Největším pokladem kostela Navštívení Panny Marie v Lomnici je Boží hrob vybudovaný v letech 1844 až 1847. Nejde o pouhou dekorativní scénu, ale o neobvyklou figurální kompozici spojenou s velikonoční zbožností. Na jejím vzniku se podíleli sochaři Josef Břenek a Benedikt Eden. Právě tato část interiéru je důvodem, proč se při návštěvě vyplatí nezůstat jen u obdivu k výraznému průčelí.
Dominanta historického centra
Kostel stojí v historickém srdci městyse Lomnice u Tišnova a společně s radnicí, morovým sloupem a dalšími památkami vytváří působivý celek. Na první pohled upoutá především jeho monumentální západní průčelí se dvěma věžemi. Ty završují cibulové střechy s lucernami a mezi věžemi se rozkládá atika s trojúhelným štítem.
Výzdoba nezůstává pouze u architektury. Vstupní portál doprovázejí sochařské motivy s alegoriemi víry, naděje a lásky. Kostel tak už při příchodu ukazuje, že jeho stavitelé chtěli vytvořit výraznou dominantu, nikoli jen praktickou farní stavbu.
Stavba Serényiů a nástup raného baroka
Dnešní chrám je v pořadí druhým kostelem v dějinách Lomnice. Starší stavba stávala na dnešním náměstí přibližně v místech, kde dnes najdeme mariánský sloup z roku 1710. Nový kostel začal roku 1669 budovat hrabě Gabriel Serényi, který Lomnici získal o několik let dříve. Po jeho smrti v roce 1677 pokračoval v dohledu nad stavbou jeho bratr Jan Karel Serényi.
Kostel byl benedikován roku 1682 a začal sloužit bohoslužbám, dokončovací práce však podle všeho pokračovaly ještě do konce následujícího roku. K vlastní konsekraci došlo až roku 1755, kdy chrám vysvětil olomoucký biskup Ferdinand Julius Troyer.
Stavba je řazena k ranému baroku. Architektonický návrh je spojován s Giovannim Pietrem Tencallou a její prostorové řešení vychází z konceptu vídeňského kostela Devíti andělských kůrů. Protáhlá obdélná dispozice, příčná loď a sálový interiér vytvářejí prostor, který působí slavnostně, ale zároveň přehledně.
Co hledat uvnitř
Interiér připomíná několik století vývoje kostela. Dochovaly se barokní kostelní lavice i další sochařská díla, část vybavení však pochází až z 19. století. Kromě Božího hrobu stojí za pozornost také kříž v předsíni s postavou takzvaného dobrého lotra.
Boží hrob je nejvýraznějším pozdějším zásahem do výzdoby chrámu. Jeho figurální pojetí se odlišuje od běžných jednoduchých aranžmá a připomíná, že kostel nebyl jen architektonickým projektem šlechtického rodu, ale také živým místem obřadů a lidové zbožnosti. Při prohlídce proto stojí za to věnovat pozornost nejen celkovému uspořádání, ale i jednotlivým postavám a detailům sochařské práce.
Kostel jako součást lomnické procházky
Návštěvu chrámu lze spojit s procházkou po historickém centru Lomnice. Nedaleko se nachází také rotundová hřbitovní kaple sv. Antonína Paduánského, která byla pravděpodobně postavena kolem roku 1670. Spolu s kostelem, zámkem, radnicí a morovým sloupem připomíná dobu, kdy se městys výrazně proměňoval pod vlivem rodu Serényiů.
Kostel je dodnes farním chrámem a zůstává součástí místního duchovního života. V letech 2020 až 2021 vznikla ve spolupráci farnosti a městyse také nová křížová cesta po trase tradiční velkopáteční pobožnosti směrem na Veselí. Pro pěší návštěvníky tak může být kostel začátkem výletu, který propojí památky, krajinu i živé tradice.
Režim zpřístupnění interiéru se může měnit, proto je vhodné před návštěvou ověřit aktuální možnosti u Římskokatolické farnosti Lomnice u Tišnova nebo městyse. I při krátké zastávce v centru však kostel nabídne silný zážitek: zvenčí působivou raně barokní architekturu a uvnitř pozoruhodný Boží hrob, který patří k nejzajímavějším detailům lomnického chrámu.