Na první pohled může kaple svatého Antonína Paduánského v ulici Dlouhá působit jako drobná sakrální stavba ukrytá v zástavbě. Při bližším pohledu však zaujme neobvyklým kruhovým půdorysem a centrálně řešeným prostorem. Raně barokní kaple vznikla v roce 1670 jako hřbitovní a dodnes patří k nejzajímavějším drobným památkám Lomnice u Tišnova.
Její význam nespočívá jen v samotném vzhledu. Stavba je také připomínkou rozsáhlé proměny městečka za vlády hraběte Františka Gabriela Serényiho, kdy se měnil kostel, náměstí i další části historického jádra. Kaple tak zapadá do širšího příběhu Lomnice jako místa, kde se v 17. století výrazně prosazoval raně barokní stavební a výtvarný jazyk.
Kruhová kaple s kupolí a lucernou
Hlavní prostor kaple má kruhový půdorys a je zaklenut kupolí. Nad ní vystupuje lucerna, která stavbě dodává charakteristickou siluetu. Ke kruhovému tělesu přiléhá čtyřboká vstupní předsíň. Nad ní se zvedá hranolová část s cibulovou střechou, takže kaple působí jako promyšlený celek, v němž se spojuje jednoduchost centrální dispozice s výrazným vertikálním zakončením.
Fasádu člení oválná okna, římsy a čtyři pilastry s římsovými hlavicemi. Právě tyto detaily stojí za pozornější prohlídku při obcházení stavby. Kaple stávala u hřbitova, který byl původně přemístěn od farního kostela na náměstí. I po zániku pohřebiště si proto uchovala důležitou urbanistickou roli a zůstává výrazným bodem severní části městečka.
Součást barokní proměny Lomnice
Kaple vznikla v době, kdy Lomnice procházela rozsáhlou stavební proměnou. Serényiovská éra vtiskla historickému jádru reprezentativnější podobu a dodnes je možné sledovat její stopy na několika místech. Při návštěvě kaple se nabízí pokračovat ke kostelu Navštívení Panny Marie, na náměstí s mariánským sloupem nebo k lomnickému zámku.
Jako stavitel bývá v podkladech Jihomoravského kraje uváděn brněnský stavitel Pavel Weinberger. Tento údaj je však vhodné spojovat právě s krajským památkovým podkladem. Bezpečně doložený je především vznik kaple kolem roku 1670.
Thomasbergerova řezbářská stopa
Interiér kaple souvisí s tvorbou brněnského sochaře Matyáše, respektive Mathiase Thomasbergera. Ten se podílel na dřevořezbářské výzdobě a vnitřním vybavení kaple. Jeho jméno se v Lomnici objevuje také u mariánského sloupu na náměstí, takže obě památky lze vnímat jako dvě části jedné výtvarné stopy.
Kaple tak není zajímavá pouze svým půdorysem. Připomíná také, jak se do menších moravských městeček dostávala kvalitní barokní sochařská práce a jak se jednotlivé památky v historickém centru vzájemně doplňovaly.
Hřbitov zmizel, paměť zůstala
Hřbitov u kaple sloužil obyvatelům Lomnice do roku 1876. Poté byl zrušen a naproti vzniklo nové, větší pohřebiště ve svahu. V prostoru původního hřbitova se později objevil mimo jiné menší park, zatímco kaple zůstala připomínkou někdejšího využití místa.
Na její zdi je osazena starší náhrobníková deska z červeného drásovského pískovce. Z nápisu lze podle regionálního historického výkladu částečně rozpoznat letopočet 1776 a spojit jej s Karolinou Neumanovou, manželkou lomnického hospodářského ředitele. Celé čtení desky však není jisté, a proto je lepší vnímat ji jako zajímavý fragment místní pohřební historie než jako zcela jednoznačně rozluštěný doklad.
Po obnově opět výraznější zastavení
V roce 2025 prošla kaple celkovou památkovou obnovou. Opravy se týkaly vnějších i vnitřních omítek, historických architektonických prvků, fasády, otvorových výplní, klempířských detailů i odvodnění. Po dokončení prací se její podoba znovu výrazněji uplatňuje v obrazu Lomnice.
Kaple není místem pravidelných bohoslužeb a její interiér nemusí být běžně otevřený. K nahlédnutí se může zpřístupnit při zvláštních příležitostech, například během Dnů evropského dědictví. Před plánovanou návštěvou interiéru je proto vhodné ověřit aktuální možnosti u Římskokatolické farnosti Lomnice u Tišnova.
Samotná kaple je snadno spojitelná s procházkou po historickém centru. Zájemci o delší výlet ji mohou zařadit také do trasy z Tišnova přes Lomničku, Šerkovice, Lomnici a Veselí na Veselský chlum. Přibližně dvacetikilometrová cesta vede kopcovitou krajinou a umožní poznat nejen barokní památky, ale i okolí městyse.