V hořickém kostele Narození Panny Marie se 21. listopadu 1820 konala svatba Františka Smetany a Barbory, rozené Lynkové. O několik let později se jim narodil syn Bedřich, jedna z nejvýraznějších osobností české hudby. Vazba na slavného skladatele je však jen jedním z důvodů, proč se při návštěvě Hořic u tohoto chrámu zastavit.
Kostel patří k nejvýznamnějším památkám města a dodnes slouží jako živý farní prostor. Díky dobré akustice se zde konají také koncerty chrámové a varhanní hudby, benefiční programy nebo adventní vystoupení.
Nový chrám po ničivém požáru
Na místě dnešního kostela stával starší gotický chrám. Ten spolu s farou, školou, radnicí, špitály, orlojem a zvony zničil velký požár 17. srpna 1738. Podle údajů farnosti si katastrofa vyžádala také pět lidských životů.
Obnova města dala vzniknout velkorysé sakrální stavbě podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Kostel se budoval po požáru a dokončen byl roku 1748. Dochované dopisy dokládají, že se architekt do stavby osobně a průběžně zapojoval. Celkové náklady podle farních údajů dosáhly téměř 20 tisíc zlatých.
Nový chrám neměl od počátku dnešní podobu věže. Ta byla nejprve zakončena provizorní stanovou střechou a teprve 29. října 1748 dostala cibulovou báň s křížkem z dílny Ignáce Klementa z Chrudimi. Kostel později dvakrát vyhořel, v letech 1778 a 1838, pokaždé však byl obnoven.
Barokní prostor s pozdějšími proměnami
Jádrem je orientovaná jednolodní zděná stavba s obdélnou lodí a odsazeným presbytářem. Západní průčelí doplňuje hranolová věž s hodinami, nad kněžištěm se nachází sanktusník s bání. Turistické materiály popisují chrám také jako stavbu na křížovém půdorysu.
Na první pohled může kostel působit jako čistě barokní památka, jeho vnější plášť je však výsledkem pozdějších úprav. Přestavba na konci 19. století do něj vnesla také prvky saské renesance, gotiky a barokního klasicismu. Rozsáhlou obnovou prošel chrám znovu po roce 1989.
V interiéru se potkává barokní a klasicistní vybavení. Hlavní oltář s výjevem Narození Panny Marie je podle farnosti dílem vlašské školy 18. století. Za nejstarší a nejcennější památku uvnitř bývá označována cínová křtitelnice ze 16. století; toto určení vychází z údajů farnosti.
Fresky, Maixnerova křížová cesta a historické varhany
Strop a část stěn pokrývá fresková výzdoba z konce 19. století. Vytvořil ji novobydžovský malíř Ludvík Nejedlý pod odborným dohledem Václava Weinzettla. Při pohledu vzhůru je patrná snaha vtisknout interiéru slavnostní, barevně bohatý charakter.
Za pozornost stojí také obrazy křížové cesty z roku 1860, spojované s hořickým malířem Petrem Maixnerem. Při čištění jejich rámů se připomínalo také jméno Karla Maixnera, proto není vhodné připisovat celý soubor bez dalšího ověření jedinému autorovi. Většina dřevěných soch z 18. a 19. století je podle farnosti dílem novopackého řezbáře Antonína Suchardy.
Pod podlahou se ukrývá pět náhrobních desek, které zakrývají vstupy do krypt. V nich byly uloženy ostatky členů zdejší vrchnosti. Historickou atmosféru doplňují varhany, restaurované při velké rekonstrukci v 90. letech 20. století.
Lapidárium kolem kostela a Smetanova stopa
Prohlídka by neměla skončit u dveří chrámu. Jeho okolí funguje jako lapidárium barokních plastik přenesených z původních míst. Najdete zde například Krista v zahradě Getsemanské, Pannu Marii s Ježíškem nebo svatého Jana Nepomuckého. Sochy jsou připisovány žákům Braunovy školy, kteří v první polovině 18. století přicházeli z nedalekého Kuksu.
Hořice zároveň připomínají širší vztah Smetanova rodu k Hořicku. Kromě kostela jej návštěvník najde ve Smetanových sadech a u pomníku Bedřicha Smetany. Výlet lze spojit také s návštěvou vrchu Gothard, hřbitovního kostelíku svatého Gotharda, synagogy nebo starého židovského hřbitova.
Jak kostel navštívit
Kostel stojí v centru Hořic nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad. Běžná návštěva je možná v době pravidelných bohoslužeb, pevná celodenní turistická otevírací doba však není uváděna. Aktuální režim je proto dobré ověřit u farnosti nebo v Městském informačním centru. To zprostředkovává také případné komentované prohlídky.
Chrám zůstává místem, kde se potkává historie s běžným životem. V posledních letech se pracovalo na interiéru, elektroinstalaci, osvětlení, ozvučení i vytápění lavic. Restaurování obrazového souboru Křížové cesty je uváděno v programech péče o movité kulturní památky pro roky 2024 a 2025, jeho dokončení však není z dostupných údajů jisté.