Na severním okraji Sinutce stojí nenápadná barokní kaple, která v sobě spojuje poutní tradici, příběh poválečného chátrání i pozoruhodnou občanskou obnovu. Jen asi sto metrů nad ní se ukrývá studánka, jíž lidé po generace připisovali schopnost pomáhat při očních neduzích. Právě odtud vyráží svatomarkovské procesí, obnovená slavnostní cesta krajinou Českého středohoří.
Krátká pouť mezi poli a sady
Procesí vede ze Sinutce přes Kozly do Chrámců. Celá trasa měří přibližně tři kilometry, nejde tedy o náročnou dálkovou pouť, ale o pomalé putování mezi vesnicemi, poli, sady a drobnými sakrálními památkami. Zastavení bývají u křížů, kapliček nebo božích muk, tedy u míst, která připomínají někdejší duchovní život zdejší krajiny.
Tradice navazuje na starší prosebná procesí vycházející z kozelské farnosti. Lidé při nich prosili za déšť v pravý čas, ochranu před bouřemi, kroupami a vichřicí i za dobrou úrodu. Dnešní podoba se opírá o historické doklady a spojuje původní trasy směrem k Sinutci a Chrámcům. Obvykle se koná na přelomu dubna a května, často kolem poslední dubnové soboty. Konkrétní termín i program je však třeba ověřit pro daný rok.
Průvod doprovázejí staré české a německé barokní písně, krátká pobožnost a někdy také výklad o památkách v krajině. Účastníci si vyrábějí malé křížky z větviček, stébel trávy, pampelišek a dalších místních rostlin a zapichují je do polí. Nejde jen o folklorní dekoraci, ale o symbolickou prosbu za ochranu toho, co právě raší a roste.
Kaple sv. Víta přežila téměř zánik
Kaple vznikla v době kolem roku 1700, tedy na počátku 18. století, a dnes je kulturní památkou. Zvenčí působí jako menší obdélná stavba s polygonálním závěrem. Uvnitř má centralizující půdorys čtverce s okosenými nárožími a nikami. Průčelí zdobí lizénové rámy, portál a volutový štít, areál doplňuje ohradní zeď s brankou.
Její vybavení bývalo mnohem bohatší než dnes. Inventář z roku 1827 uvádí zdobený oltář sv. Víta, obraz sv. Jana Nepomuckého, kazatelnu, lavice i obrazy evangelistů. Ve věžičce visely dva zvonky a významným předmětem byl také pacifikál, pozlacený mosazný kříž s relikvií sv. Víta. Z oltáře se dochoval pouze malý kus akantové řezby.
Poutní provoz je u kaple doložen nejpozději v 18. století. Podle památkových údajů tradice poutí skončila v souvislosti s josefínskými reformami v 80. letech 18. století. V následujícím století se zde konaly bohoslužby třikrát ročně a kaple sloužila jako zastavení při procesích do polí.
Po druhé světové válce a vysídlení původních německých obyvatel ztratila stavba své přirozené zázemí. Chátrala, její vybavení bylo rozkradeno nebo zničeno, propadla se střecha a celý areál zarostl. Dokonce se uvažovalo o sejmutí památkové ochrany. K tomu naštěstí nedošlo.
Obnova díky místním nadšencům
Spolek pro záchranu kaple sv. Víta v Sinutci vznikl v roce 2008 a o rok později kapli získal do vlastnictví. Následovala postupná obnova střechy, fasády i okolí. Dobrovolníci odstraňovali náletové dřeviny, čistili předzahrádku a obnovili původní cestu ke studánce. Na restaurování průčelí přispěl také Ústecký kraj.
Novodobé svatomarkovské procesí je jedním z výsledků této snahy. Neupozorňuje pouze na samotnou kapli, ale připomíná také kříže, cesty, studánku a další drobné památky rozptýlené v krajině. Akce se v moderní podobě koná od první dekády 21. století; v roce 2022 byl uváděn sedmnáctý ročník, při jehož počítání se zohledňovaly i omezené covidové roky.
Studánka, lípa a svatomarkovský perník
Studánka nad kaplí tvoří s malým rybníčkem a chráněnou starou lípou drobný poutní areál. Její voda byla tradičně používána při potížích s očima, což je však třeba chápat jako součást lidové víry, nikoli jako lékařsky potvrzený účinek. Vodu ze studánky pořadatelé nedoporučují pít, protože okolní krajina je intenzivně zemědělsky využívána.
Od roku 2007 patří k procesí také svatomarkovský perník. V čele průvodu bývá nesen na dřevěné konstrukci a v Chrámcích se na závěr slavnostně rozkrájí a rozdá účastníkům. Cílem putování je areál Zámeckých sadů, kde může následovat kulturní program, občerstvení nebo prezentace místních aktivit podle konkrétního ročníku.
Prakticky na cestu
Sinutec administrativně spadá pod obec Libčeves v okrese Louny, nikoli pod Bělušice, které leží v sousedství. Kaple stojí u silnice na severním okraji vsi. Běžný návštěvní režim interiéru není spolehlivě potvrzen, proto je vhodné počítat především s prohlídkou zvenčí a dovnitř vstupovat jen při organizované akci nebo po předchozí domluvě.
Ke studánce vede krátká cesta, po dešti ale může být rozbahněná. Hodí se pevná obuv a vlastní pití. Přesnou trasu procesí, aktuální program i případné doprovodné spojení historickým vlakem po Švestkové dráze je nutné před návštěvou ověřit u pořadatelů. I mimo slavnost nabízí Sinutec klidné putování místem, kde se znovu propojují památka, krajina a živá tradice.