Kotel patří s výškou 1 435 metrů k nejvýraznějším horám západních Krkonoš. Jeho vrchol však turisté běžně nedobývají – značená cesta vede po svazích a hřebenech v jeho okolí. Právě díky tomu nabízí oblast pestrou výpravu, při níž se střídají ledovcové kary, horské louky, skalní vyhlídky i připomínky neklidného období před druhou světovou válkou.
Hora leží na území obce Vítkovice v Libereckém kraji a její okolí je součástí nejcennějších partií Krkonošského národního parku. Výlet proto není jen otázkou volby nejhezčí vyhlídky. Stejně důležité je respektovat značené trasy a aktuální ochranná opatření.
Kotelní jámy ukazují sílu ledovců
Nejvýraznějším přírodním útvarem na svazích Kotle jsou Velká a Malá Kotelní jáma. Tyto ledovcové kary vznikly přibližně ve výšce od 1 050 do 1 410 metrů nad mořem a dodnes působí jako obrovské přírodní amfiteátry. Velká jáma se vytvořila v žule, zatímco Malá v hornině zvané svor. Obě prohlubně odděluje skalnatý Kotelský, někdy také Liščí, hřebínek.
Terén zde připomíná dobu, kdy svahy Krkonoš modeloval led. V širším okolí se dochovaly také pozůstatky morén a Mechové jezírko, které je podle Správy KRNAP jediným stále existujícím jezerem ledovcového původu na české straně pohoří. Kotelní jámy ovšem nejsou zajímavé jen pro geology. Minerálně bohaté erlány a vápencové horniny vytvářejí podmínky pro výskyt vzácných rostlin, mezi nimiž jsou například ostřice krkonošská, ostřice skalní nebo chrastavec krkonošský.
Výrazný pohled do karů se otevírá z Harrachových kamenů. Izolovaný skalní výchoz dosahuje výšky 1 421 metrů a leží u cesty mezi Zlatým návrším a Dvoračkami. Kotelní jámy jsou zároveň místem, kde se v zimě mohou uvolňovat laviny. Sestup mimo značené cesty proto není vhodný ani bezpečný.
Růženčina zahrádka: val s nejasným příběhem
Na severním svahu Kotle, zhruba ve výšce 1 370 metrů, se nachází pozoruhodný kamenný val. Jeho půdorys připomíná stylizované okvětní lístky a podle tohoto tvaru dostal jméno Růženčina zahrádka. Val uzavírá část horské louky a na první pohled působí jako pozůstatek dávného obřadního místa.
Takové vysvětlení však není potvrzené. Historické podklady zachycují Růženčinu zahrádku už na Mannově mapě Krkonoš z roku 1742. Archeologický výzkum v 70. letech 20. století pravěký původ neprokázal a převážil názor, že jde o novověký útvar spojený s hospodářským využíváním harrachovského panství. Jedna z možných souvislostí vede ke jménu Rosa či Růžena, které mohlo připomínat ženu z rodu Harrachů. Jisté vysvětlení ale lokalita nemá, což její atmosféře neubírá.
Horské svahy jako připomínka opevnění
Okolí Kotle ukazuje také méně známou kapitolu krkonošské historie. V letech 1937 až 1938 zde vznikal úsek československého lehkého opevnění označovaný H-3 Kotel. Do začátku druhé světové války nebyl dokončen, v terénu však zůstaly řopíky, rozestavěné objekty, zákopy, polní úkryty i stanoviště pro kulomety a dělostřelectvo.
Některé pozůstatky jsou patrné přímo ze značených cest. Například při cestě od horní stanice lanovky na Lysé hoře směrem ke Kotli lze zahlédnout objekty č. 211/A-140 a 212/A-140 nebo pozůstatky staveniště objektu č. 210/A-160. Nedaleko stávaly Jestřábí boudy, které sloužily jako kasárna pro vojáky budující opevnění. Za války se zde později nacházela výzkumná stanice zaměřená na porovnávání tundrových podmínek Krkonoš a Skandinávie.
Bunkry je možné pozorovat a některé si prohlédnout zblízka, není však vhodné do objektů vstupovat ani k nim sestupovat mimo cestu. Historické stavby mohou být poškozené a okolní terén citlivý.
Okruh přes Kotelní jámy
Praktickým výchozím bodem delší túry bývá Medvědín, kam lze podle sezony využít lanovku, případně se dopravit do Špindlerova Mlýna a pokračovat podle značení. Trasa vedená přes Medvědín, Horní Mísečky, Dvoračky, Kotelní jámy, Harrachovy kameny, Zlaté návrší a Šmídovu vyhlídku měří přibližně 13,7 kilometru. Převýšení činí kolem 508 metrů a orientačně zabere pět hodin.
Možné jsou i kratší výpravy po hřebenových cestách ve směru Zlaté návrší–Harrachovy kameny–Dvoračky nebo přes Kotelské sedlo a Růženčinu zahrádku. Přesné vedení tras a jejich průchodnost se mohou měnit podle počasí, sezony a údržby, proto je dobré před cestou ověřit aktuální informace Správy KRNAP. V zimě je nutné sledovat tyčové značení a lavinovou situaci. Kotel je nejhezčí tehdy, když člověk poznává jeho okolí pomalu a s respektem – ne když se snaží za každou cenu vystoupat tam, kam značená cesta nevede.