Jen málokterá teplická stavba tak dobře spojuje lázeňskou historii, ambice někdejšího Šanova a dramatický příběh památkové záchrany jako kostel svaté Alžběty Uherské. Stojí na Zeyerově náměstí u Šanovského parku a na první pohled zaujme výrazným režným cihelným zdivem. Nejde o běžný historizující kostel: jeho autorem byl vídeňský architekt Heinrich von Ferstel, známý především jako tvůrce vídeňského Votivkirche.
Stavba, která měla reprezentovat Šanov
Kostel vznikal v 60. a 70. letech 19. století. Základní kámen byl slavnostně posvěcen 18. listopadu 1864 a dokončená stavba byla vysvěcena roku 1877. Některé přehledy uvádějí začátek výstavby už rokem 1862, bezpečně doložené jsou však především rok položení základního kamene a rok vysvěcení.
Tehdy samostatný Šanov se snažil prosadit vedle sousedních Teplic. Rozvíjel lázeňství a potřeboval také reprezentativní architekturu, která by podtrhla jeho význam. Stavbu podporoval kníže Edmund Clary-Aldringen. Kostel tak nebyl pouze duchovním místem, ale také součástí širšího urbanistického a společenského plánu.
Neogotika z cihel a neobvyklá orientace
Ferstel navrhl trojlodní halový kostel v duchu neogotiky, s inspirací v německé a severoněmecké cihlové gotice. Režné zdivo nechává vyniknout samotný materiál a propůjčuje stavbě osobitý, klidně monumentální vzhled. V interiéru se uplatňují válcové sloupy s rostlinnými hlavicemi, křížové klenby a měkké jetelové kružby v okenních otvorech.
Zajímavostí je orientace kostela. Na rozdíl od obvyklého východo-západního uspořádání směřuje jeho podélná osa od jihu k severu. Architekt tím podle odborného rozboru reagoval na urbanistické řešení přilehlého parku. Nad kruhovou rozetou v průčelí stojí socha patronky kostela, svaté Alžběty Durynské, známé také jako Alžběta Uherská.
Varhany a příběh téměř ztracené památky
Součástí kostela jsou cenné varhany z roku 1877. Zhotovil je rakouský varhanář Josef Breinbauer a podle regionálních údajů jde o jeden z pouhých čtyř dochovaných nástrojů tohoto autora. Pro návštěvníky se tak kostel nestává zajímavým jen svou architekturou, ale také hudební historií.
Po druhé světové válce však začala stavba chátrat. V 60. letech byla podle dobových svědectví v tak špatném stavu, že se uvažovalo dokonce o jejím zboření. Záchranné opravy střechy, věže a oken probíhaly v letech 1967 až 1973. Po jejich dokončení byl kostel 17. listopadu 1973 znovu otevřen. Další zásahy následovaly v 90. letech, kdy se opravovaly boční střechy a věž.
Nové vitráže a oprava střechy
Obnova kostela pokračuje i v současnosti. Historická okna a jejich vitráže patří k částem, které vyžadují průběžnou péči. V souvislosti s obnovou se počítá také s postupným doplňováním nových vitráží podle původního typu zasklení. Přesný rozsah, počet a podobu nových prvků je však vhodné ověřit u farnosti či restaurátorů, protože práce se mohou vyvíjet.
Výraznou aktuální etapou je oprava hlavní střechy. V roce 2026 město Teplice na výměnu krytiny a opravu poškozených částí krovu poskytlo dotaci 2,5 milionu korun. Práce jsou plánovány v průběhu roku a jejich stav může ovlivnit přístup do kostela. Farnost zároveň usiluje o to, aby byl po obnově více otevřený veřejnosti – pro bohoslužby, koncerty, výstavy i komentované prohlídky.
Tip na zastavení v lázeňské části Teplic
Kostel lze snadno spojit s procházkou Šanovským parkem a návštěvou lázeňské části města. Pravidelné bohoslužby katalog litoměřické diecéze uvádí ve čtvrtek od 16:30 a v neděli od 10:30, aktuální režim je však dobré před návštěvou ověřit. Bezbariérový přístup je uváděn vchodem do věže z ulice Karla Čapka.
Neogotický kostel svaté Alžběty je působivý právě svou vrstevnatostí. Připomíná dobu velkých lázeňských plánů, představuje dílo významného evropského architekta, ukrývá vzácný hudební nástroj a zároveň ukazuje, jak křehké mohou být historické památky. Jeho dnešní obnova proto není jen technickou opravou střechy, ale také pokračováním příběhu stavby, která už jednou unikla zániku.