Místo Husova útočiště i práce
Nejsilnější příběh Kozího hrádku se odehrál v době, kdy Jan Hus musel opustit Prahu. Na hrad nedaleko Sezimova Ústí přišel na začátku léta 1413. Útočiště mu poskytli bratři Jan a Ctibor, synové Viléma z Újezda, tehdejších držitelů panství.
Hus zde ale nebyl pouze ukrytým kazatelem. Setkával se s lidmi z okolí a podle tradice kázal v lese poblíž hradu, později spojovaném s místem pod lipou. Právě zde také dokončil nebo napsal několik významných děl, mezi nimi Postillu, spisy O svatokupectví, O církvi a O šesti bludích.
Na jaře 1414 se krátce vrátil do Prahy, poté znovu pobýval v Sezimově Ústí. Z regionu odešel 15. července na hrad Krakovec, odkud se později vydal do Kostnice. Proč přesně Kozí hrádek opustil, není jisté. Mezi uváděná vysvětlení patří úmrtí hostitele nebo šíření moru, nejde však o bezpečně doložené skutečnosti.
Malý hrad s velkým hospodářským zázemím
Kozí hrádek nebyl rozlehlým královským sídlem, ale menším dvojdílným šlechtickým hradem. Stál na úzkém výběžku u rybníka Jezero a ze tří stran jej chránil příkop, který mohl být široký až kolem dvaceti metrů. Přes něj vedl dřevěný most a vlastní vstup chránil ještě most padací.
Dochované zbytky umožňují představit si základní uspořádání areálu. Hrad měl dvě nádvoří, obytnou hranolovou věž, hospodářské stavby, kuchyni, sýpku, strážnici a sklepní prostory. Do skály byla zahloubena také studna, podle současných údajů hluboká 13,5 metru. Předhradí doplňoval dřevěný pivovar a pravděpodobně i stáj.
Výzkumy navíc ukazují, že okolí nesloužilo jen jako obranné předpolí. Povrchový průzkum a geofyzikální měření pomohly odhalit další části hospodářského zázemí. Archeologové tak mohou hrad číst jako fungující sídlo, které potřebovalo zásoby, výrobu i každodenní obsluhu.
Od vypáleného sídla k národní kulturní památce
Hrad byl v roce 1438 vypálen a krátce nato se v pramenech objevuje jako pustý. Za pravděpodobnou, nikoli jistou, se považuje souvislost s tažením žoldnéřského vojska Albrechta II. Habsburského při obléhání Tábora. Po husitských válkách připadl Kozí hrádek městu Táboru a v 16. a 17. století se jeho zdivo postupně rozebíralo jako stavební materiál pro objekty v nedalekých Měšicích.
Obnova zájmu o místo přišla až v 19. století. První výraznější odkrývání zříceniny začalo roku 1886 z podnětu historika Augusta Sedláčka. Od roku 1899 se archeologickému výzkumu intenzivně věnoval sezimoústecký učitel Josef Švehla. Během přibližně patnácti let shromáždil více než 250 předmětů, například keramiku, mince, oštěpy nebo dětské hračky. Nálezy jsou dnes uloženy v táborském muzeu.
Kozí hrádek byl v roce 1962 prohlášen za národní kulturní památku. Od roku 1991 je v majetku města Sezimovo Ústí. V letech 2020 až 2022 zde proběhly také etapy lokálních oprav zdiva za podpory Jihočeského kraje.
Výlet, který baví i děti
Zřícenina leží necelé čtyři kilometry od historického centra Sezimova Ústí a přibližně šest kilometrů od Tábora. Dostupná je pěšky, na kole i automobilem. Návštěva není klasickou hradní prohlídkou s dochovanými sály. Největší kouzlo spočívá ve čtení terénu: v obrysech nádvoří, příkopu, zbytcích zdiva a pohledu do středověké studny.
Okolo hradu vede zhruba 850 metrů dlouhá naučná stezka. Deset panelů rozděluje pozornost mezi dějiny Kozího hrádku a život Jana Husa. Nechybějí komiksové a interaktivní prvky, takže může zaujmout i rodiny s dětmi. Trasa je určena pouze pro pěší a podle oficiálních informací má střední náročnost.
U areálu se nachází lesní restaurace s venkovním dětským hřištěm. V širším okolí lze výlet rozšířit o Sokolskou mohylu připomínající Jana Žižku z Trocnova, případně pokračovat do Sezimova Ústí a Tábora. Kozí hrádek tak funguje jako samostatný kratší cíl i jako zastávka na výletě po stopách husitství.
Historické místo navíc žije i současnými akcemi. Na 26. září 2026 je připravováno zakončení sezony nazvané Hurá na hrad! Uzamykání Kozího hrádku, s kostýmovanými a večerními prohlídkami. Termín i program je vhodné před cestou ověřit, stejně jako aktuální návštěvní dobu a vstupné.