Podoba hradu Kost se po staletí téměř nezměnila, přesto jeho minulost není zdaleka uzavřenou kapitolou. Archeologický výzkum z let 2019 až 2020 odhalil, že dnešní hradní areál vznikal na starších základech. Odborníci objevili pozůstatky bergfritu, válcové věže a věžové brány, tedy staveb, které předcházely dosud známé první fázi hradu.
Výzkum zároveň přinesl doklady kachlových kamen. Nejstarší podoba Kosti tedy patrně nebyla jen jednoduchým opevněným bodem, ale místem, kde se skutečně žilo. Přesné datování těchto staveb zůstává předmětem odborné interpretace, jisté však je, že historie hradu sahá hlouběji, než se dlouho předpokládalo.
Hrad mezi třemi údolími
Kost stojí v katastru Podkosti, který náleží k obci Libošovice v okrese Jičín. Její poloha je působivá na první pohled. Hrad vyrostl na pískovcovém ostrohu mezi třemi údolími, přičemž skalní šíje byla uměle překopána. Přírodní terén tak výrazně posílil obranyschopnost sídla.
V písemných pramenech se Kost objevuje ve 40. letech 14. století v souvislosti s Benešem z Kosti. Radikální přestavbu později zahájil Petr z Vartenberka a na sklonku 14. století získal hrad podobu, jejíž základní rysy můžeme obdivovat dodnes. Areál tvoří paláce, nádvoří, kaple svaté Anny, černá kuchyně, opevnění a mohutná Velká věž.
Proč je Velká věž bílá
Nejvýraznější částí Kosti je Velká, někdy také Bílá věž. Její půdorys má nepravidelný lichoběžný tvar, který není jen architektonickou zvláštností. Z určitého místa pod hradem lze údajně spatřit všechna čtyři její nároží současně. Takový pohled pomáhá pochopit, proč věž působí z různých stran odlišně.
Označení Bílá souvisí s materiálem, z něhož byla postavena. Křemičitý pískovec se za měsíčního svitu leskne a věž díky tomu získává téměř nadpřirozený vzhled. Právě podobné detaily dělají z Kosti místo, které stojí za návštěvu i pro ty, kdo se o vojenskou architekturu běžně nezajímají.
Kost, která měla zmizet
Jedna z nejznámějších hradních tradic souvisí s rokem 1658. Císař Ferdinand III. tehdy nařídil zboření Kosti, protože se obával, že by v případě války mohla posloužit nepříteli. Hrad však nakonec nezanikl. Podle tradovaného příběhu se o jeho záchranu zasloužila Sylvie Kateřina, vdova po Heřmanu Černínovi.
Je to příběh na pomezí doložené historie a hradní tradice, podobně jako vyprávění, podle něhož Kost nikdy nebyla dobyta a právě proto získala své jméno. Tuto pověst je ale třeba chápat jako součást místního vyprávění, nikoli jako jistě prokázané vysvětlení názvu.
V průběhu staletí hrad vlastnili například páni z Házmburka, Šelmberkové, Bibrštejnové a Lobkovicové. Za Lobkoviců vzniklo nové nádvoří a v podhradí fungoval panský pivovar. Po znárodnění v roce 1950 se Kost později v restituci vrátila rodu dal Borgo. Dnes ji spravuje rod Kinský dal Borgo.
Prohlídka hradu a výlet do Plakánku
Kost prošla v letech 2019 až 2021 rozsáhlou revitalizací. Opravy se dotkly odvodnění, parkánových zdí, skalního masivu, kaple i povrchů nádvoří. V přízemí Velké věže vznikla expozice s modelem hradu, animacemi a názorným představením jeho stavebního vývoje. Zajímavostí jsou také původní vitrážová okna z 15. století.
Návštěvníci si mohou vybrat prohlídku paláců, středověké mučírny, celý hrad nebo kratší bezbariérový okruh. Mučírna pracuje s rekvizitami a replikami nástrojů spojených s hrdelním právem, nikoli s autentickým vybavením, které by se na Kosti dochovalo.
Výlet se vyplatí prodloužit do údolí Plakánek. Červená turistická značka vede od hradu krajinou pískovcových skal, mokřadních luk, kolem rybníka Obora a podél potoka Klenice směrem ke Střehomi. Hrad tak není izolovanou památkou, ale přirozeným východiskem pro poznávání jedné z nejhezčích částí Českého ráje.
Otevírací doba i vstupné se během roku mění podle sezony a jednotlivých okruhů. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální podmínky u provozovatele. Do podhradí lze přijet autem, případně dorazit vlakem do Libošovic a pokračovat přibližně dvoukilometrovou pěší trasou.