Jen málokteré pohřebiště v Česku působí zároveň jako klidný les, architektonicky promyšlený prostor a průřez dějinami jednoho města. Zlínský Lesní hřbitov nabízí všechny tyto vrstvy. Mezi stromy tu návštěvník najde hroby podnikatelů, architektů, filmařů, výtvarníků, sportovců i lidí spojených s rozvojem Baťova průmyslového města.
Jeho význam nespočívá pouze v tom, kdo zde odpočívá. Důležitá je také samotná koncepce: hřbitov nebyl vtěsnán do pravidelné městské zástavby, ale vznikl ve smíšeném lese stranou průmyslového ruchu a rychle rostoucího centra.
Hřbitov jako součást baťovské vize
Návrh na zřízení Lesního hřbitova předložil Tomáš Baťa městskému zastupitelstvu 20. června 1930. Pro nové pohřebiště byla vybrána plocha v březnickém lese, kde bylo možné zachovat přirozené prostředí a vytvořit důstojné místo mimo každodenní ruch města.
S koncepcí hřbitova je spojován lékař Rudolf Gerbec, projekt zpracoval architekt František Lýdie Gahura. Právě Gahura navrhl také dva kříže a náhrobky Baťovy rodiny. Záměrem nebyla okázalá monumentální výstavba, ale střídmé řešení, v němž hlavní komunikaci doplňují lesní cesty vedoucí ke skupinám hrobů.
Inspirací byl mimo jiné americký vzor a lesní hřbitov Bor u České Lípy, který Tomáš Baťa poznal přibližně kolem roku 1909. Zřízení zlínského hřbitova bylo povoleno v roce 1931 a o rok později se uskutečnilo jeho vysvěcení. Nová cesta k areálu vznikla podle městských údajů v roce 1934.
Od Rudolfa Gerbce k Tomáši Baťovi
Prvním pochovaným se stal student medicíny Rudolf Gerbec, syn osobního lékaře Baťovy rodiny. Brzy přibyly hroby, které daly vzniknout skupině čestných hrobů Baťovy rodiny a jejích blízkých spolupracovníků.
Nejznámější z nich patří Tomáši Baťovi. Zakladatel obuvnického impéria byl na Lesním hřbitově pohřben 14. července 1932, krátce po tragickém leteckém úmrtí. Nedaleko odpočívá také jeho pilot Jindřich Brouček a další členové rodiny. Hřbitov tak připomíná nejen podnikatelský úspěch, ale i lidi, kteří stáli u proměny Zlína v moderní průmyslové město.
Filmový Zlín, architektura i sport
Procházka areálem může být zároveň neobvyklou cestou dějinami zlínské kultury. Svůj hrob zde má režisérka Hermína Týrlová, průkopnice českého animovaného filmu, i režisér a výtvarník Karel Zeman. Jejich přítomnost připomíná význam Zlína jako filmového centra.
Mezi další osobnosti patří architekti František Lýdie Gahura a Miroslav Drofa, spisovatel a grafik Svatopluk Turek nebo cestovatel Miroslav Zikmund. Městské údaje uvádějí také výtvarníka a designéra Zdeňka Kováře, jazykovědce Františka Bartoše, návrhářku hraček Libuši Niklovou a olympijského vítěze Ladislava Váchu. Jednotlivé hroby tak vytvářejí pestrou mapu oborů, které se ve Zlíně v průběhu desetiletí rozvíjely.
Les, hroby a proměny pohřbívání
Lesní charakter není pouze kulisou. Podle města tvoří porost v areálu smíšený les starý přibližně 80 až 100 let a je veden jako les zvláštního určení. Mezi stromy vedou cesty ke skupinám hrobů, které nemají působit okázale. Atmosféra místa je proto spíše komorní než monumentální.
Současně zde lze sledovat proměnu pohřebních zvyklostí. Vedle tradičních hrobů se nacházejí urnová místa, urnový háj, tři vsypové loučky a kolumbárium začleněné do čelní obvodové zdi. Krematorium je součástí areálu od roku 1979. Podle dostupných městských údajů má hřbitov celkem 11 583 evidovaných hrobových míst, přičemž jejich počet se může v čase měnit.
Prakticky pro návštěvu
Hlavní vstup a správa hřbitova jsou uváděny na adrese Filmová 412 ve Zlíně. K areálu vede městská doprava, mimo jiné linka 32 se zastávkou Lesní hřbitov. Návštěvní doba se podle ročního období mění; před cestou je proto vhodné ověřit aktuální údaje u provozovatele.
Lesní hřbitov lze navštívit jako místo spojené s Tomášem Baťou, jako připomínku zlínské filmové a architektonické historie i jako ukázku citlivého propojení pohřebiště s přírodou. Stále jde však o fungující hřbitov, a návštěva by proto měla zůstat především pietní. Příležitostně se konají také komentované prohlídky, jejichž termíny je nutné sledovat aktuálně.