podložím v údolní nivě řeky Střely, kde byla bažinatá půda a vysoká hladina spodní vody. Řešením se stal mimořádně rozsáhlý základový systém.
Více než pět tisíc pilot pod klášterem
Pod konventem se nachází dřevěný rošt podepřený více než 5 100 dubovými pilotami. Podle podrobnějších údajů jich je 5 103 a dosahují délky zhruba šesti až 7,7 metru. Samotný rošt tvoří stovky příčných a podélných trámů, které rozkládají váhu mohutné stavby do nestabilního podloží.
Dubové dřevo však musí zůstat ponořené. Jakmile se k němu dostane vzduch, mohou se aktivovat procesy vedoucí k hnilobě. Dlouhodobě uložené dřevo naopak postupně získává vlastnosti blížící se zkamenění. Voda tedy zdejší základy nevysušuje ani neodvádí pryč. Konzervuje je tím, že k nim nepustí kyslík.
Pod základy proto vznikla síť rozvodných kanálků a hlavní žlábek, které přiváděly vodu k dřevěným konstrukcím. Základový pas chránily kameny a jílové těsnění, zatímco zdivo oddělovala od hladiny břidlicová vrstva omezující vzlínání vody.
Modrá štola, vodní zrcadla a Královská štola
Vodní hospodářství kláštera nesloužilo jedinému účelu. Přivádělo čerstvou vodu z pramenů a studní, odvádělo dešťovou i přebytečnou vodu, zásobovalo kašny a pomáhalo také při hospodaření v areálu. Hlavní přívodní kanál nese jméno Modrá štola.
Výšku vody bylo možné kontrolovat ve dvou bazénech, takzvaných vodních zrcadlech. Nacházejí se v přízemí pod reprezentativními schodišti a nejsou pouhou součástí výzdoby. Představují kontrolní místa, kde bylo možné sledovat stav vodního režimu pod budovou. V jednom z nich se dochoval latinský nápis s varováním, že bez vody se stavba zřítí.
Opačnou úlohu měla Královská štola, která odváděla nadbytečnou vodu od základového roštu. Historicky její voda poháněla také kola klášterního mlýna a pily. Systém tak nebyl izolovaným technickým zařízením, ale součástí širšího cisterciáckého hospodaření s vodou.
Podzemní větrání pomáhá vysoušet zdivo
Největší výjimečnost Plas spočívá v propojení vodního systému s větráním a tepelným režimem budovy. V rajském dvoře vede pod zemí dlouhá chodba zvaná vzdušník. Obíhá vnitřní prostor dvora a umožňuje, aby proudící vzduch pomáhal vysoušet nosné zdi.
Rajský dvůr byl navíc uměle zvýšen přibližně o 3,5 metru. Navážka se chová jako tepelný akumulátor: v létě se prohřívá a teplo následně předává vzduchu ve vzdušníku. Ten se otvory v okenních parapetech dostává do ambitu a pomáhá omezovat promrzání stavby.
Vzduch proudí také dutinami v samonosných schodištích. Měření potvrdila princip obráceného komínového efektu, při němž vzduch sestupuje z vyšších pater šachtou dolů, u vodních zrcadel přijímá vlhkost a poté odchází z budovy. Právě zde je důležité rozlišovat dvě funkce: voda konzervuje dřevěné základy, zatímco větrací systém pomáhá regulovat vlhkost ve zdivu a interiéru.
Od poškození k novému výzkumu
Ve druhé polovině 20. století se nefunkčnost systému projevila provlhlými zdmi, plísněmi, poškozenými omítkami i narušenou statikou. Situaci zhoršily nevhodné zásahy v okolí, například žumpy nebo betonové podlahy, které bránily přirozenému odpařování vlhkosti. Obnova vodního systému začala v roce 1993.
Konvent byl předtím zhruba sedmdesát let v nouzovém režimu. Do základových bazénů přitékala okolní voda, která nebyla pro dlouhodobou konzervaci dřeva ideální. V roce 2021 byl proto experimentálně obnoven přívod čisté vody, mimo jiné do severního vodního zrcadla. Nejde však o uzavřený příběh. Do konce roku 2026 pokračuje výzkum Fakulty stavební ČVUT, který pomocí stopovacích zkoušek a dlouhodobého monitoringu sleduje, jak spolu jednotlivé části systému působí.
Podzemí lze navštívit
Část této technické památky zpřístupňuje speciální přibližně hodinový okruh Vodní systém. Návštěvníci se dostanou k vodním zrcadlům, do části vzdušníkových chodeb i do klášterního vězení. Potřebují pevnou obuv a vlastní baterku; po dešti se v podzemí mohou objevit louže. Okruh je určen návštěvníkům od deseti let a kapacita je omezená, proto je nutná rezervace.
Plaský klášter, národní kulturní památka od roku 1995, tak nabízí víc než barokní architekturu a historii cisterciáků. Je názornou ukázkou toho, jak lze stavbu přizpůsobit vodě, půdě, teplotě i proudění vzduchu – a jak může technické řešení staré tři staletí stále zaměstnávat současné odborníky.