Voda byla pro krušnohorské doly stejně důležitá jako ruda. V Mikulášské štole v Hoře Svaté Kateřiny ji kdysi využívali k pohonu zařízení, které pomáhalo odvádět vodu z hlubších částí dolu. Právě tato technická stránka dává historickému podzemí osobitý půvab: návštěvník zde neuvidí jen chodby vysekané ve skále, ale také důkaz, jak náročné bylo dobývat kov v horském masivu.
Důl, kolem kterého vyrostlo město
Hora Svaté Kateřiny leží v Ústeckém kraji, nedaleko hranice se Saskem. Místní revír patřil k významným krušnohorským oblastem, kde se od pozdního středověku získávalo především stříbro a měď. Těžily se zde také olověné rudy a podle městských materiálů se v okolí dokonce rýžovalo zlato.
Vývoj osady úzce souvisel s hornictvím. Za počátek výraznějšího rozvoje je spojováno působení Lorenze Glatze z Altenhorfu, který zdejší panství získal roku 1473. Později bylo odděleno horní dílo zvané Kupferhall a 2. února 1528 povýšil Ferdinand I. nově vznikající městečko a udělil mu městská privilegia. Z rudného bohatství tak nevznikl pouze důl, ale také městské prostředí, které mělo zajišťovat život horníků, řemeslníků a obchodníků.
Podzemní systém a síla vody
Městský důl Mikuláš sledoval stejnojmennou rudní žílu od povrchu na Městském vrchu do hlubších částí ložiska. Důlní komplex tvořily štolové i hlubinné horizonty a žíla byla sledována hluboko pod úrovní nejnižší Mikulášské štoly. V celém místním masivu se podle města nacházelo 64 štol, přičemž 14 z nich mělo vlastní jméno. Některá důlní díla byla propojena, další dnes zůstávají zavalená nebo nepřístupná.
Nejzajímavějším technickým prvkem Mikulášské štoly bylo vodní kolo umístěné v komoře uvnitř dolu. Vodu k němu přiváděl náhon od Nové Vsi v Horách. Pohon sloužil k čerpání vody a po využití měla voda pokračovat ještě k pile. Takové soustavy nebyly v Krušných horách okrajovou záležitostí. Náhony, kanály, rybníky, nádrže a odvodňovací štoly tvořily promyšlenou síť, bez níž by hlubinná těžba nemohla dlouhodobě fungovat.
Od rozmachu k uzavření
Hornictví zde zažívalo několik období růstu a útlumu. Výraznější rozmach začal podle městské historie roku 1713. V 16. a 17. století měla zdejší měď význam i pro širší trh, protože jí bylo v jiných částech Krušnohoří méně. Později však výtěžnost klesala a po šedesátých letech 18. století se těžba rychle dostávala do útlumu. Roku 1786 byla zastavena a v roce 1808 stát revír uzavřel.
Pokusy o obnovení těžby se objevily ještě později. Patřilo k nim založení společnosti Frisch Glück v roce 1835 nebo průzkum Mostecké uhelné společnosti v letech 1900 až 1904. Trvalý návrat k těžbě však nepřišel. Podzemí mezitím získalo jiné využití. V letech 1936 až 1938 byla štola obnovena a zpřístupněna jako prohlídková trasa. Městské materiály uvádějí také otevření hornického muzea v roce 1936 a využití štoly jako protileteckého krytu za druhé světové války.
Prohlídka i Stříbrná stezka
Dnes je přístupná přibližně 420 metrů chodeb. Trasa připomíná čelby, dobývky, šachtu i prostor někdejšího vodního kola. Podzemí má také mineralogickou hodnotu. V okolních horninách se vyskytují například křemen, fluorit, galenit, chalkopyrit, malachit, sfalerit nebo tetraedrit; některé z těchto minerálů souvisely s obsahem stříbra v rudě.
Na návštěvu štoly navazuje Stříbrná stezka, vybudovaná ve městě v roce 2022. Začíná na náměstí Pionýrů a přes kapličku Ecce Homo vede podél hraničního potoka Svídnice k informačnímu centru u dolu. Patnáct tabulí vysvětluje hornictví, vodní hospodářství, mineralogii, hutnictví i zaniklé osady. Štola tak není izolovanou atrakcí, ale součástí širšího příběhu krušnohorské krajiny, kterou po staletí utvářela těžba.
Co vědět před cestou
Mikulášská štola leží v dolní části Hory Svaté Kateřiny poblíž hraničního přechodu do Německa. Pravidelné prohlídky se podle aktuálních informací konají především o víkendech a svátcích, zatímco návštěvu ve všední dny nebo pro větší skupiny je vhodné předem domluvit. Provoz se může měnit podle sezony, proto je rozumné ověřit si termín přímo u města. Do podzemí se hodí teplejší oblečení a nepromokavá obuv.
S místem se občas spojuje také hledání nacisty uloupené Jantarové komnaty. V 90. letech zde skutečně působili hledači pokladů, samotný nález komnaty ani konkrétní ukrytý poklad však doložen není. Skutečným bohatstvím Mikulášské štoly zůstává její hornická historie, technické řešení a možnost nahlédnout do prostředí, které po staletí pomáhalo živit celé město.