Největší pozornost v zámeckém parku v Lipníku nad Bečvou poutá buk, kterému místní říkají Opičák. Jeho dlouhé převislé větve se sklánějí až k zemi, kde zakořeňují a vytvářejí druhotné kmeny. Strom tak nepůsobí jako běžný solitér, ale spíše jako spletitá živá stavba. Zaujme dospělé i děti a patří k nejvýraznějším přírodním zajímavostem historického areálu.
Strom, který si vytváří vlastní svět
Opičák je převislý buk lesní, botanicky uváděný jako Fagus sylvatica ‘Pendula’. Podle dostupných údajů dosahuje přibližně sedmnácti metrů, obvod kmene má kolem 430 centimetrů a koruna se rozkládá do šířky asi 25 metrů. U takto starého a živého organismu je ale třeba brát rozměry jako orientační.
Neobvyklý vzhled buku vzniká tím, že se jeho větve dotýkají půdy, zakořeňují a postupně vytvářejí další opory. Strom se díky tomu rozrůstá do stran a získává několik korun i kmenů. Při procházce je zajímavé sledovat, kde končí původní kmen a kde začíná nová část stromové struktury.
Od ovocné zahrady k anglickému parku
Zámecký park není novodobou zelenou plochou vloženou mezi historické budovy. Jeho počátky sahají do 50. let 17. století, kdy jej za Dietrichštejnů založili jako okrasnou zahradu s ovocnými stromy. V dalších staletích se podoba areálu měnila podle dobového vkusu. Zahrada postupně přebírala prvky francouzských úprav a kolem roku 1880 byla rozšířena a přetvořena v anglický krajinářský park.
Právě anglický způsob komponování zeleně vysvětluje volnější charakter místa. Park nepůsobí jako přísně geometrická zahrada, ale jako prostor, v němž se střídají vzrostlé stromy, otevřenější plochy a průhledy k architektuře. Historie zde není soustředěna pouze v budovách – je patrná také v rozmístění zeleně a v celkovém vztahu mezi parkem a zámkem.
Střešní zahrada jako zahradní a technická rarita
Další zdejší pozoruhodností je střešní zahrada na terase bývalých stájí či koníren. Vznikla v souvislosti s přestavbami zámku a hospodářského křídla v 19. století. Dostupné historické podklady ji spojují s prací stavitele Josefa Zürka a zahradníka Ferdinanda Wenzela. Se zámeckým areálem ji měl propojovat můstek vedoucí k někdejšímu salónku v jihozápadním křídle zámku.
Zahrada je pozoruhodná nejen tím, že se nachází nad úrovní okolního terénu. Svého času představovala také náročné technické řešení. Kvůli prosakování vody byla v letech 1910 až 1911 přestavěna a v roce 2006 prošla komplexní obnovou. V turistických materiálech bývá označována za historicky mimořádnou, někdy dokonce za první či nejstarší střešní zahradu severně od Alp. Přesnější označení se v jednotlivých podkladech liší, jisté však je, že jde o výjimečnou součást lipnického areálu.
Park v sousedství zámku a kostela
Zelený areál je součástí širšího historického celku, který zahrnuje renesanční zámek, ohradní zeď, hospodářské budovy i sousední kostel svatého Františka Serafinského. Z parkových cest lze vnímat průhledy k hlavnímu průčelí zámku a také směrem k bývalému piaristickému areálu. Jednotlivé stavby tak nepůsobí odděleně, ale jako části jednoho městského příběhu.
Zámek dnes slouží jako sídlo městského úřadu, nejde tedy o běžně přístupnou zámeckou expozici. Park a střešní zahrada však nabízejí možnost poznat areál zvenčí a bez dlouhé návštěvy spojit přírodu, architekturu i dějiny Lipníka nad Bečvou.
Prakticky pro návštěvu
Park se nachází v historickém centru Lipníka nad Bečvou, vstup do areálu je uváděn na adrese Bratrská 358. Podle aktuálních informací Technických služeb bývá veřejně přístupný denně od 5 do 22 hodin. Střešní zahrada má sezónní režim, obvykle od 1. dubna do 31. října, a její provozní dobu je vhodné před cestou ověřit.
Na prohlídku stačí krátká procházka, při níž se vyplatí nespěchat. Opičák je nejvýraznější přírodní zastávkou, střešní zahrada připomíná technické ambice 19. století a okolní budovy dokreslují proměny města. Právě v tomto spojení spočívá kouzlo lipnického parku: na malém prostoru tu lze sledovat téměř čtyři století zahradní, stavební i městské historie.