Na vrcholu Koukolové hory stojí malá výklenková kaple svatého Blažeje. Na první pohled nenápadná stavba je pozoruhodným cílem výletu stejně jako samotný kopec: vápencový vrch dosahuje výšky 471 metrů a jeho svahy vyprávějí o těžbě kamene, krasových jevech i proměnách zdejší krajiny.
Koukolová hora leží u osady Slavíky, která patří k obci Tmaň. Lokalita se nachází v širší oblasti Českého krasu a naučná stezka odtud pokračuje směrem ke Kotýzu a Koněpruským jeskyním. Přestože hora podle dostupných podkladů není samostatně chráněným územím ani neleží v CHKO Český kras, její přírodní charakter je výrazný.
Kaple svatého Blažeje na vrcholu
Výklenkovou kapli nechal v roce 1832 postavit Antonín Karel Mudroch, rektor Univerzity Karlovy a tehdejší vlastník tmaňského panství. Ve výklenku býval obraz žehnajícího svatého biskupa Blažeje. Stavba však postupně chátrala a ve starších materiálech byla uváděna dokonce jako zřícenina.
Kaple se dočkala obnovy v letech 2009 až 2010. Dnes tvoří výrazný orientační bod vrcholové partie a připomíná dobu, kdy drobné sakrální stavby přirozeně doplňovaly krajinu kolem obcí, cest a panství. Okolí kaple nabízí rozhled do okolí, i když jej místy omezují vzrostlé stromy, zejména směrem k Berounu.
Vápenec, lomy a skrytý kras
Z geologického hlediska představuje Koukolová hora vápencový ostrov spodního devonu. Vápenec se zde v minulosti těžil a na svazích jsou dodnes patrné opuštěné lomy. Nerovný terén a skalní odkryvy tak nejsou jen kulisou k výletu, ale také připomínkou průmyslové minulosti zdejšího kraje.
V okolí se nacházejí krasové dutiny a jeskyně. Jedna z jeskyní pod vrcholem má podle regionálních turistických podkladů délku přes 50 metrů. Nejde však o běžně vybavenou návštěvnickou atrakci, a proto není vhodné vstupovat do lomových prostor nebo podzemí bez znalosti místních podmínek. Pozornost si zaslouží především samotná krajina a její geologické souvislosti.
Jarní květena vápencových svahů
Na jaře se Koukolová hora mění v zajímavé místo pro pozorování rostlin typických pro vápencové prostředí. Na svazích se mohou objevit například bělozářka liliovitá, lilie zlatohlávek nebo okrotice bílá. U konkrétního termínu kvetení samozřejmě záleží na počasí a průběhu sezony.
Při návštěvě je dobré zůstat na cestě, rostliny netrhat a vyhnout se vstupu do citlivých skalních a lomových míst. Chráněné druhy se často objevují nenápadně a jejich hodnota spočívá právě v tom, že mohou nerušeně růst na svém stanovišti.
Naučná stezka ze Slavíků ke Kotýzu
Naučná stezka Koukolova hora–Kotýz vznikla v roce 2002 díky spolupráci místního občanského sdružení Slavíky, Dětí Země a berounské základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Začíná v okolí Slavíků a vede přes vrchol dále ke Kotýzu. Novější turistické podklady popisují také pokračování směrem ke Koněpruským jeskyním.
Údaje o délce se podle podkladů liší: starší obecní materiál uvádí přibližně čtyři kilometry, novější turistické informace hovoří zhruba o pěti kilometrech a třinácti informačních panelech. Prakticky jde o průchozí trasu, nikoli okruh. Podle obecních informací využívá nejprve zelenou a následně žlutou turistickou značku, vlastní souvislé značení stezka nemá.
Na výlet s pevnou obuví
Nejčastějším nástupním místem jsou Slavíky, kde může být začátek trasy v terénu hůře patrný. Ke Koukolově hoře lze dojít také od železniční zastávky Králův Dvůr-Popovice po žluté značce nebo od nádraží ve Zdicích po zelené.
Trasa má místy náročnější stoupání, nerovnosti u lomů a podle novějších turistických informací není vhodná pro kočárky ani vozíčkáře. Vyplatí se proto pevná obuv, dostatek času a předem promyšlený návrat. Výlet na Koukolovou horu spojuje drobnou památku, geologii i jarní přírodu v jednom místě – a právě v tom je jeho největší kouzlo.