Plasy získaly novou kapitolu dějin ve chvíli, kdy se jejich rozsáhlé panství dostalo do rukou jednoho z nejvlivnějších mužů habsburské monarchie. Klement Václav Lothar Metternich-Winneburg je znám především jako dvorní a státní kancléř, evropský diplomat a dlouholetý představitel konzervativní politiky. V roce 1826 však vstoupil také do dějin západních Čech. Ve veřejné dražbě koupil bývalý majetek plaského cisterciáckého kláštera.
Od klášterního velkostatku k aristokratickému panství
Plaský klášter založil kníže Vladislav II. roku 1144 a první cisterciáčtí mniši přišli o rok později. Po staletí patřil klášter k významným pozemkovým vlastníkům v západních Čechách. Jeho moc ale ukončily josefínské reformy. Dne 9. listopadu 1785 byl klášter zrušen a majetek přešel pod Náboženský fond.
O čtyři desetiletí později se panství nabízelo v dražbě. K Metternichovu nákupu patřilo město Kralovice, 56 vesnic, 16 dvorů a další nemovitosti rozložené na území tehdejšího Plzeňského a Rakovnického kraje. Dobové podklady uvádějí kupní cenu 1 100 050 zlatých. Metternich si měl na nákup půjčit od Salomona Mayera von Rothschilda 1 040 000 zlatých konvenční měny. V některých pramenech se objevuje také rok 1827, který mohl souviset s dokončením nebo evidencí převodu; běžně se však jako rok koupě uvádí 1826.
Nešlo jen o reprezentační investici. Panství nabízelo lesy, vodní tok v podobě řeky Střely i blízkost kaznějovských uhelných ložisek. To vytvářelo podmínky pro průmyslový podnik, který měl Plasy výrazně změnit.
Železárna přinesla práci i novou podobu města
V letech 1827 až 1829 nechal Metternich vybudovat železárnu. Vysoká pec pracovala na dřevěné uhlí a surové železo se dále zpracovávalo ve slévárně, kupolovně a při zkujňování. Od roku 1859 se v Plasích také válcovalo.
Huť dosáhla největšího rozmachu kolem poloviny 19. století. Podle městských podkladů zaměstnávala až 300 dělníků a její roční obrat se pohyboval kolem čtvrt milionu zlatých. Vyráběla zemědělské nářadí, stroje, běžné železářské zboží i uměleckou litinu. Její stopu lze v Plasích hledat dodnes – na kašnách, kandelábrech, lucernách, domovních číslech, náhrobcích nebo křížích.
Rozvoj průmyslu se promítl i do komunikací a uspořádání okolí. Některé části historického areálu musely ustoupit novým cestám a provozu hutě. Historické materiály v této souvislosti zmiňují například demolici kostela Panny Marie Růžencové. Metternichovská proměna tak nebyla pouze příběhem modernizace, ale také zásahů do starší podoby klášterního města.
Velká povodeň v roce 1872 železárnu těžce poškodila a její provoz byl v roce 1875 zastaven. Hlavní budova později získala novou podobu a od roku 2004 v ní funguje výstavní síň věnovaná plaské huti a litinovým výrobkům.
Z prelatury se stal zámek, kostel rodinná hrobka
Metternich si jako příležitostné sídlo vybral bývalou opatskou rezidenci, takzvanou prelaturu. Už v době kláštera šlo o reprezentativní prostor určený k významným společenským a diplomatickým setkáním. Ve 30. letech 19. století byla budova upravena na zámek.
Další výraznou připomínkou rodu je kostel svatého Václava. Metternich si jej při první návštěvě Plas vybral pro rodinnou hrobku. Stavitel Josef Kranner jej následně upravil v klasicistním až empírovém slohu. Dnes je zde uloženo 22 rakví s ostatky členů rodiny včetně samotného knížete. V letech 2022 až 2023 prošla obnova fasády, hrobky a sloupové kaple, součástí prací byla také sanace vlhkosti.
Co si z metternichovských Plas odnést dnes
Nejpřímější cestou do této kapitoly je prohlídkový okruh Zámek Metternichů v bývalé prelatuře. Přibližně čtyřicetiminutová návštěva ukazuje, jak rod využíval klášterní areál po jeho zrušení, a v sezoně se obvykle doplňuje možností vstupu do zahrady. Hrobka bývá přístupná o vybraných víkendech a svátcích od jara do podzimu.
Metternichovskou vrstvu lze spojit s naučnou stezkou dlouhou 3,4 kilometru. Vede kolem hrobky, prelatury, sýpek, huti, Velké louky i řeky Střely a připomíná, že proměna se netýkala jen budov, ale celé krajiny.
V roce 2026 se příběh připomíná při speciální akci Monastýrování, věnované dvěma stoletím od příchodu Metternichů. Termín je vhodné před návštěvou ověřit u plaského kláštera nebo Národního památkového ústavu, protože v dostupných oznámeních se objevila různá data. Ve stejném roce se veřejnosti otevřely také obnovená sýpka s hodinovou věží a barokní altán s ambitovou chodbou.
Plasy přitom nejsou jen metternichovským místem. Stále zde stojí mimořádný barokní klášterní areál spojený se jmény Jeana Baptisty Matheye, Jana Blažeje Santiniho-Aichela a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Konstrukce konventu na dřevěném roštu nad vodotečí připomíná Santiniho schopnost stavět „na vodě“. V bývalém pivovaru, mlýně a hospodářském dvoře navíc funguje Centrum stavitelského dědictví Národního technického muzea. Návštěva tak může během jediného dne spojit středověké kořeny, barokní architekturu, aristokratickou reprezentaci i průmyslovou historii.
Metternichové vlastnili plaský zámek a panství až do roku 1945, kdy byl majetek zestátněn. Jejich dvousetletá stopa však z krajiny nezmizela. Je vidět v budovách, litinových detailech, hrobce i v samotném uspořádání Plas – města, kde se evropská politika potkala s místním průmyslem a dávným cisterciáckým dědictvím.