Jeden vysoký pilíř z červeného pískovce dnes v Klášterní Skalici připomíná stavbu, která měla být mnohem velkolepější. Z původního chrámu a kláštera zůstaly také další fragmenty ukryté v mladší zástavbě a hospodářském areálu. Právě kontrast mezi někdejšími ambicemi a dnešními skromnými pozůstatky dává místu jeho působivost.
Klášter založený v době Lucemburků
Cisterciácký klášter byl založen 13. října 1357 mindenským biskupem Dětřichem z Portic. První řeholníci přišli ze sedleckého kláštera u Kutné Hory. Šlo o nejmladší založení cisterciáckého řádu v českých zemích, zároveň však o projekt s mimořádně odvážným rozměrem.
Klášter měl osobní podporu krále Václava IV. a rozměry rozestavěných budov naznačují, že nešlo o bezvýznamný venkovský areál. Nejvýznamnější stavbou byl chrám Panny Marie. Jeho architektonické řešení a kamenické detaily bývají spojovány s hutí Matyáše z Arrasu, prvního stavitele katedrály svatého Víta. Odborné popisy proto hovoří o Matyáši z Arrasu, případně o mistrovi z jeho huti, nikoli o jistě doloženém autorství celé stavby.
Chrám, který zůstal nedokončený
Monumentální záměr se nepodařilo uskutečnit. Klášter byl v roce 1421 během husitských válek zničen či vypálen a jeho další obnova se v 15. ani 16. století neujala. Z původního chrámu tak dnes nejvíce vyniká gotický pilíř vysoký přibližně deset metrů. Jeho umístění zároveň pomáhá určit severní stranu někdejšího kostela.
Podoba a rozměry celého chrámu se dnes rekonstruují především z dochovaných částí a stavebních souvislostí. Některé představy o jeho původní dispozici proto zůstávají hypotetické. Přesto je zřejmé, že stavitelé sledovali ambiciózní program, který měl svou výtvarnou úrovní překročit běžné měřítko menšího klášterního kostela. V Klášterní Skalici tak lze vnímat nejen romantické torzo, ale také doklad vysoké úrovně lucemburského stavitelství.
Stopy kláštera v zámku i hospodářském dvoře
Dějiny areálu neskončily husitským zničením. Po zrušení kláštera v rámci josefínských reforem roku 1783 přešel majetek náboženskému fondu. V roce 1819 jej koupil měšťan Jiří Dörfel a bývalou klausuru přestavěl na zámek. Klášterní kaple se tehdy proměnila v kapli zámeckou a v 19. století dostala pseudogotickou podobu.
Později areál sloužil především hospodářskému provozu. Roku 1950 přešel pod správu místního zemědělského družstva. Pozůstatky starší architektury se proto dochovaly v různých podobách: vedle pilíře a zbytků transeptu také v bývalé kapli, budově východního křídla konventu, stodole, chlévech se zbytky refektáře nebo v barokní ohradní zdi s výklenkovou kaplí. Část původních konstrukcí je dnes začleněna do mladší zástavby a hospodářského dvora.
V roce 1995 byly znovu vztyčeny provalené zdi kaple a areál dostal nové zastřešení. Ani tato obnova však nezměnila charakter místa: Klášterní Skalice není klasickou hradní zříceninou, ale památkovým areálem, v němž se jednotlivé vrstvy dějin objevují vedle sebe.
Krátká zastávka u Kouřimi
Torzo chrámu najdete v centru obce v sousedství bývalého zámku a hospodářského areálu. Vnější prostor s pilířem je podle dostupných turistických informací volně přístupný, zatímco zámek a některé další části zůstávají nepřístupné nebo jsou v soukromých rukou. Aktuální režim je proto dobré ověřit před návštěvou a respektovat zákaz vstupu do uzavřených budov.
Klášterní Skalice se hodí především jako krátká zastávka při poznávání Kouřimska. Nedaleko prochází zelená turistická značka z Peček do Kouřimi a návštěvu lze spojit s výletem do tohoto historického města. Místo potěší hlavně ty, kdo dokážou číst v nenápadných fragmentech: jediný pilíř, kusy zdiva a mladší hospodářské stavby tu společně vyprávějí o klášteře, který měl velké dějiny, ale zůstal torzem.