V jihovýchodní části Konárovic na Kolínsku stojí areál, v němž se potkává několik staletí českých dějin. Zámek vznikl přestavbou starší gotické tvrze, byl poničen během třicetileté války a později získal podobu, která v sobě spojuje rané baroko s rokokovými úpravami. Dnes je výraznou dominantou obce a cennou připomínkou někdejšího velkostatku.
Počátky sahají ke středověké tvrzi
Konárovice se v písemných pramenech objevují už roku 1352. V té době zde podle všeho existovalo rytířské sídlo s tvrzí při poplužním dvoře. Za tradičně uváděný rok jejího vzniku bývá považován rok 1419, kdy se s Konárovicemi spojuje Vaněk Sekerka z Choltic. Přesnější odborné údaje jsou opatrnější: tvrz je bezpečně písemně doložena až roku 1453 a její vznik se klade do gotického období.
V 16. století byla tvrz rozšířena za rodu Hášů z Újezda. Z původního sídla se postupně stávalo centrum panství, které zahrnovalo nejen obytné prostory, ale také hospodářské zázemí. Jeho další vývoj však výrazně poznamenaly události 17. století.
Válka přinesla zkázu, Schofmannové nový začátek
Během třicetileté války byly Konárovice opakovaně vydrancovány. Zničena či vypálena byla tvrz, hospodářský dvůr i další části panství. Úpadek se dotkl také pivovaru, mlýna a vinic, takže po skončení válečných let zůstalo z někdejšího sídla jen zpustošené torzo.
Obrat nastal roku 1661, kdy Konárovice koupil Adam Schofmann z Hammerlesu. Právě on zahájil přestavbu tvrze na raně barokní zámek. Nová budova získala nepravidelnou čtyřkřídlou dispozici kolem uzavřeného nádvoří. Do jihovýchodního nároží přitom byla začleněna část starší tvrze, takže středověké kořeny nezmizely úplně. Spolu se zámkem se obnovovaly také hospodářské objekty a pivovar.
Rokoková proměna podle J. J. Wircha
Další významná etapa přišla v 18. století. Panství získala roku 1772 v dražbě hraběnka Alžběta Quasco de Claviers, rozená Netolická z Eisenberga. O tři roky později nechala zámek upravit podle návrhu architekta J. J. Wircha.
Rokoková přestavba se nejvýrazněji projevila na východním vstupním křídle. To dostalo pilastry a římsy, které stavbě dodaly elegantnější a reprezentativnější výraz. Do této doby pravděpodobně spadá také vznik slunečních hodin na jižním křídle. K zámku patří rovněž park, ohradní zdi, brány, severní a jižní vrátnice, studna, terasa a schodiště. Právě souhra těchto prvků dává areálu jeho charakter a ukazuje, že nejde jen o izolovanou hlavní budovu.
Šlechtické sídlo i centrum hospodářství
Konárovický zámek byl po dlouhá období především správním a hospodářským centrem rozsáhlého panství. V jeho okolí fungoval pivovar a mlýn, nechyběla vinice, hájenka s bažantnicí ani chov hospodářských zvířat. Zvláštní místo měly moruše a chov bource morušového. Hedvábnictví zde dosáhlo vrcholu kolem roku 1820 a připomíná, že život na venkovských panstvích se neomezoval pouze na zemědělství.
Roku 1856 získal statek Jan Nepomuk hrabě Harrach, který zdejší hospodářství dále rozvíjel. V roce 1872 pak panství přešlo na Josefa Götzla, karlínského továrníka a purkmistra. Rodina Götzlů je držela až do poválečné konfiskace, uváděné k roku 1946. Zámek přitom nebyl jen místem správy majetku. Podle obecních materiálů se v něm dochoval čínský salonek a rodinu Götzlovu navštěvoval také houslista Jan Kocián, který zde pořádal komorní koncerty.
Co uvidíte dnes
Areál se nachází u kostela Povýšení svatého Kříže, v blízkosti bývalého špitálu. Zámek tak lze vnímat jako součást širšího historického centra Konárovic, nikoli jako osamocenou památku. Pohled na jeho křídla, park a vstupní prvky doplňuje návštěvu obce o příběh někdejšího panství, které leželo na návrší nad labskou krajinou mezi Kolínem a Týncem nad Labem.
Je však důležité počítat s tím, že veřejná přístupnost zámku není spolehlivě potvrzena. Objekt proto není vhodné chápat jako památku s jistými pravidelnými prohlídkami. Před cestou je dobré ověřit aktuální režim u obce nebo vlastníka. Zámek na adrese Konárovice 1 tak dnes nejlépe poslouží jako pohledová a historická dominanta při procházce obcí a jako pozvánka k objevování méně známých památek Kolínska.