Jedna z nejzajímavějších lánských památek stojí přímo u zámku, který známe jako letní sídlo českých prezidentů. Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš je na první pohled půvabnou rokokovou stavbou z 18. století. Při nedávném restaurování se však ukázalo, že jeho stavební historie může být mnohem starší, než se dosud předpokládalo.
Zámecká kaple pro Fürstenberky
Kaple vznikala v letech 1748 až 1752 z iniciativy Marie Anny z Valdštejna, manželky knížete Viléma Arnošta z Fürstenberka. Navrhl ji architekt František Ignác Prée a její výstavba byla spojena se zámeckým areálem. Stavitel je v obecních materiálech uváděn jako Slon.
Nová sakrální stavba byla připojena k východnímu křídlu zámku. S jeho prvním patrem ji spojovala krytá chodba vedená přes arkádové oblouky, takže šlechtická rodina mohla do kaple přicházet přímo ze svého sídla. Toto propojení dodnes připomíná, že kostel nebyl původně samostatným chrámem pro celou obec, ale součástí aristokratického rezidenčního komplexu.
Na podobě interiéru se podle dostupných údajů podíleli sochaři Richard Prachner, Josef Jelínek a Ignác Platzer, štukatér A. Odelli, malíř Franz Barberri a mramorář Josef Lauermann. Výsledek spojuje pozdně barokní slavnostnost s lehkostí rokoka a v některých detailech už naznačuje nastupující klasicismus.
Zvony, které vyprávějí o proměnách času
Na kostelní věži se dochoval zvon od malostranského zvonaře Johanna Georga Kühnera. Oba původní zvony vznikly v roce 1750, dochovaný kus však poznáme podle reliéfu Svaté rodiny. Druhý zvon nesl obraz svatého Františka Xaverského, ale roku 1852 byl přelit a během první světové války, v únoru 1917, podlehl rekvizici pro vojenské účely.
Na severní straně kostela stojí proti sobě dvojice pozdně barokních soch svaté Ludmily a svatého Václava. Autor není známý, jejich umístění však vhodně doplňuje český historický a duchovní kontext místa. Při prohlídce se vyplatí věnovat pozornost nejen hlavnímu průčelí, ale také těmto sochařským detailům v okolí stavby.
Obnova vrátila interiéru původní půvab
Rozsáhlá odborná obnova začala na sklonku roku 2019 a pokračovala do roku 2021. Restaurátoři se věnovali hlavnímu oltáři, bočním oltářům svaté Rodiny a svatého Norberta, kazatelně i dřevěnému vybavení. Obnovou prošly také vitráže, pseudobarokní svítidla, varhany a barevnost stěn.
Práce ale nepřinesly pouze estetické zlepšení. Průzkum nástěnných maleb a historických omítek, který popsal Národní památkový ústav, odhalil doklady existence kostela v dnešním půdorysném rozsahu už ve středověku. Neznamená to, že dnešní rokoková budova vznikla ve středověku. Zjištění spíše otevírá další otázky o starších stavebních etapách místa a ukazuje, jak důležitou roli může mít restaurátorský průzkum pro poznání památek.
Z kaple se stal farní kostel
Původně zámecká kaple dnes slouží jako lánský farní kostel. Oficiální materiály se v přesném datu této proměny rozcházejí: obec uvádí rok 1850, zatímco materiál Pražského hradu rok 1857. Jisté je, že stavba postupně překročila hranice zámeckého areálu a stala se součástí veřejného i duchovního života obce.
Kostel přiléhá k lánskému zámku a návštěvu lze spojit s prohlídkou zámeckého areálu, parku a dalších místních památek. Zámek je podle oficiálních informací zpřístupňován v části roku a při některých návštěvnických programech může být do prohlídky zahrnut také interiér kostela. Protože nejde o památku s jistou celodenní otevírací dobou, je vhodné aktuální režim ověřit před cestou u obce, farnosti nebo v programu Pražského hradu.
Do Lán ve Středočeském kraji se tak nevyplatí mířit jen kvůli prezidentskému zámku. Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš nabízí komornější, ale mimořádně vrstevnatý pohled na zdejší dějiny: od šlechtické kaple přes farní chrám až po památku, jejíž obnova pomohla odhalit možná starší kapitoly příběhu obce.