Jen málokde je možné tak názorně číst v krajině příběh zaniklého středověkého sídla jako v Konůvkách. Archeologové zde odhalili půdorys celé vesnice, části panského sídla, hospodářské objekty i areál spojovaný s kostelíkem a hřbitovem. Dnes už tu nestojí domy ani náves, ale konzervované základy a terénní nerovnosti dávají návštěvníkovi představu, jak mohl život v lesní vsi vypadat.
Lokalita leží v údolí Ždánického lesa a administrativně spadá pod obec Heršpice v Jihomoravském kraji. Jako výchozí bod se v turistických materiálech často uvádí také Mouřínov nebo Rašovice. Z Mouřínova vede ke Konůvkám přibližně čtyřkilometrová cesta kopcovitým terénem.
Vesnice s desítkami usedlostí
Konůvky jsou v písemných pramenech poprvé doloženy v roce 1365. Archeologický výzkum je identifikoval jako krátkou dvojřadou lesní lánovou vesnici. Po obou stranách potoka stálo podle odborných rekonstrukcí 33 stavení. Usedlosti měly půdorys typu L, označovaný také jako hákový dvůr. Nešlo tedy o náhodně rozptýlené domy, ale o promyšlené sídlo s pravidelnou strukturou a zázemím pro zemědělství i řemesla.
Z nálezů se podařilo sestavit obraz každodennosti někdejších obyvatel. Výzkum přinesl keramiku, železné zemědělské a řemeslnické nástroje, zbraně a části výzbroje, stavební prvky i předměty domácí potřeby. Objevily se také výrobky z bronzu, skla a další pozůstatky, které pomáhají doplnit představu o životě ve vsi.
Tvrz, pec a panský dvůr
V jižní části Konůvek se nacházelo zemanské sídlo – tvrz nepravidelného čtyřúhelníkového půdorysu. Tvořily ji dvě obytné budovy, pec a opevnění v podobě dvojitého příkopu a valu. Z tvrziště se dochovaly terénní stopy a konzervované základy, díky nimž lze rozeznat, kde se jednotlivé části areálu nacházely.
Jedním z nejzajímavějších prvků je chlebová pec. Na první pohled může působit nenápadně, připomíná však, že tvrz nebyla jen obranným bodem, ale také obytným a hospodářským zázemím. Společně se zbytky usedlostí ukazuje rozdíly mezi životem běžných obyvatel a místní vrchnosti.
Sakrální areál a tajemný pahorek
Archeologicky zkoumaná lokalita zahrnuje také prostor interpretovaný jako kostelík s hřbitovem. Odborné materiály zmiňují rovněž ossarium, tedy kostnici. Výklad některých terénních útvarů ale není zcela jednoznačný, proto je přesnější mluvit o sakrálním areálu nebo o pozůstatcích, které byly jako kostelík interpretovány.
Ve střední části údolí se zvedá uměle navršený pahorek typu motte. Má přibližně 20 metrů v průměru a obklopuje ho asi pět metrů široký příkop. Mohl sloužit jako základ menšího panského sídla, jeho účel ani přesné datování však nejsou bezpečně objasněny. Nelze vyloučit ani souvislost s nedokončenou či později přemístěnou fortifikací. Právě tento útvar připomíná, že archeologie není jen hledáním hotových odpovědí, ale také skládáním pravděpodobných vysvětlení.
Ves, která zanikla v 15. století
Konůvky se jako pustá ves uvádějí v roce 1481. Jejich zánik je spojován s násilnou událostí v 15. století, pravděpodobně s požárem nebo vojenským zásahem. Jde však o pravděpodobný scénář, nikoli o zcela doložený popis konkrétní události. Po opuštění vesnice začaly její pozůstatky postupně splývat s okolním lesem a loukami.
První pokus o konzervaci odkrytých konstrukcí proběhl v 70. letech 20. století, další práce následovaly v letech 1999 až 2002. Díky nim může návštěvník dodnes sledovat základy několika domů, tvrziště s pecí, sakrální areál i pahorek motte. Konůvky tak působí jako venkovní archeologické muzeum bez střechy a vitrín – místo, kde se minulost neukazuje prostřednictvím exponátů, ale přímo v půdě a tvaru krajiny.
K lokalitě je vhodné vyrazit pěšky po značených cestách a počítat s nerovným, místy kopcovitým terénem. Konůvky nemají samostatné návštěvnické centrum ani běžnou poštovní adresu, proto se hodí turistická mapa nebo mapová aplikace. Stav značení a průchodnost cest se mohou měnit. Při návštěvě je dobré vnímat nejen odkryté základy, ale i jejich okolí: právě lesní údolí a ticho krajiny pomáhají pochopit, jak mohla středověká ves po staletí zmizet z běžné mapy.