Jen málokterá stavba v Městci Králové vypráví dějiny města tak názorně jako kostel svaté Markéty. Stojí v samém centru, nedaleko radnice, a jeho dnešní podoba je výsledkem několika zásadních proměn. Nejdramatičtější z nich přišla po požáru v roce 1792, kdy z kostela i velké části města zůstaly jen zbytky.
Kořeny sahají ke středověkému městu
Počátky kostela souvisejí s rozvojem Městce Králové za posledních Přemyslovců. Podle místní tradice měl jeho založení souviset s Přemyslem Otakarem II., takové podání však nelze zaměňovat za bezpečně doložený historický údaj. Zazděný raně gotický portál naznačuje, že stavba mohla vzniknout už ve druhé polovině 13. století.
V písemných pramenech se kostel objevuje nejpozději ve 14. století. Odborné materiály uvádějí první zmínku k roku 1357, zatímco městské podklady připomínají kostel jako farní v roce 1384. Rozdíl může souviset s tím, zda pramen zachycuje samotnou stavbu, nebo její farní funkci. Jisté je, že chrám byl po staletí přirozeným duchovním středem města.
Požár, který změnil podobu Městce
Ještě v polovině 18. století měl kostel starší, barokizované průčelí, obdélnou loď, nižší presbytář a malou věžičku nad střechou. Pak přišla série požárů. Městec Králové zasáhly 2. a 24. dubna 1792, přičemž druhý z nich byl ničivý téměř pro celé město. Shořelo 186 domů, kostel, fara, škola i radnice. Katastrofa si vyžádala také dva lidské životy a uhynulo při ní padesát kusů dobytka.
Zbytky původního kostela byly odstraněny a už roku 1793 začala stavba nového chrámu. Jeho patronem byl hrabě František Colloredo, majitel dymokurského panství. Nový kostel byl dokončen v roce 1794 v pozdně barokním slohu a při jeho budování se využila část staršího zdiva. Rychlost obnovy ukazuje, jak důležitou roli kostel pro město měl – nejen jako místo bohoslužeb, ale také jako výraz návratu k běžnému životu.
Od pozdního baroka k novorománské podobě
Stavba však svou proměnu požárem neskončila. V pramenech se objevuje zásah z roku 1846, kdy měl být kostel nově zaklenut a věž zvýšena. Rozsáhlejší přestavba je pak spojována s lety 1863 až 1864 a s vedením Aloise Turka. Zdivo bylo zvýšeno a zesíleno, loď dostala tři klenby, novou fasádu i střechu s břidlicovou krytinou. Věž byla prodloužena a opatřena novým zastřešením, přibyla také nová sakristie.
Dnešní kostel je jednolodní stavba s půlkruhově uzavřeným presbytářem a hranolovou věží na jižní straně. Její vzhled tak v sobě spojuje pozdně barokní základ s úpravami 19. století. Okolí chrámu navíc připomíná, že zde kdysi býval hřbitov, zrušený za vlády Josefa II. Obelisk u presbytáře odkazuje na kostnici, která během požáru v roce 1792 vyhořela.
Věž jako schránka času
Stav kostela nebyl vždy příznivý. Archivní záznamy z let 1957 a 1967 upozorňovaly na problémy se střechou, sanktusníkem i hlavní římsou. Po roce 1989 se podařilo vyměnit krytinu na věži a nad presbytářem. Výraznou obnovou prošla věž v roce 2009. Na její vrchol byla 6. listopadu umístěna pozlacená kopule s křížem.
Do tubusů v kopuli byly uloženy dokumenty vztahující se k městu a farnosti, pamětní medaile, dobové pohlednice i současné mince. Věž se tak stala nejen stavební dominantou Městce, ale také časovou schránkou určenou budoucím generacím. Na střechu kostela přibyl v roce 2021 nový kamenný kříž.
Kostel, který stále slouží
Význam kostela nespočívá jen v jeho minulosti. Je farním kostelem Římskokatolické farnosti Městec Králové a pravidelně se zde konají bohoslužby, podle běžného rozpisu zejména v neděli dopoledne. O aktuálním pořadu je vhodné se před návštěvou informovat u farnosti, protože kostel nemá uváděnou stálou návštěvní dobu.
Za pozornost stojí také dvoumanuálové varhany z roku 1796, jejichž autorem byl pravděpodobně kutnohorský varhanář František Pavel Horák. V roce 1894 je výrazně upravil Josef Kobrle z Lomnice nad Popelkou. Od jara 2022 procházejí postupnou obnovou vzduchového hospodářství, píšťal, traktury, hlavního stroje i pedálu. Opravy pokračují podle možností farnosti a města.
Kostel svaté Markéty najdete v ulici Přemysla Otakara II. v Městci Králové. Při procházce městským centrem stojí za to vnímat jej spolu s radnicí a okolní zástavbou: jako místo, které přežilo požár, několikrát změnilo tvář a dodnes zůstává součástí každodenního života města.