Na travnaté ploše náměstí Práce se dlouhá nerezová linie zvedá do prostoru, láme se a z různých stran mění svůj vzhled. Velký Fibonacci působí na první pohled jako abstraktní monument, jeho tvar však vychází z matematického principu. Jednotlivé úseky kompozice se postupně prodlužují podle Fibonacciho posloupnosti, v níž je každé další číslo součtem dvou předchozích.
Autorem díla je Rudolf Valenta (1929–2015), český sochař, malíř a grafik a významný představitel konstruktivismu. Valenta od roku 1970 žil v emigraci, nejprve v Londýně a později v západním Berlíně. Jeho tvorba se často opírala o geometrické vztahy, řád a prostor, což se ve zlínské plastice projevuje velmi názorně.
Od výtvarné přehlídky k velkému monumentu
Velký Fibonacci má ve Zlíně delší historii, než by se mohlo zdát podle současné podoby. Motiv se objevil už v rámci přehlídky Prostor Zlín 94, která navazovala na zdejší tradici umisťování monumentálního současného umění přímo do městského prostředí. Původní plastika stála ve spodní části Gahurova prospektu.
Dnešní podoba souvisí s obnovou prostoru náměstí Práce v letech 2013 až 2014. Městský projekt Zlín 700 uvádí původ díla v roce 1994 a rekonstrukci v roce 2013, dobové materiály současně popisují novější objekt jako repliku původní práce ve větším měřítku. Bezpečně lze tedy říci, že současný monument navazuje na dílo z přehlídky Prostor Zlín 94 a do prostoru náměstí Práce se vrátil jako zvětšená nerezová instalace.
Její jednotlivé části se podle dobových informací přivážely na místo samostatně a skládaly až tam. Rozměry totiž neumožňovaly přepravit celý objekt najednou. Před samotným umístěním vznikl také zmenšený model náměstí Práce v měřítku 1:50. Pomohl ověřit orientaci plastiky i průhledy mezi ní a okolními stavbami.
Geometrie, která zapadá do Zlína
Volba místa nebyla náhodná. Náměstí Práce leží v těsné blízkosti někdejšího továrního areálu firmy Baťa a patří k nejvýraznějším prostorům moderního Zlína. Jeho podoba vznikala od poloviny 20. let 20. století na pozemcích, kde dříve bývala pole a pastviny. Postupně se zde vytvořilo jedno z center města s charakteristickou sítí komunikací, pravidelnou zástavbou a funkcionalistickými stavbami.
Právě tento racionálně uspořádaný charakter byl jedním z důvodů, proč se Velký Fibonacci ocitl právě zde. Architekt Pavel Chládek, iniciátor záměru a autor rekonstrukce podchodu, vnímal plastiku jako doplnění geometrického a cíleně urbanizovaného prostředí. Nerezová ocel navíc odolává počasí i běžným nárokům veřejného prostoru, takže dílo může fungovat bez ochranného pavilonu a bez vstupních bariér.
Plastika, která se mění s každým krokem
Velký Fibonacci není určený jen k pohledu z jednoho místa. Dlouhá, přibližně dvaadvacet metrů měřící lomená linie vypadá jinak při příchodu od Velkého kina, jinak od hotelu Zlín a znovu při pohledu od vstupu do podchodu. V otevřeném prostoru lze sledovat nejen samotnou konstrukci, ale také její vztah k okolním budovám.
Vyplatí se proto plastiku obejít po chodnících a chvíli pozorovat, jak se mění její silueta. Dobře funguje kontrast lesklého kovu, zelené plochy a cihlových či funkcionalistických staveb v pozadí. Večer může výraz kompozice podpořit nasvícení, které zvýrazňuje její linearitu a povrch nerezové oceli. Uváděná výška díla se v různých materiálech liší, proto není nutné upínat pozornost k jednomu přesnému číslu. Podstatnější je měřítko, díky němuž plastika působí zblízka i z větší dálky.
Za jedním dílem na procházku Zlínem
Velký Fibonacci je venkovní dílo ve veřejném prostoru, takže k jeho návštěvě není potřeba vstupenka ani dodržování návštěvní doby. Nejlépe se hodí jako zastávka při pěší prohlídce baťovského centra. Z náměstí Práce lze pokračovat k Baťovu mrakodrapu, Velkému kinu, někdejší vstupní bráně do továrního areálu, tržnici nebo hotelu Zlín. Další část trasy může vést ke Gahurovu prospektu a ke komplexu 14|15 BAŤŮV INSTITUT.
Plastika tak není izolovaným objektem, ale výrazným orientačním bodem v místě, kde se potkávají různé vrstvy zlínského příběhu. Středověký matematik Leonardo Pisánský, známý jako Fibonacci, zde dostal připomínku v podobě současného konstruktivistického díla. A město, které proslulo důrazem na řád, výrobu a promyšlenou architekturu, získalo monument, v němž se matematický princip stává součástí každodenního veřejného prostoru.