Na první pohled působí Laichterův dům v Domašínské ulici jako skromná historická stavba. Jeho význam však dalece přesahuje rozměry přízemního městského domu. Právě tady se odehrávaly počátky rodiny, která později ovlivnila české nakladatelství, literaturu i výtvarné umění. Objekt na adrese Domašínská čp. 360 je dnes kulturní památkou a důležitým bodem při poznávání Dobrušky.
Dům s historií sahající do 17. století
Parcela je v písemných pramenech doložena už roku 1604, kdy ji měl vlastnit Jan Šoška. Samostatný grunt zde vznikl v roce 1652 oddělením od sousedního domu čp. 361. Roku 1710 nemovitost koupil Václav Řehák. Jeho dcera Helena se později provdala za Kašpara Leichtera a od té doby zůstával dům v majetku rodiny Laichterových po více než dvě a půl století.
Dnešní vzhled stavby souvisí s velkým požárem Dobrušky v roce 1806. Dům byl následně obnoven a získal klasicistní podobu typickou pro městskou zástavbu první třetiny 19. století. Přízemní zděné průčelí má dvě okenní osy, okna zvýrazňují profilované šambrány a nad domem se zvedá štít s půlkruhově zaklenutým oknem. Sedlová střecha i střídmé průčelí podtrhují jeho nenápadný charakter.
Rodný dům nakladatele i spisovatele
Památka bývá nejčastěji označována jako rodný dům Josefa Laichtera. Přesnější je připomenout také jeho bratra Jana Laichtera, významného nakladatele. Dobrušská větev rodiny dala české kultuře dvě výrazné osobnosti, které se vydaly rozdílnými cestami.
Jan Laichter se zapojil do práce Ottova nakladatelství a podílel se mimo jiné na přípravě Ottova slovníku naučného a Ruské knihovny. V roce 1893 založil spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Františkem Drtinou časopis Naše doba. Později vybudoval vlastní nakladatelství, v němž vycházely překlady antických autorů, beletrie i odborné historické práce. K nejvýznamnějším počinům patřila edice České dějiny. Za zásluhy o českou knižní kulturu obdržel v roce 1945 čestný doktorát filozofie Univerzity Karlovy.
Josef Laichter se věnoval právu i literatuře. Jeho román Sychrova éra z roku 1892 se vrací do Dobrušky 80. let 19. století a zachycuje střet politických a společenských názorů v maloměstském prostředí. Dům tak není pouze připomínkou konkrétního rodáka, ale také místem, odkud lze sledovat širší příběh českého kulturního a veřejného života.
Od nakladatelské rodiny k Věře Jičínské
Další kapitolu historie domu a rodiny představuje Prokop Laichter, syn Jana Laichtera. Věnoval se výtvarnému umění a knižní ilustraci. Jeho druhou manželkou se v roce 1931 stala akademická malířka Věra Jičínská. Po návratu z Paříže často tvořila v Dobrušce a v Orlických horách, které se pro ni staly významným zdrojem námětů.
Jičínská studovala v Praze, Mnichově a Paříži, kde se setkala také s Bohuslavem Martinů. Jejím charakteristickým prostředkem byl pastel, pracovala však rovněž s grafikou, kresbou, akvarelem a olejem. V Dobrušce zachycovala například kostel svatého Ducha nebo místní kovárnu. Její tvorba se pohybovala od analytického kubismu a purismu až k osobité práci s barvou, tvarem a světlem.
Prokop Laichter věnoval městu v roce 1967 nejen rodný dům, ale také část nakladatelského a rodinného archivu a umělecké sbírky. Do muzea se později dostaly desítky obrazů Věry Jičínské, stejně jako množství kreseb a fotografií. Sbírka se dodnes průběžně zpracovává a restauruje. V letech 2025 a 2026 se její část představila také na mezinárodní výstavě v maďarském Pécsi.
Tip pro procházku Dobruškou
Laichterův dům je cenný především jako hmotný bod k příběhu rodiny, jejíž kulturní stopa je mnohem větší než samotná stavba. Nejde o běžně otevřenou muzejní expozici a aktuální možnosti prohlídky je vhodné předem ověřit u Vlastivědného muzea Dobruška nebo v informačním centru. Právě muzeum uchovává významné části laichterovského archivu a sbírku Věry Jičínské.
Návštěvu domu lze spojit s pěší procházkou po dalších místech spojených s dějinami města, například s muzeem, rodným domem F. L. Věka, radnicí nebo kostelem svatého Ducha. Laichterův dům mezi nimi připomíná, že i nenápadná městská fasáda může ukrývat příběh, který zasahuje do celých dějin české kultury.