Jen málokterá pražská budova v sobě spojuje tolik různých příběhů jako Lichtenštejnský palác na Kampě. Stojí těsně u Vltavy, má nepravidelný šestiboký půdorys s vnitřním nádvořím a jeho stavební historie je stejně proměnlivá jako dějiny města kolem něj. Dnes slouží především státu, veřejnost se do jeho interiérů dostane jen při vybraných příležitostech.
Nejstarší zmínka o zdejším pozemku pochází z roku 1555. Tehdy tu byla zahrada na břehu řeky, později na místě vyrostly dva dřevěné domy, které pravděpodobně zanikly během třicetileté války. Roku 1660 koupil zahradu Jan de la Cron a nechal zde postavit větší obytný dům. O několik desetiletí později se začal rodit palác, který známe dnes.
Barokní palác s přístavištěm
Současná stavba vznikla v letech 1697 až 1698. Projekt je připisován Giovannimu Battistovi Alliprandimu, u jehož autorství se však používá opatrná formulace. Šlo o takzvané vodní palazzetto – palác, jehož vztah k řece nebyl jen obrazný. Od Vltavy do budovy vedl tunel s přístavištěm pro loďky a před jižním průčelím se rozkládala zahrada se skleníkem a domkem zahradníka.
Původní barokní podoba byla výraznější než ta dnešní. Stavbu doplňovaly dvě věže s cibulovitě zastřešenými altány. Majitelé se ale v 18. století střídali a palác postupně měnil své využití i vzhled. Roku 1741 jej získala Barbora Krakovská z Kolovrat a rod Kolovratů ho vlastnil téměř celé následující století.
Od Lichtenštejnů k Odkolkům
Lichtenštejnové drželi palác mezi lety 1831 a 1864. Jan Josef kníže z Lichtenštejna nechal odstranit obě věže a nad vstupní portál umístil rodový erb. Originál erbu je dnes uložen v interiéru, zatímco na fasádě je jeho kopie. Ani tato etapa však nepředstavovala konečnou podobu domu.
V roce 1864 koupil palác mlynář František Odkolek. Nechal jej zvýšit o druhé patro a přestavět. Barokní průčelí nahradila nová fasáda a budova získala v zásadě dnešní objem. Z původního paláce zůstal především reprezentativní vstupní portál se sloupovou architekturou a balkonem s balustrádou.
Odkolek objekt nevnímal pouze jako rodinné sídlo. Část prostor pronajímal a podle historických podkladů zde působila mimo jiné německá polytechnika a německá reálka. Od roku 1897 už palác patřil pražské obci a sloužil různým úředním účelům.
Budova v proudu dějin
Za německé okupace v letech 1940 až 1945 zde sídlilo krajské vedení NSDAP. Zahrada byla propojena s okolními pozemky, zmizely některé zídky a oplocení a na Kampě vzniklo cvičiště Hitlerjugend. Po válce se prostor proměnil ve veřejný park. Palác následně využívaly státní instituce, například Státní výbor pro výstavbu nebo Státní plánovací komise.
Roku 1958 byl objekt zapsán mezi nemovité kulturní památky. V roce 1978 jej získal do vlastnictví tehdejší Úřad předsednictva vlády ČSSR. Tehdy byl v havarijním stavu a hrozilo, že se východní průčelí sesune do řeky. Při sanaci proto vznikly mimo jiné hluboké milánské stěny, zdivo bylo injektováno a konstrukci zpevnila ocelová táhla.
Generální rekonstrukce pro potřeby vlády probíhala přibližně v letech 1979 až 1991, s hlavní etapou od roku 1982. Projekt připravil architekt Kamil Fuchs. Palác dostal další podzemní podlaží a v horních patrech vznikly apartmány pro významné státní hosty. Další velký zásah si vyžádala povodeň v srpnu 2002, která poškodila přízemní prostory. Blízkost Vltavy tak zůstává jedním z nejvýraznějších témat celé historie stavby.
Reprezentativní sídlo s omezeným vstupem
Dnes Lichtenštejnský palác využívá Úřad vlády České republiky. Konají se zde pracovní a společenská setkání, protokolární přijetí i pobyty zahraničních delegací. V apartmánech byli ubytováni například britská královna Alžběta II. s princem Philipem, španělský král Juan Carlos s královnou Sofií nebo japonský císař Akihito s císařovnou Mičiko.
Palác není běžně otevřen jako muzeum. Při dnech otevřených dveří se ale návštěvníci mohou podívat do modrého salonku, salonku Kampa, Zlatého a Hnědého sálu, zahradního salonu nebo do palácové zahrady. Trasa často končí výhledem na Vltavu a Karlův most. Konkrétní rozsah prohlídky se může měnit podle programu a bezpečnostních opatření.
Zvýšený zájem v roce 2026 přinesla výstava Dary premiérům, která představuje více než 130 státních darů z přibližně tří desítek zemí. Exponáty z kovu, porcelánu, skla, dřeva, textilu či drahých kamenů připomínají, že palác není jen historickou památkou, ale také místem současné diplomacie. Podle kalendáře Úřadu vlády je dalším plánovaným dnem otevřených dveří 17. listopad 2026; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální podmínky.
Adresa U Sovových mlýnů 506/4 pomůže rozlišit tento objekt od Lichtenštejnského paláce na Malostranském náměstí. Na Kampě stojí nedaleko Werichovy vily, Sovových mlýnů a parku Kampa. Kdo se sem vydá při mimořádném otevření, měl by počítat s frontami a prohlídkami ve skupinách. Odměnou je pohled do míst, která běžný návštěvník Prahy míjí za zavřenými dveřmi.