Největší překvapení šťáhlavského kostela se ukrývá na kruchtě. Varhany Ferdinanda Gutha z Čisté z roku 1856 mají jediný manuál a devět rejstříků, jejich konstrukce je však na venkovský kostel neobyčejně zajímavá. Kvůli nízkému stropu kruchty byly velké dřevěné pedálové píšťaly uloženy vodorovně v podlaze. Nástroj navíc obsahuje vzácný rejstřík nazvaný Harmonika, založený na kovových jazýčcích.
Varhany byly dlouho ve velmi špatném stavu, který zhoršovaly plísně i červotoč. Generální restaurování v roce 2024 jim vrátilo původní funkci a 4. května téhož roku byly znovu požehnány a uvedeny do provozu za účasti plzeňského biskupa Tomáše Holuba. Při koncertech tak dnes návštěvníci mohou slyšet nástroj, který není pouze historickým exponátem, ale stále slouží svému účelu.
Kostel jako součást zámeckého celku
Kostel svatého Vojtěcha stojí v centru Šťáhlav a tvoří jednu z výrazných součástí místního zámeckého areálu. Ten zahrnuje také zámek, park, ohradní zeď, dvě iluzivní brány, bývalý zahradní pavilon později upravený na Boží hrob a další hospodářské stavby. Při návštěvě proto dává smysl nevnímat kostel jako osamělou památku, ale jako článek širšího historického prostoru.
Na místě původně stála barokní kaple, která vznikla za Kokořovců v 17. století. Černínové z Chudenic ji později rozšířili o kněžiště s oratoří a sakristií. Na západní straně přibyla kruchta a výrazné průčelí se sochou svatého Vojtěcha. Přesné datování přestavby se v dostupných popisech liší, bezpečně ji lze zasadit do druhé poloviny 18. století.
Pozdní baroko s možnou Dientzenhoferovou stopou
Stavba je pozdně barokní jednolodní kostel s obdélným presbytářem zakončeným apsidou. Průčelí završuje segmentový štít s nikou a sochou patrona, nad střechou se uplatňuje cibulovitá báň se sanktusovou vížkou. Loď, presbytář i sakristie mají klenby s plackami, které interiéru dodávají komorní, ale výrazně tvarovaný charakter.
Některé architektonické rysy připomínají díla Kiliána Ignáce Dientzenhofera v širším okolí, například Kalvárii u Radnic nebo kostel svatého Martina ve Chválenicích. Přímý doklad o autorství však chybí. Stavitelem mohl být Dientzenhofer, případně někdo z jeho okruhu či žáků, jistotu ale současné poznatky neposkytují.
Interiér plný šlechtických i duchovních symbolů
Vybavení kostela připomíná jeho dlouhé spojení s vrchností. Klasicistní hlavní oltář zdobí klečící andělé od Ignáce Michala Platzera mladšího a černínský znak. Pozornost si zaslouží také oltář svatého Jana Nepomuckého s reliéfem světcova shození do Vltavy.
V oratoři se nachází epitaf Karla Kokořovce z roku 1605, malovaný na dřevěné desce a později přenesený ze Starého Plzence. Výzdobu doplňují fresky se svatým Vojtěchem a motivem Všech svatých. V sakristii se objevují alegorie Víry, Naděje a Lásky. Tyto detaily stojí za pozornost zejména při organizované prohlídce nebo během kulturních akcí, kdy bývá interiér přístupnější než při běžné návštěvě areálu.
Živá památka, která se postupně obnovuje
Šťáhlavský kostel je filiálním kostelem římskokatolické farnosti Starý Plzenec. Konají se zde bohoslužby, koncerty, Noc kostelů i benefiční programy spojené s obnovou stavby a jejího vybavení. Opravy navíc nekončí restaurováním varhan. Pokračovat má rekonstrukce elektroinstalace, výmalba, obnova fresek, oprava dřevěné podlahy a odvodnění kolem kostela.
Pravidelná nedělní bohoslužba je uváděna na 11 hodin, její aktuálnost je však vhodné před cestou ověřit u farnosti. Samostatný stálý návštěvní režim interiéru není jistý, a proto je nejlepší spojit návštěvu s bohoslužbou, koncertem, Nocí kostelů nebo jinou oznámenou akcí. Zámecký areál v centru Šťáhlav pak nabízí možnost pokračovat procházkou mezi parkem, branami, ohradními zdmi a dalšími památkově cennými objekty.